Nádherně zbytečný stroj za dva miliony. Ford Bronco je zhmotněním Grétiných nočních můr

Když se zhruba před dvěma lety objevila nová generace proslulého hranatého off-roadu na americkém trhu, zarytí fanoušci klasických aut s napětím čekali, jak na to zareaguje evropské zastoupení Fordu. Vždyť už se sem v minulosti jiná zajímavá auta z USA podařilo dostat, třeba Mustang, Explorer a chvíli se také hovořilo o Flexu. Podařilo se a Ford Bronco v polovině letošního roku dorazil i na český trh. Cenou ani pojetím není pro každého, nicméně působí tak svěže nekomformní, že málokdo odolá tomu, aby se do něj nezamiloval. Zjistili jsme to i my v týdenním testu doplněném o řádění v tom nejnáročnějším terénu.

Bronco je v USA stejnou legendou jako Mustang. A nejen proto, že oba vozy mají ve znaku koně. Své typicky hranaté tvary ukázal už v roce 1965 a přes různě povedené generace se dopravcoval až do té šesté. Ta se vrátila k základům a je na ní patrné, že je hrdá na své hrany. Přes 4,8 metrů dlouhé auto tak působí jako obří kostka na kolech, kterou jen tak něco nezastaví. A do určité míry to pravda je.

Bronco působí opravdu drsně. Má masivní kovová oka v předním nárazníku, to kdyby ho bylo potřeba vytáhnout z brindy. Námi testovaný kousek v modrém laku a drsňácké výbavě Badlands má 17“ lité disky obuté do pneumatik 285/70 s tak hrubým vzorkem, že by na nich šlo za minutu nastrouhat celé kolo parmezánu. Jeden kousek si mohou dobře prohlédnout i kolemjdoucí, protože je vystaven jako rezerva tradičně připíchnutá na dveře kufru. Ty jsou dvoudílné s doprava vyklápěnou spodní příčkou a vzhůru výklopným sklem. Ano, je to děsně nepraktické, ale to je fuk. Hlavně že na přídi jsou masivní oka, ke kterým lze třeba přivázat čerstvě uloveného daňka.

Mimochodem, podobně jako to známe u Jeepu Wrangler, je i Bronco odstrojitelné. Snadno můžete sundat střešní panely a dopřát si opravdu hodně větru ve vlasech. S dobrou předpovědí doplněnou o pomoc kamaráda a dva šroubováky pak lze odstranit i zbytek střechy s boky zádě a všemi dveřmi. Výsledkem je otevřená kostra na plážové radovánky. Je to nesmyslné, ale svým způsobem boží. Takové zhmotnění amerického snu.

Vzhledem ke světlé výšce verze Badlands s hodnotu 261 mm je evidentní, že do kabiny se je potřeba vyšplhat jako na posed. Pomůže s tím pořádné pogumované madlo na rohu palubní desky, které je jakousi předzvěstí provedení zbytku interiéru. Žádný masivní luxus tu nečekejte, vše je řešeno plastem nebo gumou, vtipné jsou třeba kapsy ve dveřích, které nejsou ničím jiným než obyčejnou síťkou. Na druhou stranu se tady nemusíte bát, že byste nóbl interiér pošpinili svou zablácenou botou nebo rukama od krve z divočáka. Tohle je auto, u kterého se zdá, že lze kabinu vystříkat wapkou. I tak bychom to ale nakonec asi nedělali.

Posez za volantem je epický, výhled z takové výšky naprosto dokonalý. Trochu komicky vidíte zvýšené rohy přídě karoserie, ale je to vlastně praktické. Tlustý volant padne do ruky a vše se ovládá pořádnými tlačítky. Ne jako v novém Amaroku, kde musíte oťukávat displej zábavního systému, abyste se zchladili. Trochu zvláštní je u Bronca kombinace velkého displeje a menšího klasického budíku rychloměru. Je to takový odkaz na minulost, ale trochu se zdá, jako by vlastně designéři nevěděli, co s tím. Palubce pak vévodí obří displej systému SYNC s přehledným menu, zrcadlením chytrých telefonů a dostatkem podrobných informací včetně navigace.

Někomu by mohlo připadat jako ergonomický přešlap ovládání oken na středovém tunelu, osobně jsem ale zvyklý ze svého Saabu 9-5. Velmi zajímavý je ovšem vrchol palubky, kde najdete závit pro našroubování držáku akční kamery. Tady už se počítá s tím, že Bronco bude hlavně bavit. Kousek od toho jsou pěkně gumová tlačítka na uzávěru diferenciálu nebo speciální jízdní režimy, o kterých si ještě budeme povídat. Samozřejmostí jsou pak ovladače s označením AUX, které slouží k aktivaci dalších doplňků, to pokud by si majitel pořídil třeba přídavný světelný panel nebo naviják. Jak se žije na palubě Fordu Bronco se můžete podívat i v následující fotogalerii:

Ford Bronco se zatím na českém trhu prodává s jediným motorem. Jde o přeplňovaný benzinový šestiválec 2.7 EcoBoost, který je opravdovou lahůdkou. Disponuje výkonem 246 kW, točivým momentem 563 Nm a když ho nastartujete, jen příjemně bublá. Pod plným plynem rozkvete, ale jen decentně, abyste věděli, že má hodně síly, ale zase nerušil. Navíc jeho reakce na plyn jsou na dnešní dobu až překvapivě svižné, neváhá a nenechává řidiči ještě moment na rozmyšlenou, jestli opravdu potřebuje kvůli svému zrychlení plýtvat palivem. Prostě jede a tak je to dobře. Tak jako to uměla evropská auta před lety.

Pozor ale na fakt, že Bronco má jednak aerodynamiku stavební cihly, jednak hmotnost jen lehce pod 2,3 tuny. Naštěstí je tu hodně točivého momentu a tak auto zvládá poměrně slušně akcelerovat z nuly na stovku za 7,3 sekundy, což doprovodí jistým zhoupnutím v kolech. Je dobré ale počítat s vyšší spotřebou, která klidně v terénu může atakovat dvacetilitrovou hranici. My jsme v kombínaci okresek, města a dálnice jezdili za 13,2 litru, což je mírně pod udávanou tabulkovou hodnotu. Ano, na dnešní dobu to je hodně. Ale s tím se tak nějak počítá. Emise jsou ale skoro 340 gramů CO₂ na kilometr a Greta pláče. Inu, co se dá dělat!?

Udržet spotřebu alespoň na takové hodnotě pomáhá ještě 10 stupňová automatická převodovka, která řadí docela hladce a tak vás za volantem Bronca nemusí zajímat, v jaké stupni právě je. I když ale při dálničním tempu nechává motor jen mírně převalovat v nízkých hodnotách, vysoký cestovní komfort nečekejte. Tvary vozu stojí za vysokou aerodynamickou hlučností. Opět jde ale o něco, s tím se u takového off-roadu prostě počítá.

Ford Bronco stojí na klasickém bytelném rámu s nezávislou přední a tuhou zadní nápravou. Když k tomu přidáme vysokou světlou výšku, je jasné, že na běžné silnici nebude jízda stejná jako v kdejakém SUV. Bronco se víc naklání a má tendence poskakovat, na druhou stranu ale můžete zvesela zapomenout na nástrahy městské džungle, jako jsou retardéry nebo rozbité kočičí hlavy. Bronco prostě jede přes všechno, jako by se nechumelilo. Ostatně, tlumiče jsou docela příjemně nastavené, nejsou tvrdé, ani vyměklé a i když se auto občas zakymácí (kvůli svým rozměrům), celkově dostanete pocit řidičské jistoty.

A to i přesto, že vás o něj tak trochu obere řízení, které má opravdu dlouhý převod. V garáží se hodně naručkujete, v terénu ale zase oceníte to, že máte pohyb předních kol jemněji pod kontrolou. Standardně jsou poháněna zadní kola, ale pomocí systému G.O.A.T. (ne, to není koza, ale znamená to, „Goes Over All Terrarin“) si pak můžete volit jednotlivé jízdní režimy pro určitý terén. Jak vypadají najdete v galerii. Pohon všech kol lze snadno připojit, stejně tak pohodlně tlačítkem zapnout uzávěru diferenciálu. Bronco má i zajímavé elektronické vychytávky, třeba asistent pro otočení v úzkém prostoru. Stačí zastavit, zapnout ho, volant otočit kýženým směrem a pořádně sešlápnout plyn – zadní vnitřní kolo se zabrzdí a vy se efektně otočíte skoro na pětníku. Pozor ale na časté používání, my jsme ho vyzkoušeli asi třikrát za sebou a pak se nám začal odpojovat jeden systém za druhým. Asi přehřátí...

Jak se Ford Bronco otáčí na místě se můžete podívat na následujícím videu. Po něm vás čeká kapitola od kolegy Barta Běhala, který s Fordem vyrazil do drsného terénu vyzkoušet jeho schopnosti na limitu.

Když chce nějaká automobilka odprezentovat schopnosti svého nového SUV nebo off-roadu v terénu, většinou nažene novináře na známe polygony, kde s nimi projedou tři kaluže, vyjedou čtyři kopečky a tím to končí. U Fordu se však rozhodli zariskovat a pro představení svého nejterénnějšího auta v nabídce zvolili Pístovské mokřady. Tohle místo je pro běžná SUV i off-roady noční můrou. Tady se běžně pohybují jen tanky, trialové speciály nebo motorky. Číhají tu totiž bahnité cesty, hluboké brody a hlavně extrémně, ale opravdu extrémně strmé kopce plné ostrých kamenů. Musím se přiznat, že jsem měl stažené kalhoty ještě před tím, než jsme vůbec vyjeli.

Na 1,5hodinovou expedici napříč mokřady nám byly k dispozici obě verze nového Bronca. Jak civilnější Outer Banks, tak postapokalyptický Badlands. A budete se možná divit, ale rozdíl v průchodnosti terénem je mezi těmito provedeními překvapivě velký. Outer Banks má například větší disky kol, ale užší pneumatiky a hlavně běžný vzorek. Badlands má sedmnáctky ovšem s obřími drapáky. Variantě Outer Banks zároveň chybí také uzávěrka předního a zadního diferenciálu, inteligentní pohon všech kol, rozpojitelný stabilizátor i jízdní režimy Skály či Baja. Má nižší světlou výšku, nižší zdvihy tlumičů a nižší brodivost. Na podvozku pak najdeme pouze plastové krytí, Badlands má ocelové.

V praxi to tedy znamená, že si dříve sedne takzvaně „na břicho", nemůže zdolávat tak strmé kopce, protože se kvůli nižší světlé výšce neohne přes horní hranu a kvůli běžnému vzorku a chybějícím funkcím se rychleji zahrabe. Na druhou stranu stále jde o neskutečně schopný vůz, který daleko předčí nároky každého zákazníka. My se však spíše zaměříme na offroadovější verzi Badlands, o které celý tenhle test vlastně je. Instruktoři nás ani Bronco v Pístovských mokřadech vůbec nešetřili. Projížděli jsme terény, kam by se žádné běžně prodávané auto nikdy nedostalo. Ford Bronco ale ano, je to totiž zvíře!

Pokud jsme se pohybovali po blátivých cestách s hlubokými rigoly, bohatě stačilo jen zapnout pohon všech čtyř kol a redukci. Provedení Badlands si s tím hravě poradilo. Jakmile už šlo do tuhého, aktivovali jsme systém Trail One-Pedal Drive, který umožňuje zrychlovat a zpomalovat pouze prostřednictvím plynového pedálu. Díky tomu je pohyb v terénu ladnější a hlavně jednoduší. Aktivovali jsme také uzávěrky předního i zadního diferenciálu. S takto nastaveným autem vyjdete, sjedete, přejedete i přebrodíte vlastně úplně všechno. Věřte mi, že dříve než na limit auta, se dostanete na ten svůj. Vyjížděli jsme 30procentní stoupání, brodili se hlubokými kalužemi, přejížděli obrovské kameny a Ford Bronco Badlands jel nezastavitelně jako tank kupředu.

A pokud už jsme zapadli nebo něco nevyjeli, nebyla to chyba auta, ale řidiče, který třeba zbytečně ubral na plynu. Potažmo ještě navigátora, že špatně přečetl terén. Nejvíce ze všechno se mi však líbil systém Trail Turn Assist. Honza ho sice zkoušel, ale někde na louce, kde jen stěží pozná, jak skvělá vychytávka to vlastně je. V terénu ve stísněných prostorách si nemusíte zdlouhavě najíždět a zase couvat, stačí prostě jen zmáčknout tohle kouzelné tlačítko a Bronco se jako kružítko obkrouží kolem své osy. Dokonalý! Jen pro zajímavost, Ford je první automobilkou, která tuhle funkci standardně dodává a zamilovali si ji i zarytí offrouďáci s alergií na elektronické blbůstky.

Je pravda, že takto výkonný off-road je v českém prostředí naprosto zbytečným vozem. Pokud vám nepatří půlka Krušných hor, jen stěží se podíváte někam, kde byste jeho schopnosti využili na maximum. To spíš budete tu a tam řádit na polních cestách.

Jenže komu tohle vadí? Vždyť supersporty si lidé také pořizují, ačkoliv mohou po silnicích v Česku uhánět legálně jen 130 km/h! Kupují si je proto, že jezdí parádně, vypadají skvěle a jsou oproti šedi každodenního provozu výjimečné. A to Ford Bronco bezesporu je. Z tohoto pohledu stojí za ty necelé dva miliony, které za něj v Česku Ford chce. Více najdete v ceníku našeho katalogu aut, který se skrývá pod tímto odkazem.

Ford Bronco nemá mnoho konkurentů. Brzy se objeví třeba nová hranatá Toyota Land Cruiser. Než se ale tak stane, porovnali jsme ho s jeho nejbližšími, kterými jsou Jeep Wrangler (bohužel dnes už jen plug-in hybridní) a třeba Land Rover Defender, který zase s příchodem nové generaci zamířil z off-roadové kategorie k nóbl SUV. Výsledek najdete zde.

S přispěním Barta Běhala