Naftová Alfa Romeo Giulia je v bazarech neprávem přehlíženou ojetinou. Jezdí skvěle a bez starostí

Alfa Romeo se prý kupuje jenom srdcem a proto musí mít pod kapotou jedině benzinový motor. Že je to absolutní nesmysl vám dokážeme v testu této zajímavé ojetiny, kterou právě kvůli podobným klišé řada lidí přehlíží. Giulia s naftovým motorem pod kapotou, pohonem zadních kol a automatickou převodovkou má mnoho co nabídnout. Nejde jen o cenu, se kterou se řada nabízených kousků v solidním stavu vejde do půl milionu korun, ale i o velmi nízké provozní náklady nebo až neuvěřitelnou spolehlivost. Víte, co se tradovalo o Alfách? No přece, že na tom nejsou v tomto směru právě dobře. Že i tohle je další nesmysl, jsme se přesvědčili během týdenního testu, kdy jsme s Giulií ujeli přes 1200 kilometrů.

K testu jsme si vybrali Alfa Romeo Giulii s turbodieselem 2.2 JTD spojeným s osmistupňovou automatickou převodovkou a pohonem zadních kol. Šlo o model z roku 2017 s relativně základní výbavou a velmi nízkým nájezdem 106 400 kilometrů. Autobazar Auto ESA, který vůz k testu zapůjčil, za něj žádal 445 tisíc korun v hotovosti, nebo 395 tisíc v rámci akce na úvěr pro podnikatele. Auto jsme si vyhlédli opravdu záměrně, v bazaru totiž stálo bez většího zájmu už přes rok, takže nám trochu vrtalo hlavou, zda nepůjde o nějaký skrytý problém, nebo se ho prostě jen lidé kvůli nedostatečným informacím zbytečně bojí.

Předně je nutné podotknout, že Alfa Romeo Giulia patří mezi ta auta, na které se po jejich koupi budete chodit jen tak dívat do garáže nebo před dům. A platí to i o námi zkoušeném voze, který byl vyveden v poněkud nudné stříbrné metalíze. Jasně, Alfa přece musí být červená! Inu, nám se líbí i tak, třeba díky své stylové přídi, která nám připomíná třeba dnes už málo vídanou Alfu 166. U Giulie platí pravidlo, že má obvykle nádherná kola. A i když ta na ojetině už dostala pár ran od obrubníků, byla naprosto k sežrání. Alfa Romeo Giulia je hlavním konkurentem BMW řady 3 a přidat do souboje můžeme třeba i Jaguar XE. Z trojice je bez debaty nejméně okoukaná a je autem pro někoho, kdo se chce odlišit. Ano, možná bychom tuhle stříbrnou raději zabalili do nějaké výraznější fólie.

Podobně jako zevnějšek i interiér našeho vozu byl poměrně nudný. Giulie umí hnědou kůži, hliník nebo třeba drobnosti jakou je italská trikolóra u hlavice řadicí páky. Nic z toho se tady nekoná, jen černé plasty. Zpracování je ale špičkové a u šest let starého vozu nic nevrže. Interiér až na pár škrábanců na ovladači zábavního systému vypadá téměř nově. Hlavně volant s tlačítkem START na levém rameni, který po více než 100 tisících kilometrech nejevil příliš velké známky opotřebení. Kůže nebyla lesklá, tvrdá a klouzavá. Působila spíš jako po 20 tisících. Tady je vidět, že je Alfa Romeo opravdu prémiovou značkou.

Nízká výbava byla zjevná, ale až na vyhřívání sedadel nám vlastně uvnitř nic nechybělo. Snad jen ta krásná pádla na manuální řazení, které auta dostávají se silnějšími motory (bude o nich ještě řeč). Jednoduchý tempomat, klimatizace a základní zábavní systém ve stylu BMW, jehož menší obrazovka je umně skryta pod tmavým sklíčkem, takže vypadá téměř podobně jako ta příplatková větší. Byla tu dokonce i navigace a žádný problém nebyl ani s propojením chytrého telefonu přes Bluetooth. Dokonce se párkrát ozvalo varování proti střetu s jiným vozidlem při dobržďování. Tohle už je prostě moderní auto.

Alfa Romeo Giulia je střední sedan s pohonem zadních kol, což se promítá do prostorové nevelikosti. Interiér je v pořádku pro čtyři dospělé, pokud se ti zadní uskromní před koleny. Pohodlně jsme dovnitř dali i dětskou sedačku, Isofix je snadno přístupný přes plastové kryty. Kabina je ale nevelká a kvůli typu pohonu prochází jejím prostředkem poměrně vysoký tunel. S prostředním místem se tedy vyplatí spíš nepočítat. Kufr má sice 480 litrů, ale je docela nízký, nicméně hluboký. Alfa nabízí možnost sklápění zadních sedadel, to ale občas zlobí. Celkově určitě nejde o rodinné auto. Na druhou stranu znám lidi, kteří ho s jedním dítětem úspěšně provozují. Pokud patříte mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že kvůli rodině není potřeba hned kupovat nějaké nafouklé MPV, tak vám bude dělat radost.

Více o životě na palubě se můžete dozvědět v komentované galerii námi testovaného vozu:

A teď pojďme rozbít ono klišé, že se diesel do Alfy nehodí. Už tím, že se nejdříve Giulia nebízela buď s benzinovým dvoulitrem, nebo třemi výkonnostními stupni vznětové jednotky. Základní 100 kW byla určena ale jen do vybraných států mimo Česko. U nás jsou tak rozšířené modely s výkony 110 a 132 kW, my k testu měli slabší ze dvou jednotek. Ano, po studeném startu nás přivítala typickým klapotem motoru MultiJet, tedy fiaťáckého JTD. Rozhodně ale není pravda, že by motor nějak víc obtěžoval. Nevibruje, nehlučí, neklepe. Jen pod plným plynem možná nezní tak vzrušivě jako benzin. Je to prostě normální naftový motor. Ostatně, u konkurentů, tedy BMW řady 3 i Jaguaru XE jsou naftové čtyřválce také hojně rozšířené a nikdo se tomu nediví nebo dokonce neohrnuje nos. Přitom spotřeba je vynikající. Hodně času jsme z oněch 1200 km strávili na dálnici a naměřili Alfě 6,6 litru nafty na 100 km.

Mimochodem, naftová Giulia je opravdový polykač kilometrů. Při dálničním limitu točí díky povedenému ostmistupňovému automatu pod 2000 otáček, takže jí zbývá ještě dostatek prostoru k akceleraci. Tohle auto jednoznačně patří do levého pruhu. Giulia je díky svému tvaru a nízké výšce také velmi aerodynamická, což se projevuje tichem na palubě. Podvozek je dobře odhlučněný a motor po zahřátí tichý. Určitě z ní nebudete vystupovat unavení ani po mnoha stovkách kilometrů na cestě.

Opravdovou odměnou pro Alfu je ale klikatá okreska. To se okamžitě projeví její sportovní geny, a to i s naftou na přídi, která je o něco těžší než benzin. Promyšlený podvozek s hliníkovými rameny skvěle pracuje na stabilitě a jízdní čitelnosti vozu. Jeden by neřekl, že i s naftou a automatem je možné pohodlně kontrolovat auto v zatáčkách plynem, jenže tohle je prostě pravověrná zadokolka. Takže se tu velmi rychle dostaví pocit řidičského uspokojení, kdy si auto hezky plynule navedete do zatáčky, nasměřujete ho a pak už jen dotahujete přidáváním plynu. Svůj podíl na výborném chování nese sportovní odklon kol, který se u moderních aut jen tak nevidí.

A pak je tu ještě řízení. Málokteré auto ho má dnes tak ostré. Možná to bude na někoho až moc, ale my jsme se s Giulií sžili okamžitě. Řidič má pocit, jakoby se stačilo jen někam podívat a auto tam poslušně jede. I citlivost je vysoká, jakkoliv se posilovač docela hlásí o slovo. Když si dáte všechny ty dílky puzzle dohromady, tedy správné rozložení hmotnosti, nízké těžiště, pohon zadních kol, briskní reakce na plyn, ostré řízení a ideální posaz za volantem, vznikne vám skvěle jezdící auto, které bude radost řídit každý den, ať už třeba jen vyrazíte pro rohlíky.

Jen jedna jediná věc nám v téhle základní naftové Giulii chyběla. Jsou to ta nádherná kovová pádla pod volantem, která jsou velká a ukotvená ke sloupku, takže se neotáčí. Vzpomínáme na redakční testy nových Giulií, kdy jsme je při jízdě jen tak hladili. Ne, ani jsme je nemuseli používat. Jen tam byly a byly krásné. To nám u zkoušeného modelu chybělo. Mimochodem, verze s manuálem pádla vynahradí krásnou kovovou pákou převodovky. U této naftové verze by asi byla pádla i zbytečná, automat řadil chytře a pokud bylo potřeba manuální přeřazení, použili jsme joystick, který má správně plus směrem k sobě a minus od sebe. K dispozici je i volič jízdních režimů DNA, jenž mění reakce motoru a převodovky. I ten je ale v této variantě tak trochu navíc a jezdit na neutrální volbu vlastně stačí.

Je pravda, že Alfa Romeo si svou pověst o výrobci nespolehlivých aut v jistém období vysloužila poměrně právem. Nicméně Giulia je vůz z jiné doby a s minulostí nesnese v tomto ohledu sebemenší srovnání. To potvrzuje i mluvčí Auto ESA Filip Kučera. „Ačkoliv jde o italské auto, která nejsou známá pro svou spolehlivost, tak Giulia se řadí mezi spolehlivá auta. Nejčastějším problém bývá koroze zadních brzd a únik kapaliny z chladiče, ale to pouze u kusů s pohonem všech kol. Výjimečně se objeví únik oleje mezi motorem a automatickou převodovkou,“ popisuje situaci. Nikdy ale nejde o zásadní problémy, které by potřebovaly nějaké drahé řešení.

„U naftového motoru by se mělo dbát na to, aby se nepřelila maximální hladina oleje, což může způsobit nemalé problémy. Mechanicky jde ale o velmi spolehlivý naftový motor,“ doplňuje Kučera. Starší naftová Giulia mimochodem nepotřebuje AdBlue, tady tedy odpadá starost. Nejnákladnějším problémem tak může být pořízení nového filtru pevných částic, jenž aktuálně stojí 80 tisíc korun jako originální díl. Pokud ale s Alfou nebudete poskakovat jen po městě a budete ji využívat na delších cestách, na které se opravdu hodí, nebude s ním žádný problém. Stačí pak už jen měnit rozvody (jsou řešené řemenem) jednou za pět let a pravidelně také olej, klasicky po roce nebo po 20 tisících kilometrech, které předepisuje automobilka.

Co se týče dalších dílů, počítejte také s výměnou oleje u automatické převodovky ZF, která ho potřebuje alespoň jednou za 60 tisíc kilometrů. Kdo má své auto ale rád, zkrátí si klidně interval, třeba o 20 tisíc, tedy u každé druhé výměny motorového oleje. Na podvozku občas kontrolujte plechové části, které by mohly v našich zeměpisných šířkách po letech provozu začít reznout. Elektronika by měla být v pořádku a nebyly hlášeny žádné zásadní potíže, jedinou nepříjemností je náročnost provozu na autobaterii, za kterou může systém start-stop. Ten jsme ostatně hned po rozjetí vypínali, opětovné nastartování dieselu je totiž docela pomalé, což je nepříjemné v křižovatkách.

„Alfa Romeo Giulia vyráběná od roku 2016 není častým autem na českém trhu ojetin. To naznačuje i porovnání s největším konkurentem - BMW řady 3, kterých se v daném stáří prodává téměř 15násobek. Zajímavé je, že zatímco u německých konkurentů převládají vznětové motory, u italské Giulie naopak zážehové. Benziny zastupují přes 63 procent všech motorizací. Víc než 15 procent Giulií je ve vrcholném provedení Quadrifoglio. Naftové motory o objemu 2.2 litru tvoří necelých 37 procent nabídky,“ vysvětluje aktuální situaci na trhu Filip Kučera.

Při pohledu do inzerce, ať už v autobazarech, nebo u soukromníků, je okamžitě patrný jeden fakt. Pokud chcete kousek do půl milionu korun, jsou k dispozici jen naftové verze. Nejdostupnější benzinové varianty se pohybují zhruba od 600 tisíc korun výš. Opět tu zjevně hraje roli fakt, že i v případě bazarového vozu existuje představa kupujících, že do Giulie nutně patří benzin. Dnešní test ale ukázal, že tomu tak rozhodně být nemusí.

Alfa Romeo Giulia 2.2 JTD je tak trochu skrytý poklad, kdy za velmi rozumné peníze dostanete pěkné auto s vynikajícími jízdními vlastnostmi, které je připravené odsloužit ještě desítky a desítky tisíc kilometrů bez zásadnějších potíží.

Redakce Autosalon.tv děkuje společnosti Auto ESA za zapůjčení vozu k testu.