Škoda Enyaq dokáže jet za 13 kWh na 100 km. Musíte s ní ale vyrazit na soutěž spotřeby

Opravdu je nutné, abychom si na záď naší Škody Enyaq lepili obrovský nápis „jedu soutěž spotřeby“? To si říkám, když spolu se startovním číslem dostáváme od pořadatelů nepřehlédnutelnou žlutou nálepku. Jenže už krátce po startu je mi jasné, že bez ní by to rozhodně nešlo. Zejména, když se za námi vytvoří štrúdl trpělivých řidičů, kteří překousnou i to, že jsem se s kopce řítil stovkou a teď se do kopce plahočím šedesátkou. Bez téhle nálepky by nás asi vytroubili ze silnice. Místo toho se dočkáme i několika zdvižených palců (snad to nebyly prostředníčky). I takhle vypadá legendární závod Škoda Economy Run, jehož 41. ročníku se posádka webu Autosalon.tv zúčastnila. A i když nevyhrála, překonala aspoň loňský týmový rekord.

Nebýt koronavirové přestávky, jezdí se závod spotřeby čtyři desítky let v kuse. Podruhé také s kategorií pro čistě elektrické vozy. Tu pořadatelé nechali rezervovanou pro novináře, kteří dostali shodné modely Škoda Enyaq iV 80. Zástupci médií ale jezdí Škoda Economy Run dlouho, mezi kolegy byl dokonce nestor české motoristické žurnalistiky Karel Beránek, který se zúčastnil už prvního závodu.

Cíl je obdobný jako v případě jiných soutěží spotřeby. Ujet stanovenou vzdálenost za stanovený čas, což pomůže s jednoduchým výpočtem průměrné rychlosti. Kdo přijede do cíle pozdě, dostane penalizaci. Kdo překročí po cestě maximální povolenou rychlost v kontrolovaném bodě, bude rovněž penalizován. Na konci se zjistí, kdo měl nejnižší spotřebu, a ten vyhrává.

I když je závod brán spíš jako pohodové setkání přátel automobilového šetření, pořadatelé ho berou velmi vážně. Připravují podrobný itinerář cesty. Každé auto má zapečetěné víko nádrže, popřípadě víko nabíjecího konektoru. Pod zapečetěnou příď se schová GPS sledovací zařízení, které napráší překročení rychlosti. Nastaví se správné huštění pneumatik. Jasně, tohle není žádné WRC. Také se jezdí v reálném provozu, ale atmosféra je tak trochu závodní, což nakonec řadu posádek, které se ještě večer na baru tvářily, že se sem jen tak přijely povozit, přesvědčí k opravdové snaze dosáhnout dobrých výsledků. A to je dobře.

Posádka Autosalonu je nyní složená z šéfredaktora Jana Markoviče a Markéty Prokšanové, které dostala za úkol navigovat. V životě spolu tvoří pár a nyní i závodní tým. Markéta mírně ve stresu přiznala, že samozřejmě nic takového ještě nikdy nedělala. Ale po pár dobrých radách od kolegy Marka Tomíška, šéfredaktora webu fDrive.cz, a hlavně díky tomu, že mu dělá navigátora jeho osmiletý syn Šimon, se Markéta na úkol cítí. A tak můžeme vyrazit. A nutno podotknout, že za celou dobu neudělala navigátorka jedinou chybu, což se o Šimonovi, kterému se během cesty slepily některé stránky k sobě, nedá říci. I proto dojel nakonec matador závodů spotřeby Tomíšek až za námi. Ale nepředbíhejme.

Jet úsporně se může zdát být nuda, ale tak to není. Ani pro jednoho člena posádky. Řidič musí téměř v křeči držet nohu nad plynovým pedálem a přidávat opravdu s rozmyslem. Každé sešlápnutí totiž stojí energii. Ideálem je zrychlovat směrem s kopce, naopak nepřidávat moc plynu do kopce. Ale zase rychlost nesmí klesnout moc, to aby elektromotor neměl příliš mnoho práce s těžkým SUV a nepotřeboval víc energie, než je nutné. Pak tu jsou ještě zatáčky a kruhové objezdy – je jasné, že každé přibrzdění znamená, že jste předtím zrychlovali zbytečně. A tak se tam vrháme pokud možno bez brzd, což je také jediný moment, kdy se navigátorka musí něčeho chytit.

A pak je tu tedy práce s navigačními pokyny. Navigátorka musí řidiči u každého konce obce hlásit, kdy přijde další, aby ten mohl odhadnout, zda se mu vyplatí zrychlit a na jakou rychlost. Stejně tak hlásí blížící se stopky, křižovatky tvaru T a samozřejmě kruhové objezdy. K tomu kontroluje počet ujetých a zbývajících kilometrů pomocí aplikace v telefonu, která je počítá přesně podle GPS. Údaje v autě jsou samozřejmě zcela špatně, protože vůz neměří správně aktuální rychlost, takže je pak rozhozená i ta průměrná. A to byl problém naší posádky. Na první část závodu jsme si totiž kvůli nezkušenosti zapomněli zapnout aplikaci Rabbit. A tak jsme pak museli v druhé části docela dohánět, protože jsme byli za průměrem (auto ukáže vyšší průměrnou rychlost, než jaká je skutečná, a to o necelé dva km/h).

Jestli vám dosud není jasné, že Škoda Economy Run není nic jednoduchého, tak musím ještě dodat, že celý závod má délku 317,8 kilometru. To by nebylo nic zas tak hrozného, kdyby se nejel hlavně po okreskách druhých a někdy i třetích tříd. Na tuto trasu jsme měli přesně 350 minut, tedy průměrnou rychlost 54,48 km/h. Opět se to nezdá jako moc, jenže když si k tomu přimyslíte jednu vesnici za druhou, zakroucené rozbité silnice a silniční dopravu, není to vůbec snadné stihnout. My jsme nakonec dojeli do cíle a měli ještě šest minut k dobru. To proto, že jsme se báli, že náš Rabbit měří také špatné, protože jsme ho pustili příliš brzy. Okradli jsme se tím o spotřebu, protože vítězové přijeli do cíle na dvě minuty přesně.

A výsledek? Po hodinách usilovné práce s navigací a autem jsme dosáhli na spotřebu 13,37 kWh na 100 km, čímž jsme překonali loňský rekord Autosalonu zastoupeného posádkou Běhalových. Ta v roce 2022 jela za 14,13 kWh. Byla to ale jiná trasa a za jiných klimatických podmínek. A tady se ukazuje, jak zásadní roli hraje profil trati a počasí. Zatímco loni Autosalon s takovou hodnotu vyhrál, nám spotřeba stačila jen na šesté místo. První měli dokonce 12,26 kWh. Ale co, jeli jsme poprvé a teď už víme, jak na to. Byla to velmi zajímavá zkušenost. A i díky příjemné atmosféře se potvrdilo staré otřepané klišé, že nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se. Samozřejmě jako vítězové bychom říkali něco jiného, že?