S výše uvedeným souvisí i další bod. Elektrofandové často sdílejí informace, jak dojeli elektromobilem do Chorvatska, do Švédska, do Španělska… a používají při tom formulace, jak tím dokázali, že „to jde, vidíte, vy fosilové, co spalujete dinosaury“. Jasně, „jde to“. Můj soused se skoro každý víkend ráno sebere a jede na kole z Prahy do Brna, do Olomouce nebo do Drážďan. Je třeba u toho trochu plánovat, ale nevypouští v podstatě žádné emise, ani na výfuku, ani v elektrárně, emise pevných částic minimální, neobtěžuje nikoho hlukem a ještě bude asi zdravější než průměr populace, tak sekundárně šetří i zdravotní systém. Zkrátka „jde to“.
Má ale tak jezdit do Brna každý? Asi by to nikoho nenapadlo. A většina těch, co nechtějí jet elektromobilem do Chorvatska, si nemyslí, že „by to nešlo“. Ale zkrátka nepovažují za pokrok to, že ke všemu plánování s ubytováním, jídlem, programem pro děti atd. si ještě dobrovolně měli přidat plánování nabíjení a případné komplikace s nefungujícím stojanem či aplikací – jakoby podobných stížností ostatně nebyla diskusní fóra elektromobilistů plná.