Ojetá Honda CR-V je velmi spolehlivé SUV s obřím kufrem. Pro české rodiny má i další lákadla

Jednoduchá, kvalitně zpracovaná a dostupná. To je základní charakteristika, která sedí na ojetou Hondu CR-V čtvrté generace. I díky tomu, že následující model prošel spíš jen designovou evolucí, nevypadá ani po deseti letech zastarale. Za pár set tisíc korun přitom může nabídnout nejen obrovský vnitřní prostor, ale i spolehlivost. Že se naftový motor pro japonské auto nehodí? To v jejím případě rozhodně neplatí. I to jsme zjistili v týdenním testu této zajímavé ojetiny.

K testu jsme si vybrali Hondu CR-V s turbodieselem 2.2 i-DTEC, který byl spojen s automatickou převodovkou a pohonem všech kol. Auto v top výbavě Executive bylo z roku 2012 a mělo překvapivě nízký nájezd 108 tisíc kilometrů. Autobazar Auto ESA, který vůz k testu zapůjčil, za něj požadoval 350 tisíc korun. Mimochodem, k vozu bylo dostupných několik faktur ze servisu, které dokládaly reálnost nízkých kilometrů a také fakt, že se celý život pohyboval v okolí francouzského Lyonu.

Čtvrtá generace kompaktního SUV byla ve své době kritizovaná za rozporuplný vzhled. Je pravda, že i dnes jde o auto, za kterým se nikdo asi neotočí. Na druhou stranu po deseti letech jsme si i díky hojnosti tohoto modelu na českých silnicích na něj zvykli a nepůsobí ani nijak staře. Zajímavostí je, že čtvrtá generace se od předchozí rozměrově nikterak neliší, na délku má necelých 4,6 metru, je jen mírně nižší. Zvenčí ji „zdobí“ plast kolem dokola, který navozuje dojem outdoorového stylu. Auto už má i denní diody a LED najdeme i na zádi.

Ta je ostatně hlavní devízou čtvrté Hondy CR-V. Pod elektricky ovládaným víkem, které umožňuje pohodlnou manipulaci tlačítkem i ručně (pokud vezmete za kliku, neklade odpor jako u většiny jiných aut), se nachází obrovský zavazadelník s kapacitou 589 litrů! Tam se pohodlně složí celá rodina. Pokud byste potřebovali stěhovat větší předměty, je tu velmi promyšlený systém sklápění zadních sedadel. Stačí zatáhnout za páku a podsedáky se vyklopí vpřed, aby záhy na jejich místo zapadla opěradla. Je to rychlé a efektivní. Bohužel, v námi testovaném voze byl systém zaseknutý a opěradla nešlo sklopit. Oprava by ale měla být snadná a levná.

Vzadu je hodně místa, kde si cestující mohou v řadě případů užít i příplatkové panoramatické střešní okno. Jedinou nevýhodou výbavy Executive je fakt, že léty leštěná kůže velmi klouže a v zatáčkách nepomohou ani mělké sedáky, takže tu lidé trochu „létají“ ze strany na stranu. Vpředu je už situace lepší. Sedadla top výbavy jsou nesmírně pohodlná, vyhřívaná a místo řidiče je navíc elektricky ovládané s pamětí.

Palubní deska je sice vyrobena z tvrdých plastů, ale slícování je přímo příkladné. Ani v 11 let starém voze nic nevrzalo, neskřípalo a vše sedělo na svém místě. V tomhle jsou Japonci dobří. Volant s tenkým věncem bude vyhovovat ženám, možná se ale ztratí ve velkém množství tlačítek a komplikovaném ovládání palubního počítače, jehož údaje jsou rozděleny mezi displej uprostřed přístrojového štítu a na vrchu palubní desky. V tom se fakt těžko orientuje. Vyloženě obstarožně pak působí zábavní systém s navigací, která je už dnes spíš jen barevná dekorace, než že by ji šlo opravdu využít. Byli jsme ale překvapeni, jaké množství připojení takto staré zařízení nabízí. Můžete využít Bluetooth, klasické USB, i AUX nebo dokonce Cinche.

„Honda CR-V nabízí také řadu vynikajících funkcí a technologií. Mezi nejdůležitější patří pokročilé bezpečnostní funkce, jako jsou například brzdový asistent, kontrola stability vozidla, nebo systém rozpoznání únavy řidiče,“ říká Filip Kučera, mluvčí autobazaru Auto ESA.

Více o životě na palubě testované Hondy CR-V najdete v následující komentované fotogalerii:

Čtvrtá Honda CR-V se na českém trhu prodávala i s atmosférickým benzinovým čtyřválcem 2.0i, který je z celkové nabídky nejspolehlivější, ale auto s ním není právě dynamické a navíc má vyšší spotřebu. Lepší volbou je turbodiesel. V bazarech najdete vznětovou jedna-šestku a větší dva-dvojku, která byla také nejpopulárnější. I proto jsme si tento motor vybrali k testu. Výkon 110 kW je dostatečný u verze s manuální šestistupňovou převodovkou, při jízdě s pětistupňovým automatem se nám zdá, že systém častým prokluzem motoru brání odevzdat všechen svůj točivý moment na kola, což vyústí ve slabší dynamiku. I tak ji ale lze označit za přijatelnou. A to i díky tomu, že motor poměrně svižně reaguje na povely plynového pedálu. Stovka sice nastane až za více než 10 sekund po startu, musíte ale počítat i s tím, že Honda váží téměř 1,8 tuny.

Motor se zprvu jasně ozývá typickým klapotem, pak se ale uklidní. Točivý moment 350 Nm znamená, že auto jede dobře i při plném naložení. Spotřeba se může pohybovat běžně mezi 7 až 8 litry nafty na 100 km, po městě ale počítejte ještě s litrem navíc. S manuální převodovkou je situace bezesporu lepší. Každopádně se díky 58litrové nádrži můžete těšit z relativně dlouhého dojezdu na jedno natankování.

Testovaný vůz měl i pohon všech kol, který je řešen lamelovou spojkou připojující zadní kola. Systém je ale poměrně laxní a tak se má Honda tendenci i v provedení 4x4 chovat spíš jako předokolka. Se čtyřkolkou tedy počítejte jen jako s poslední záchranou, když vyrazíte třeba na hory a bude potřeba se dostat z kluzkého parkoviště.

Jízdně je tedy CR-V typická těžká předokolka, naftová verze má navíc mírně vyšší světlou výšku než benzinová. Proto počítejte s většími náklony do zatáček, které vás naučí spíš klidné jízdě. Řízení patří k těm méně citlivým a tak za volantem Hondy musíte na zábavu zapomenout. Na druhou stranu cílem vozu je evidentně komfortní svezení. Tlumiče dobře filtrují nerovnosti a ani u testovaného vozu nic nebouchalo či nevrzalo. Někdo se o něj velmi dobře staral a CR-V tak mělo jízdní projev téměř jako zánovní kousek. Jde o ideální auto na delší cesty, je to prostě polykač kilometrů. Jediné, co by vám na dlouhých cestách mohlo vadit, je mírně hlučnější podvozek.

„Jednou z největších předností Hondy CR-V je její vyspělý 2,2litrový dieselový motor, který je velmi úsporný a zároveň výkonný,“ vysvětluje Kučera. U této jednotkou jsou zásadní výhodou prakticky bezúdržbové rozvody řetězem. Klasické obavy z filtru pevných částic mohou také opadnout. Pokud se auto netrápilo krátkými jízdami, většinou vydrží dlouho. To byl případ i našeho vozu, kdy jsem se „výtěrem“ z výfuku přesvědčili, že filtr pracuje dobře. Pokud by ho už bylo potřeba vyměnit, nemusíte se bát příliš vysokých částek, dnes se dá pořídit už za 11 tisíc korun. Dalším tradičním problémem bývají vstřikovače. Výměna oleje je předepsaná na rok nebo 20 tisíc kilometrů.

Na olej musíte myslet také u pohonu všech kol, kdy je ho potřeba měnit v zadním diferenciálu po 120 tisících ujetých kilometrech nebo osmi letech v provozu. Stejné termíny platí i pro olej v automatu, my bychom ale jen pro jistotu volili minimálně o polovinu kratší. Beztak jde o úkon za pár tisícovek. U této převodovky také hrozí problémy s uložením hřídelů, které se časem odírají. Lze ji ale vyvložkovat za necelých 10 tisíc korun. Jako obvykle bývá nejdražší případná repase automatu, která v tomto případě může vyjít až na 70 tisíc.

Pokud budete provozovat naftový motor, doporučujeme přidávání patřičných aditiv. Naopak u benzinového motoru, který je i servisně méně náročný než diesel, to není potřeba. Má totiž nepřímé vstřikování. U Hondy CR-V se ale může stát, že se vám budou hůř shánět některé díly. Jde například o podvozek, kdy není k nalezení řada jinak běžných věcí z druhovýroby. V tomto případě je tedy lepší se připravit na vyšší ceny, které dáte za některé díly z originální produkce japonské automobilky. To je ale poměrně častý jev i u dalších ojetin japonské provenience.

My bychom bez váhání dali přednost testované motorizaci. I přes některé strašáky jde o ideální volbu, zejména, pokud se vám dostane do ruky tak výborně zachovalý kus s malým nájezdem, jako se to podařilo nám. Jen bychom nakonec raději sáhli po manuální převodovce, která nabídne mírnější spotřebu, lepší dynamiku a v neposlední řadě i méně obav z nákladné opravy automatu. Na výběr je aktuálně na českém trhu okolo padesáti kusů, takže nabídka je celkem rozumná. Pokud vás tato kategorie láká, má ale Honda CR-V i celou řadu konkurentů.

„Alternativními vozy, které by mohly být zajímavou volbou pro ty, kteří zvažují Hondu CR-V, jsou například Volkswagen Tiguan, Toyota RAV4 nebo Mazda CX-5. Všechny tyto vozy nabízejí podobné vlastnosti jako Honda CR-V, včetně prostorného interiéru, vyspělé technologie a spolehlivého motoru. Volkswagen Tiguan může být lepší volbou pro ty, kteří hledají více luxusu a sofistikovanější interiér. Toyota RAV4 je dobrou volbou pro ty, kteří hledají vysokou úroveň spolehlivosti a nízké náklady na údržbu. Mazda CX-5 je pak skvělou volbou pro ty, kteří chtějí více sportovní styl jízdy a vysokou výkonnost,“ dodává Kučera.

Redakce Autosalon.tv děkuje společnosti Auto ESA za zapůjčení vozu k testu.