Ojetý Rover 75 za 100 tisíc rozdává nostalgii a komfort plnými doušky. Je navíc spolehlivý

Na trhu s ojetinami je jen málo aut, které vám za cenu okolo 100 tisíc korun umožní odlišit se od okolního provozu tak, že se za vámi budou lidé otáčet. Jednou z výjimek je Rover 75. Opravdu raritní auto na českých silnicích moc nepotkáte, o to větší z něj budete mít radost. Sice to není trhač asfaltu, ale umí jezdit komfortně. To jsme zjistili během týdenního testu a také nás samozřejmě zajímalo, jak je na tom s díly a spolehlivostí, která má u britských vozů různých značek spíš nevalnou pověst.

Rover 75 se jako poslední vůz této britské značky vyráběl mezi lety 1998 až 2005, stylově přitom odkazoval na své klasické modely ze šedesátých let. Patrné je to hlavně u verze před faceliftem, který poznáte podle čtveřice světlometů (facelift je slil do světel ve stylu dobového Mercedesu třídy S). Přesně takový model, navíc vyvedený v klasicky britském zelenému laku a chromu, jsme si půjčili od českého bazaru Auto ESA k testu. Vůz z roku 2002 měl najeto 101 tisíc kilometrů a k mání byl za rovných 100 tisíc korun v hotovosti, nebo za 75 tisíc korun na úvěr.

Právě vzhled před faceliftem dává plně vyniknout povedenému retro střihu, díky kterému si ho laici často pletou s Jaguarem. Auto je sice menší, ale při pohledu z boku připomíná noblesní britské limuzíny, třeba charakteristickou zádí, která není ani tak plochá jako u dobového Jaguaru XJ, ani nepůsobí tak naroubovaně jako u X-Typu. Pod ní se skrývá poměrně prostorný kufr, jen pozor na to, že ho od prostoru pro cestující odděluje příčka, takže dovnitř nic dlouhého nenaložíte.

Kabina pokračuje v retro duchu, i když nezestárla tak dobře jako právě u jaguarů. Může za to nejen fakt, že dřevo je jen plast, což je patrné třeba na zbytečném „kšiltu“ středového panelu, ale i design, který byl už ve své době jednoznačným retrem. Obzvlášť bizarní je přístrojový štít s jakoby rozšlápnutými elipsovými budíky, které mají oranžové podsvětlení a font připomínající spíš vozy předválečné éry. Model s vyšší výbavou je doplňuje o druhý displej palubního počítače, který je známý tím, že šedne, má mrtvé body a ne vždy ukazuje reálné hodnoty. Zbytek palubní desky je ale zpracován velmi solidně. Nehledě na to, že jde o plast, je vše kvalitně slícované a vrzání se dočkáte jen výjimečně. Za pozornost pak ještě stojí neuvěřitelně komplikovaný držák na nápoje, který se vysouvá z jednoho šuplíku u páky převodovky.

Pokud sáhnete po modelu z vyšší výbavy, což jednoznačně doporučujeme, budete se těšit i z nádherných kůží čalouněných sedadel. Jsou velmi pohodlná a pohledná, v našem případě výborně odolala zubu času a i po 21 letech působila čistě a lákavě k posezení. Přední místa navíc byla vyhřívaná. Počítejte ale s tím, že Rover 75 je přes své tvary poměrně malým autem. Kabina je úzká, vzadu pak mohou mít dospělí lidé problém s místem před koleny, pokud se řidič a spolujezdec trochu neuskromní.

Jak to vypadá na palubě Roveru 75 a co vše nabízí, na to se můžete podívat v následující fotogalerii:

Rover 75 byl autem, které mělo umírající britskou značku postavit na nohy. I proto jezdí na vlastní platformě a s poměrně širokou paletou motorů. Například mateřské BMW, které značku koupilo, poskytlo naftový čtyřválec. V autě ale byly i benzinové čtyřválce s objemem 1,8 litru, dva šestiválce a dokonce V8. Testovaný atmosférický motor 2.0 V6 pochází ze spolupráce Roveru a korejské automobilky Kia. Výsledkem je jednotka, která papírovými údaji moc neoslní – má výkon 110 kW a točivý moment 185 Nm. K mání byla jak s pětistupňovým manuálem, tak automatem. Pokud bude možnost, jednoznačně doporučujeme sáhnout po manuální převodovce. Motor je totiž potřeba točit, aby se alespoň trochu projevil. Automat ho vysloveně uzemňuje.

My jsme měli kousek s automatem JATCO, se kterým jsme se za prvních pár dní moc nedokázali sžít. Na většinu dráhy plynového pedálu totiž vůz reaguje jen mírným přidáváním, až jsme se napoprvé lekli, že jedeme v nouzovém režimu. Teprve po pořádném prošlápnutí se automat uráčí podřadit a vytočit motor výš, aby konečně došlo alespoň k nějaké akceleraci. Mírně pomůže sportovní režim, ale rozdíl není velký. Nakonec jsme jezdili buď tak, že jsme pedál jen „lechtali“, nebo naopak na něj silně šlapali. Nic mezi tím. Auto ale i tak vykázalo rozumnou kombinovanou spotřebu 9,6 litru benzinu na 100 km. Což je sice na předvedenou vlažnost hodně, ale na víkendové projížďky pro radost nejde o žádný problém. Každopádně motor má příjemný zvuk, v nízkých otáčkách je tichý, ve vyšších se umí v rámci možností i víc projevit.

Podvozek je měkký a do zatáček se vůz naklání víc, než jsme dnes u moderních sedanů zvyklí. Celkem dobře ale filtruje nerovnosti a nedočkali jsme se nějakých rázů nebo zvýšeného hluku. Zdá se, že někdo se před prodejem o podvozek tohoto vozu dobře staral. Řízení je sice komunikativní, ale podobně jako zbytek vozu vláčné. Přitom posilovač není nikterak aktivní, dokonce bychom si občas přáli i více pomoci třeba při manévrování ve městě. Zjednodušeně řečeno, Rover 75 jezdí jak vypadá a pokud se s ním budete chtít jen tak plavně projíždět, splní vaše očekávání. Musíte se víc přizpůsobit vy jemu, než on vám. To někomu samozřejmě nebude po chuti, pro jiné to ale značí charakter.

My bychom volili jednoznačně Rover 75 s benzinovým šestiválcem, pokud vám bude stačit dvolitr, tak s manuální převodovkou. Lepší volbou ale bude silnější 2.5 V6, což je jen objemnější verze stejné jednotky. Testovaný agregát má označení 20K4N a patří mezi spolehlivé motory. Pokud se o něj budete dobře starat, zkrátíte interval oleje na 10 tisíc km, měl by se vám odvděčit bezproblémovým soužitím. Samozřejmě se mohou objevit vrtochy starých jednotek, jako jsou různé netěsnosti a úniky oleje. Rozbíjejí se levnější plastové díly, kvůli čemuž může dojít třeba k potížím s chlazením. U automatu bychom pak také vsadili na častější výměny oleje, klidně po 40 tisících kilometrech. Po koupi vozu by měl být tento nepříliš nákladný servisní zásah samozřejmostí.

A jaké jsou další problémy? Zeptali jsme se majitele jednoho z Roverů 75 Matěje V., který s ním najezdil zhruba 50 tisíc kilometrů. Potíže zaznamenal hlavně s čidly a celkově s elektronikou. Práci mu dalo vůbec sehnat někoho, kdo by mu naprogramoval nový klíček k vozu. Originální servis samozřejmě v Česku není, tak je podle původního majitele dobré najít někoho, kdo umí BMW a nebojí se ani Roveru. Díly jsou totiž takový mix všeho a tak se dá něco sehnat snadno, někdy zase naopak ne. Většinou by ale měla pomoci eBay. Umírající displej palubního počítače se třeba řeší kompletní výměnou přístrojového štítu, který pohodlně seženete za částky od 800 do 1500 korun. Také u dalších dílu to chce pátrat a tak vlastnictví Roveru 75 bude bavit hlavně srdcaře.

„Ačkoliv jsou Rovery velmi specifické, není potřeba se jich bát. Na britském trhu je k sehnání většina dílů, přičemž šestiválcové motory licenčně vyráběla i automobilka Kia. Nejlepší to není s karosářskými díly, které jsou v porovnání s konkurenčními vozy od Audi, BMW či Mercedesu hůř sehnatelné. Na druhou stranu, za tu výjimečnost to stojí, ačkoliv jde o auto za nějakých 100 tisíc korun, na bazaru ho obdivuje téměř každý návštěvník,“ říká mluvčí Auto ESA Filip Kučera.

Vzhledem k jeho specifičnosti je tedy soužití s ojetým Roverem 75 spíš pro ty, kteří ho chtějí hýčkat v garáži a občas s ním vyjet na výlet. Kdo je dobrodruh, může ho mít i jako jediné auto v rodině, spolehlivý je na to dostatečně. Spíš ale skončí jako zajímavá „víkendovka“. Jedno je ale jisté, ať se s ním objevíte kdekoliv, bude vyvolávat jedině pozitivní reakce.

Pokud se vám líbí, musíte ale slušnou porci času věnovat i jeho výběru. Na české inzerci jsou obvykle k mání dobité kusy za pár desítek tisíc korun, v Německu je to lepší. V českých bazarech jde o výjimku, protože takový typ aut se už běžné ani nevykupuje.

„Rover 75 je v našich prodejnách opravdovou raritou. V celé České republice je aktuálně k mání jen několik jednotek kusů, které si fanoušci Roveru prodávají převážně mezi sebou. V bazarech se tak nejen model 75, ale rovery všeobecně takřka neobjevují. U nás jich za celou historii bylo jen pár, avšak je zajímavostí, že v porovnání s konkurenčními auty byly vždy ve skvělém stavu. Platí to i pro tento kus, který už je u nás za svůj život podruhé,“ dodává Kučera.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.