I dětské autosedačky mají maximální dobu trvanlivosti. Hodně rodičů to vůbec netuší

Stejně jako potraviny, i dětské sedačky mají svou maximální dobu trvanlivosti. Ovšem oproti potravinám se sedačky po uplynutí této doby nezkazí ze dne na den. Přesto se jejich kvalita snižuje a ochrana dítěte při nehodě nemusí být dostatečná. Trvanlivost sedaček neurčuje zákon, ale jen výrobce.

Jak už bylo řečeno, zákon dobu používání sedačky nijak neomezuje. Podle paragrafů je tedy dětskou sedačku možné používat libovolně dlouho, ale je nutné mít na paměti, že doba používání může výrazně zkracovat její funkční schopnosti. Jan Bílek ze společnosti Babypoint nám k tomu řekl: „Materiály použité v autosedačce postupně stárnou a tím se snižuje jejich odolnost. V případě nehody pak bude poskytovat daleko menší ochranu než autosedačka nová.“

Životnost je obvykle 5-7 let u autosedaček s vnitřními pásy a 7-10 let u sedaček bez vnitřních pásů. Může být ale i nižší i vyšší. Vždy je třeba se informovat o výrobce. Životnost sedačky není počítána od data její výroby, ale od doby pořízení, protože po výrobě je sedačka nějakou dobu uskladněna a může být převážena do obchodů, což na její životnost nemá vliv.

Není potřeba se obávat, že v den, kdy uplyne doba trvanlivosti sedačky, přestane plnit svou funkci. Její schopnosti se ale od té doby mohou i výrazně snižovat. Přesně to vysvětluje Jan Bílek: „Dobou životnosti výrobce deklaruje, po jakou dobu bude autosedačka plnohodnotně fungovat a dostatečně ochrání malého pasažéra. Po jejím uplynutí již tedy sedačka nemusí správně plnit svou funkci.“

Dále dodal: „Největším nepřítelem autosedaček z hlediska životnosti je UV záření. To způsobuje křehnutí plastů a tím oslabování struktury autosedačky. Vhodným postupem je tedy nenechávat autosedačku po celou dobu v autě, parkovat v garáži, nebo autosedačku zakrývat. Druhým vhodným řešením je ochrana látkových částí autosedačky. Většina výrobců nabízí takové potahy jako originální příslušenství, ke svým výrobkům.“

Řada lidí kupuje dětské autosedačky po známých, kamarádech nebo i od úplně cizích lidí. Je potřeba pamatovat na to, že taková sedačka z druhé ruky je sice levnější, ale její pořízení může být značně rizikové. Je nezbytné mít jistotu, že o sedačku bylo správně pečováno a nebyla účastníkem dopravní nehody. Důležité samozřejmě je, aby nebyla na hranici nebo za hranicí životnosti udávané výrobcem. Pokud toto všechno sedačka splní, není důvod ji nekoupit.

Jiné je to ale se sedačkami z druhé ruky, u kterých není minulost známa. Takovou autosedačku není možné doporučit ke koupi. „V konečném důsledku tím můžete ohrozit zdraví svého dítěte. Pokud totiž autosedačka byla účastníkem nehody, nemusí to být na jejím vzhledu vůbec znát. Může ale obsahovat mikroskopické trhliny ve své struktuře a v případě další kritické situace se takový problém může projevit tragicky,“ vysvětluje Jan Bílek.