Čechům se elektromobily nevyplatí. Náklady na jejich provoz jsou o pětinu vyšší než u běžných aut

V poměru nabíjecích stanic na nově prodané elektromobily má Česká republika jednu z nejhustších sítí veřejných dobíjecích stanic. Důvodem ale logicky jsou nízké prodeje elektroaut. V Česku loni připadlo 6,26 nabíjecí stanice na všechny nově registrované elektromobily v daném roce. Například v Rakousku analýza vykázala 4,93 nabíjecí stanice na nově registrované elektrické vozy, v Německu 1,16 a ve Francii 3,65. Z tohoto pohledu disponuje nejrobustnější sítí Nizozemsko, kde poměr vychází na 12,64.

Vyplývá to z nejnovějšího vydání analýzy EV Readiness Index, kterou každoročně zveřejňuje leasingová společnost LeasePlan. Komplexní studie posuzovala aktuální stav ve 22 evropských státech. Index je založen na třech ukazatelích: na velikosti trhu elektrických automobilů, na rozvinutosti nabíjecí infrastruktury a také na výši celkových nákladů na vlastnictví a provoz elektrických aut v každé zemi.

Studie ale ukázala i jiné zajímavé věci. Zejména to, že celkové náklady na provoz jsou v Česku u benzinového auta stále nižší než u elektromobilu, a to o 20 %. Jedním z důvodů jsou vysoké ceny na veřejných dobíjecích stanicích. Celkové náklady (tzv. TCO) sice v ČR loni u elektromobilů o něco klesly, díky novým vládním pobídkám na nákup elektromobilů pro veřejný sektor, ale klasická auta jsou stále výhodnější.

„Celkové náklady na provoz čistě elektrického vozidla jsou u nás vyšší, a to o 20 %. To je vůbec nejvyšší zaznamenaný rozdíl v neprospěch elektrického modelu. Ve 13 z 22 států naopak celkové náklady na elektromobil vycházejí nižší než na benzinový vůz,“ upozorňuje Martin Brix, generální ředitel české pobočky společnosti LeasePlan. Z velké části je za tím cena elektřiny. Výdaje na elektřinu při jízdě čistým elektromobilem s průměrnou spotřebou 18 kWh na 100 kilometrů autoři studie v České republice vyčíslili na 7,81 eura (184 korun/100 km). Nejméně za elektřinu zaplatí Maďaři (4,34 eura na 100 km), Rumuni (4,66 eura) a Norové (4,94 eura), naopak nejvíce Italové (12,75 eura).

Než se ozvou ti, co nabíjejí doma „zadarmo“, případně ti, kteří budou nadávat na nenažranost energetických společností, je třeba se na celou věc podívat trochu komplexněji. Instalace fotovoltaiky samozřejmě také něco stojí a podobné studie, jako je ta Leaseplanu, nemohou statisticky postihnout to, kolik lidí a jak často nabíjí doma. A cena veřejného dobíjení je také samostatnou kapitolou.

V diskusích fandů elektroaut často zaznívá, že větší rozvoj elektromobility brzdí elektrárenské společnosti a měly by výrazně snížit cenu nabíjení, protože „stejně staví stanice zadarmo z dotací“. Tak jednoduché to ale není. Evropské dotace přerozdělované v rámci operačního programu Doprava totiž pokrývají samotnou výstavbu jen zčásti. Do uznatelných nákladů není započítána řada věcí jako třeba technický dozor apod. Dotace často pokryje jen zhruba polovinu celkových nákladů. Navíc až třetinu stanic staví firmy jako PRE nebo ČEZ bez dotace z důvodu urychlení celého procesu.

Provoz samotný pak také dotován není. Je třeba například platit garantovaný příkon 24/7, přestože stanice není zdaleka tak intenzivně využívaná. Pro představu, loni společnost PRE evidovala na svých stanicích přibližně jedno dobíjení denně na DC stojanech a 3 až 5 denně na AC stojanech. Takže je to trochu začarovaný kruh. Elektromobilů je málo, protože je drahé dobíjení a dobíjení je drahé, protože nabíjí málo elektroaut. Samozřejmě trochu zjednodušujeme. Každopádně kdyby si někdo chtěl vybudovat vlastní síť dobíjecích stanic tak, aby šlo při dnešním počtu aut o rentabilní projekt, musela by cena za kWh být ještě mnohem vyšší než dnes.