Koupali jsme auto v řece. Ineos Grenadier v terénu poníží všechna moderní SUV, útočí i cenou

Když v roce 2016 automobilka Land Rover nadobro ukončila výrobu klasického Defenderu, fanoušci trnuli, jak bude vypadat jeho nástupce. O pár let později bylo jasno, že se i přes stále neoddiskutovatelné schopnosti v terénu přikloní na stranu luxusních SUV. Řada fanoušků byla zklamaná. To už ale miliardář a majitel chemického gigantu Ineos Sir Jim Ratcliffe pracoval na svém prvním autě, které se mělo stát duchovním nástupcem pravověrného off-roadu. Hranatý a všeho schopný Grenadier sklidil chválu. A teď si ho můžete koupit i v Česku. Jak jezdí, to jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli v terénu i na silnici v okolí Plzně.

Ineos Grenadier je vším, čím má pravověrný off-road být. Stojí na bytelném žebřinovém rámu z galvanizované oceli, takže se třeba na rozdíl od starých Defenderů nemusíte bát koroze. K tomu má tuhé nápravy, které jsou pro jízdu v náročných podmínkách ideální, a vinuté pružiny, jež jsou zase mnohem snadnější na údržbu a případné opravy než dnes moderní vzduchová řešení. Základ téměř 4,9 metru dlouhého hranatého stroje je tedy opravdu pořádný.

Karoserie je hliníková a je fakt, že její tvar leží Jaguaru Land Roveru pořádně v žaludku. Tak moc, že proti němu dokonce podal žalobu. Jenže soud řekl, že nejde o kopii. Vzal totiž na vědomí fakt, že když chcete postavit odolné auto do terénu, musí mít jasně hranatý tvar. Ano, Ineos je podobný Defenderu, vlastně je to přesně to auto, které mělo být jeho nástupcem. Ale o tom až za moment.

Ještě se pojďme pokochat detaily. Jde třeba o hrazdy na bocích střechy, které spolu s úchytným systémem na dveřích umožní nasadit na karoserii různé příslušenství. Nejde jen o držáky čehokoliv, ale třeba i o různé kempovací náčiní. Možností je bezpočet. Moc hezký je i žebřík na zadních dveřích nebo fakt, že tyhle dveře jsou dvoudílné. Když tedy něco nakládáte dovnitř, nemusíte se spoléhat na to, že za vámi bude dost prostoru. Levá strana je poměrně úzká a tak potřebuje jen málo místa. Do kufru pak klidně hodíte pár tašek nebo jiné drobnosti. Ono je to vlastně i docela praktické auto, že?

Do vozu se světlou výškou 264 mm se samozřejmě musí trochu šplhat, ale není to nic náročného. Na rozdíl od klasických starých off-roadů vás čeká víc než snesitelná kabina, vlastně je na poměry třídy docela luxusní. Sedadla jsou pohodlná, kolem je dost místa (ještě vzpomínám na to, kdy jsem mohl jezdit s Defenderem jen tak, že jsem měl loket vystrčený z okna. Jinam se mi totiž nevešel) a pedály jsou v ose. Do ruky padne dvouramenný volant s tlustým věncem a na první pohled se zdá, že je vše po ruce. Po nastartování ale přijde mírný šok – přístrojový panel před vámi totiž patří jen kontrolkám. Rychlost a veškeré další podstatné údaje se totiž zobrazují na středovém displeji zábavního systému. Tady se Ineos tak trochu inspiroval Teslou. Opravdu ale jen trochu...

Na displeji si toho můžete nechat zobrazit opravdu hodně, zásadní jsou zejména pomůcky pro jízdu v terénu. Systém tak dokáže ukázat úhly náklonu ve všech směrech, natočení kol, využití jednotlivých uzávěr a další podrobnosti. Je potřeba se chvíli zorientovat, ale nakonec je vše na správném místě. Systém pochází od BMW a stopy mnichovské automobilky najdete i na jiných místech. Třeba tu je elektronický volič automatické převodovky, který Mnichovští ve svých autech používají přes 10 let. Hned vedle masivní páky ruční brzdy a klasické páčky na přepínání redukce vypadá tak trochu nepatřičně.

Ale pak jsou tu ještě tlačítka, u kterých si designéři opravdu vyhráli. Na jednu stranu jsou velká a hranatá, aby je šlo co nejlépe ovládat v rukavicích, na druhou stranu jsou logicky uspořádána do celků zdobených šrouby. Panel s množstvím tlačítek a přepínačů (včetně sady ovladačů pro externí zařízení, jako jsou světelná lišta nebo naviják) najdete i na střeše. Vypadá to tu trochu jako v letadle. Je to jiné, je to pěkné a osobité. Měli jsme z toho podobný pocit, jako když se píše na moderní mechanické klávesnici.

Velký hranatý off-road je na tom samozřejmě velmi dobře i s prostorem. Vpředu dva lidé nemají problém, spolujezdec se ještě chytne za pořádné madlo před sebou. Zajímavá jsou i dvě střešní okna, pro řidiče a spolujezdce samostatná. Jsou výklopná i odnímatelná. Ve druhé řadě najdete dost místa na nohy a tři sedadla, z nichž to prostřední je téměř plnohodnotné. Téměř – je trochu užší, pohodlí brání středový tunel a Isofix na něm nenajdete. A kufr? Velký, s háčky a elektrickými zásuvkami. Vše co potřebujete na delší cestu.

Ineos Grenadier se prodává ve třech verzích, tedy jako základ nebo s rozšířenou výbavou. Ta s označením Trailmaster má víc prvků do terénu, Fieldmaster se zaměřuje na komfortnější cestování na dálku. Pak je tu také ještě užitková verze. Potom už si stačí vybrat jen druh pohonu, tedy buď benzinový nebo naftový šestiválec. Oba jsou od BMW, benzin má výkon 210 kW a točivý moment 450 Nm, diesel 183 kW a 550 Nm. K tomu mají oba 90litrovou nádrž a maximální rychlost 160 km/h. S benzinem budete jezdit kolem 15 litrů na sto, s naftou za 12. Pokud vám nevadí vyšší spotřeba, osedlejte benzin, je to lahůdka hlavně na asfaltu, kdy tohle dvě a půl tuny těžké monstrum předvádí nečekanou dynamiku doplněnou o zajímavý zvuk. Řadí se vždy osmistupňovým automatem ZF, který mimochodem procházel vývojem nedaleko odsud – také v Plzni u ZF Enigneering.

Projeďme se nejdřív po asfaltu, protože na něm budete trávit nejvíc času, i když patříte mezi terénní nadšence. Auto je stabilní, ale jeho váha a velikost jsou cítit. Podvozek je extra komfortní a dalo by se říci, že parádně žehlí rozbité české okresky. Na dálnici pak Grenadier drží rychlost s okolním provozem, jen pochopitelně rychle stoupá spotřeba i aerodynamický hluk. Vlastně by se řídil jako normální velké SUV nebýt řízení s extra dlouhým převodem. Poprvé má řidič skoro pocit, jako by ovládal spíš loď – zatočí volantem a až po chvíli se začne něco dít. Grenadier tedy není žádné mrštné auto do provozu, naštěstí ho ale nemusíte honit přes obrovskou středovou vůli jako třeba starý Defender. Jde hlavně o zvyk. Pojďme ale do terénu, tam je totiž tahle věc z Albionu jako doma.

Světlá výška 264 mm, přední nájezdový úhel 35,5 stupňů, zadní 36,1 a přechodový 28,2. Stoupavost je až 45 stupňů a voda může být hluboká až 80 cm. K tomu se přidávají uzávěry na přední i zadní nápravě a samozřejmě redukce. Stačí mít správné terénní pneumatiky a jste v přírodě prakticky nezastavitelní. To jsme si ostatně krátce vyzkoušeli na lesním hřišti u Dajbychů, kam bylo nejdřív potřeba překonat brod. Jenže přišel nám nějaký mělký, a tak jsme strhli volant a vydali se přímo do koryta řeky. Pohoda.

Pak přes mírně navlhlou trávu do hlubšího lesa, kde byla připravena rozbahněná stoupání, přejezdy padlých stromů nebo obří vana. K tomu se ještě přidává klasické křížení náprav nebo boční náklony. Zkrátka hodně zábavy pro dospělé, kteří chtějí překonat své dosavadní zkušenosti. U některých překážek jsme si říkali, že nebýt kontrolovaného prostředí, asi bychom si netroufli. Je vlastně těžké popsat, co všechno Grenadier zvládne, asi stačí jen říct, že na kopec, který vyjede, byste se jen těžko škrábali pěšky. Každopádně jezdí v terénu s takovou grácií, že by se za jeho volant mohl klidně posadit jen nějaký začátečník a zvládl by to.

A kolik stojí? Inu, tohle není žádná velkosériová automobilka a vývoj je potřeba zaplatit. Proto je Grenadier dražší, než jsme byli u klasických hranatých off-roadů zvyklí. Na druhou stranu je dostupnější než řada dnešních prémiových SUV, která se v terénu spíš ztratí. Užitkový model stojí 1 555 500 korun, osobní pětimístný vůz vyjde na 1 594 400 korun. A pak už můžete začít vybavovat. Třeba námi zkoušený vůz s benzinovým motorem vyšel na 1 980 840 korun. A i ostatní kusy se zatím vždy drží pod hranicí dvou milionů. To není za takové schopnosti vůbec špatná cena.