Život s Ferrari. Spolehlivé auto to není, ale chrání ho dlouhá záruka. Náhradní díly stojí majlant

Jen když vyslovím název Ferrari, zní to tak velkolepě. Okamžitě si představím tu červenou italskou placku plnou emocí, o které sní snad každý malý kluk. Ovšem jedna věc je snít, podívat se, svézt se a něco úplně jiného je takové Ferrari vlastnit. Proto se dnes na jedno z těch nejznámějších podíváme z dvou pohledů. Z toho mého, tedy z pohledu kluka, který o něm jen vždycky snil a teď se s ním svezl a z pohledu jeho majitele, který ho musel koupit a platí servisní náklady i pojištění. Pojďme na to!

Bavit se budeme o Ferrari 488 GTB, což je vlastně nástupce modelu 458 Italia a naopak předchůdce nejnovějšího F8 Tributo. To znamená, že před zadní nápravou už má dvakrát přeplňovaný osmiválec s výkonem 670 koní, nikoliv ten atmosférický s výkonem 570 koní jako minulá generace a pochopitelně je i celkově modernější. Jeho nejmladší sourozenec je však ještě o něco silnější, lehčí a výkonnější. Z „oturbeného" osmiválce o objemu 3,9 litru vymáčkne dokonce až 720 koní. A o něco ostřejší je také opět jeho vizáž.

Teď už ale zpátky k Ferrari 488 GTB, které je z rodiny vzpínajícího se černého koně takovým ideálním středobodem. Svým designem totiž dokonale zhmotňuje mé představy o tom, jak by mělo Ferrari vypadat. Karoserie připomínající šipku působí uhlazeným a elegantním dojmem. Přitom ale nechybí detaily, které hladké linie sem tam narušují a vytváří tak sportovní až agresivní podtón. Myslím tím ty různé otvory pro nasávaní a proudění vzduchu, mohutné nárazníky nebo ty typické světlomety. Vzadu kulaté retro a vpředu high-tech ve tvaru bumerangu. K tomu ta červená barva a zlatá kola. V tomhle autě se potřebuji svézt! A díky Platinum Cars se mi to opravdu splnilo.

Že Ferrari 488 GTB vypadá zvenku fenomenálně, to jsem věděl už dlouho, ale vůbec mě nenapadlo, jak stylové a přepychové je vlastně uvnitř. Po prvním otevření dveří na mě okamžitě dýchla ta italská preciznost a cit pro detail. Všude kolem červená kůže - na sedadlech, přístrojové desce, na volantu... No prostě všude. Po usednutí do sedačky mě nejvíce překvapilo, jak nízko se dá vlastně sedět. Pokud bych si dal sedadlo do nejnižší pozice, ani bych neviděl na cestu. Navíc se dá i hodně odsunout, takže si za volant sednou i opravdoví velikáni, což se například u Lamborghini Huracán rozhodně říci nedá.

Samotný volant pak vypadá jako z nějakého herního simulátoru. Má mohutný výrazně tvarovaný věnec a je doslova posetý různými tlačítky. Skoro jako u Formule 1. Páčky blinkrů nebo stěračů byste tady hledali marně, vše je totiž umístěno právě na volantu. Pod ním jsou vlastně jen pádla pro sekvenční řazení. Zajímavé také je, že na středovém sloupku najdeme jen tlačítka na ovládání zpátečky, automatického řazení nebo systému Launch Control. Úplně tu chybí tlačítko „D“ pro rozjezd nebo „N“ pro neutrál. Stejně jako u většiny supersportů se i u Ferrari 488 GTB totiž rozjedete tak, že zmačknete k sobě pravé pádlo pod volantem. Tím zařadíte jedničku a zbytek už můžete nechat na automatické převodovce. Neutrál zase zvolíte zatažením obou pádel současně.

Auto už pochopitelně není nejmladší, vždyť na trh přišlo v roce 2015, čemuž odpovídají i některé prvky v interiéru. Například displej multimédií tu vůbec není a většina funkcí se tak ovládá skrze palubní budíky - rádio, navigace i třeba parkovací kamera. Malý displej s otáčkoměrem má k dispozici také spolujezdec na přístrojové desce. Co však dělá z Ferrari Ferrari, je bezpochyby motor před zadní nápravou. Jak už jsem říkal, v případě 488 GTB ho podporují dvě turbodmychadla, což zaručuje výkon až 670 koní a 760 Nm točivého momentu. Hnací síla se přitom přenáší výhradně na zadní kola skrze sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku.

Zmíněné hodnoty i samotný pohled na motor skrze průhledné plexy v zadní části vozu pak napovídá, že tohle rozhodně není jen auto v červeném županu s nášivkou koníka. Tohle je čistokrevné Ferrari tělem i duší, což jsem sám hodně rychle poznal. Nejchladnější je odezva na plyn v kluzkém režimu, kdy je potřeba minimalizovat jakékoliv protáčení kol. Jakmile ale zabrousíte do sportovnějších režimů, hadičkami Ferrari začne proudit ta správná krev. Plyn je pak potřeba doslova jen hladit, jinak má auto neskutečnou chuť hnát se zuřivě dopředu. Přitom ale nijak zvláště nekouše. Na zadokolku s 670 koňmi je nečekaně poslušné a při rychlém startu se zbytečně nevrtí.

Maximální výkon si tak mohou vychutnat i řidiči s méně zkušenostmi. Samozřejmě na suchu a s kvalitním obutím! Ušima jim přitom bude procházet emocionální zvuk vidlicového osmiválce hezky přikořeněný sportovním výfukovým systémem. Jasně, není to atmosféra, ale v porovnání s ostatními turbomotory je ten v podání Ferrari 488 GTB takřka bezkonkurenční. Za zmínku pak určitě stojí i zrychlení z nuly na stovku, které červená placka zvládne za rovné tři sekundy a pokračovat může až do 330 km/h. Špičkové je samo o sobě i řízení, brzdy nebo podvozek. Auto je prakticky nemožné odlepit od silnice, to už by vyžadovalo opravdu hodně plynu a rychlé ruce.

Více z jízdních dojmů už vám bohužel neřeknu, protože abych Ferrari GTB dostal pořádně do zápřahu, musel bych s ním vyrazit na závodní okruh nebo s ním strávit několik hodin na kvalitních silnicích. A nejenže v okolí Prahy takové silnice skoro nejsou, ale zároveň provoz takového auta stojí tolik, že bych si to ani vůči jeho majiteli nedovolil. Pojďme se teď tedy podívat na to, co takové vlastnictví Ferrari vlastně obnáší.

Koupit zánovní nebo lehce jeté Ferrari 488 GTB je sice poměrně snadné, protože je plno překupníků. „Když auto chcete, máte ho v uvozovkách zítra,“ uvedl v rozhovoru pro Autosalon Jan Šikal, který tohle GTB vlastní. Problém je prý ale v tom, že překupníci si ho nechají zaplatit a dost často je cena vyšší než u nového vozu. Naštěstí si však podle jeho majitele drží cenu, takže se nebojí, že ho za pár let prodá za podobnou částku, za jakou ho kupoval. Ovšem to, co do něj investuje, se mu jen stěží vrátí, protože takové havarijní pojištění vyjde od zhruba 70 do 120 tisíc korun. A to nemluvě o servisních nákladech.

On sám prý zatím žádný problém neměl, ale připomíná, že Ferrari obecně nepatří mezi ty nejspolehlivější auta. „Největšími výdaji jsou zatím brzdové destičky, které se s ohledem na styl jízdy dělají po každých 7 až 10 tisících kilometrech. Ty stojí například 80 tisíc korun bez práce,“ zmiňuje Šikal. Jeho Ferrari 488 GTB má zatím najeto něco okolo dvaceti tisíc kilometrů, takže servisních nákladu bude jistě přibývat. „Naštěstí se ale u Ferrari dá pořídit prodloužená záruka až na deset let, což je super,“ dodává.

Pokud jste pouze tím, kdo tuhle červenou ikonickou placku jen celý život obdivoval, lepil si ji na zeď a kupoval ve formě malých modýlků, pak z ní budete nadšení a budete ji chtít mít v garáži. Jakmile ale následně zjistíte, co všechno to obnáší, budete vlastně rádi za to, že jste se jen svezli. Pokud tedy nemáte tolik peněz, že nemusíte nic z toho řešit. Takových lidí ale i s ohledem na poměr prodaných Ferrari za hotové a na leasing příliš mnoho není.