Retro: České ženy toužily v 60. letech jezdit na Praseti. Na legendární Číze se dalo sedět i bokem

Vyzvednout děvče před domem, přibalit deku, tranzistorák a hurá na Slapy! Na čem? No přece na „Praseti“, jednom z konzumních symbolů společenského uvolnění 60. let. Ano, zatímco italští nebo angličtí kluci brali za „heft“ Vespy, měli mladí muži z ČSSR (pokud usilovně spořili) k ruce skútr ČZ 175, kterému se pro charakteristicky čumák začalo záhy trochu nevděčně, ač ve skutečnosti láskyplně říkat Prase. 

Po druhé světové válce trpěl zbídačený evropský kontinent všeobecným nedostatkem, který u nás po roce 1948 ještě znásobil nástup socialistického ráje na zemi. Nová auta se prakticky neprodávala a těch málo, co bylo k dispozici, bylo kvůli získávání tvrdé měny nutné především vyvážet. Vzhledem k předpokládanému využití v očekávané třetí světové válce, bylo však rozhodnuto o výrazné podpoře výroby motocyklů.

V kurzu byla především zbrusu nová Jawa „Pérák“, stroj, který předběhl konkurenci. Stále ale chyběl levnější cestovní stroj, který by aspoň trochu utišil nářek pracujících po individuální mobilitě. V té době už se v Itálii úspěšně vyráběla Vespa a také tuzemské řešení se jmenovalo skútr. Takový stroj byl oproti klasickému motocyklu pohodlnější, posádku částečně chránil před nepřízní počasí a současně byl mnohem levnější než automobil. 

Úkol vyrobit jakýsi mezistupeň mezi autem a motocyklem byl zadán České Zbrojovce ve Strakonicích, kde bylo záhy započato s návrhy čtyř prototypů. Hodnotící komisi se nejvíce zalíbil ten s označením K1, jehož autorem byl známý konstruktér Jaroslav František Koch.

Prototyp K1 disponoval samonosnou karoserií, která byla dobrým předpokladem pro masovou výrobu, a měl i další pokrokové prvky jako elektrický spouštěč nebo poloautomatické řazení. Skútr obchodně nazvaný ČZ175 Čezeta (typ 501) byl veřejnosti po náročných zkouškách poprvé představen v rámci prvomájového průvodu ve Strakonicích v roce 1956, oficiální premiéra následovala v září téhož roku na veletrhu v Brně a pohledná „Číza“ hned zaznamenala obrovský úspěch.

Dvoumístný stroj s jednolitým pásem stupaček od předu dozadu poháněl jednoválcový dvoudobý, vzduchem chlazený motor převzatý s minimálními změnami z tradičního strakonického typu ČZ 175. Pohonná jednotka byla zavěšena v zadní části skútru a jejích 8 koní bylo k zadnímu kolu distribuováno pomocí čtyřstupňové převodovky - sekundární převod byl řešen klasicky krytým řetězem.

Z motoru vedly dva výfuky, takže "číza" vypadala silnější, než ve skutečnosti byla - na rovince upalovala maximálně 80 km/h. První stroje měly inovativní letmé zavěšení zadního kola po vzoru Vespy a především odpružení pomocí pryžových bloků, které se vzájemně smýkaly jako později u vozů Mini. Ani jedno z těchto řešení se ale v provozu úplně neosvědčilo a později v sérii 502 se skútr vrátil ke klasickému motocyklovému zavěšení se dvěma ocelovými kyvnými rameny a teleskopickými tlumiči vpředu i vzadu.

Čezeta byla průběžně vylepšována, takže se už v první generaci 501 dočkala ventilátoru vedle motoru, který výrazně zlepšil chlazení jednoválce. Spojku jste potřebovali pouze na rozjezd, při řazení dalších stupňů se vypínala spolu s pohybem řadicí páky.

V roce 1960 vyjelo na silnice notně vylepšené provedení 502. Dostalo silnější motor o výkonu 9 koní, který nyní umožňoval upalovat až devadesátkou. Stále pohledná, za příplatek 50 Kčs dvoubarevná karoserie byla nově vyzbrojena ukazateli směru. Typická lisovaná dvanáctipalcová kola přivařená na brzdové bubny, nesla stejně jako italský vzor Vespa přišroubované ráfky.

Vlastnictví čezety se v první polovině 60. let stalo módní záležitostí a kdo chtěl být „in“, musel Prase prostě mít stejně jako džíny nebo přesnosné rádio na baterky, alias tranzistorák. Výpadovky z velkých měst byly o pátečních odpoledních svědky odejzdu mladých párů na dýmících čízách vstříc rekreaci u vodních nádrží či v chatových koloniích. Čezety přitom rozhodně nebyly z levného kraje. Jejich ceny pohybovaly v rozmezí 6800 až 9100 Kčs podle konkrétní varianty. Automobil Škoda Spartak začínal na konci roku 1955 s cenovku 27 450 Kčs.

S Čezetou bylo kromě nasycení československého trhu počítáno samozřejmě také pro vývoz. Skútry ze Strakonic se úspěšně prodávaly na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Na Novém Zélandu se dokonce coby N Zety tři roky licenčně vyráběly z dovezených dílů. Za svou výzbroj si je vyvolila například nizozemská dopravní policie a v USA na nich díky mírnější legislativě mohli jezdit už čtrnáctiletí.

Velké popularitě se prase těšilo i díky široké nabídce příslušenství čítající přívěsné vozíky nebo dokonce „sajdu“. V takovém případě šlo o tzv. Druzetu podle výrobního družstva Drupol - Družstvo polního nářadí. Oblíbené byly také různé varianty tříkolky zvané obligátně „Rikša.“ 

Produkce skončila v roce 1964 po 120 883 vyrobených kusech, symbolicky ve stejném roce jako výroba další tuzemské modly, Škody Felicia. Odkaz designové ikony se pokusil v roce 2018 pozvednout z bláta Angličan Neil Eamonn Smith, který založil společnost Čezeta Motors, s.r.o. Původní dvoudobý jednoválec byl nahrazen 11kW elektromotorem, který umožnil vyvinout rychlost až 120 km/h s maximálním dojezdem 150 km. V roce 2021 bohužel projekt pro nedostatek financí zkrachoval. Klasické „Prase“ dnes v hezkém stavu neseženete pod 100 tisíc korun.

Zdroj: Autorský text