Magnetické nosiče lyží za tři tisíce fungují skoro na všech autech. Sráží je nedomyšlené detaily

Lyže se nejlépe převáží na střeše. To je nejen jasné, ale v některých evropských zemích dokonce žádoucí, protože za neukotvenou lyžařskou výbavu hozenou do interiéru vozu můžete třeba v Rakousku dostat tučnou pokutu. Pořídit si nejprve příčníky a pak nosiče lyží není rozhodně levnou záležitostí, na některé typy vozů jde dokonce o nemožný úkol. Autosalon proto otestoval zajímavé řešení – magnetické nosiče. Ty lze použít na jakékoliv auto, samozřejmě pokud nemá hliníkovou či karbonovou střechu, nebo panoramatické střešní okno. Byl by to ideál, nebýt několika opravdu těžce nedomyšlených detailů.

Magnetické nosiče Menabo Aconcagua jsme nedostali zapůjčené, zakoupili jsme si je sami. Potřebovali jsme totiž odvézt pár lyží při natáčení televizního Autosalonu s podtitulem Cesta na hory. V něm účinkoval 20 let starý Volkswagen Lupo, do jehož interiéru se lyže nevejdou a na střechu už nosiče prostě nelze sehnat. Jako levné řešení přišel italský výrobek vhod, v době testu jsme ho pořídili za 2700 korun. Aktuálně je k mání na mnoha českých e-shopech za podobné peníze, nejčastěji ale okolo tří tisíc a více. Stále jde o velmi nízkou částku proti pevným řešením.

Nosiče umožňují převoz tří párů lyží (hůlek nikoliv), nebo dvou párů snowboardů, přičemž s lyžemi je možné jet až 130 km/h, se snowboardy 100 km/h. Jde o doporučenou rychlost, na německé dálnici jsme při jedné z cest do italských Dolomit uháněli 160 km/h, protože jsme na nosiče na chvíli zapomněli a nechali se unést svižností bavorského provozu.

Vyvstává ale základní otázka: Mám se bát, že nosiče za jízdy odletí? Odpověď je jednoduchá: Nikoliv. Použitý magnet je totiž ve formě velkého flexibilního čtvercového plátu (32 x 32 cm), který se navíc přichytává na střechu vozu rohem dopředu. Působící aerodynamika by tedy ani ve vysokých rychlostech neměla mít možnost nosič vypáčit a zvednout tak, aby uletěl. To bychom se spíš báli poškození zamykacího mechanismu a jeho otevření. O tom ale až za moment.

Nosiče se na střechu velmi snadno umisťují. Stačí nasadit jeden nad přední a druhý zhruba nad zadní dveře tak, aby šlo mezi ně snadno vložit lyže s vázáním. Pokud jsou nosiče zavřené, je prakticky nemožné je ručně ze střechy utrhnout, leda byste pod ně vsunuli nějakou nekovovou desku a vypáčili je. Proto se není ani zas tak nutné bát odcizení. Jednotlivé bloky ze střechy dostanete tak, že nosič odemknete, odjistíte horní sponu a ukazováčkem zaberete za táhlo schované uvnitř. Tím dojde k přizvednutí magentického plátu a pak už jde díl snadno sundat.

Pro extra ochranu, ale možná spíš jen pro pocit, je přední nosič vybaven popruhem, který se zavírá do dveří řidiče a spolujezdce, kde se udrží pomocí takové baňaté spony. Jde ale zároveň o jednu ze zásadních slabin. Popruh se totiž nemusí podařit správně napnout a pak za jízdy mlátí do střechy. Často tak měl spolujezdec za úkol za něj tahat a hledat správnou polohu, aby bouchání ustalo.

Naprostou katastrofou je ale jízda v dešti. Protože se popruh prostě zavírá do dveří, voda se nezastaví na gumovém těsnění, ale stéká po popruhu dovnitř. Tam přímo kape řidiči a spolujezdci na rameno. Někdy tak moc, že mají brzy naskrz mokré oblečení. Špatné je to hlavně na okreskách, na dálnici proudící vzduch stékání vody zpomaluje. Nejhorší situaci jsme zažili ve chvíli, kdy jsme auto nechali přes noc na dešti a ráno jsme vyrazili. Nasáklý popruh okamžitě zmáčel nás i látková sedadla, která pak ještě půl dne usychala. Z tohoto důvodu nyní zvažujeme ustřižení popruhu, jakkoliv by se to mohlo jevit jako nebezpečné. Nedokážeme si ale zároveň představit, že nějak výrazně nosičům pomáhá, ať už tím, že by magnet přitlačoval ke střeše, nebo že by v případě uvolnění dílu něco zachránil.

Velkým problémem je také nízká kvalita zpracování zbytku výrobku. Guma, která drží lyže, se dost vychyluje a zdá se, že by mohla časem povolit. Použité zámky jsou extrémně laciné, krytku mají z tenkého plíšku. Po několika dnech používání se jedna krytka zasekla a klíček od té doby nelze vsunout jinak, než že ji nadzvedneme špičkou nože a pak teprve vložíme klíč. Není třeba dodávat, že „zacvakávací“ mechanismus je plastový a podle kvality tohoto dílu se zdá, že bude mít také tendenci selhávat. Zatím jsme ale nosiče používali jen tuto sezonu, jsme zvědaví, jak dlouho vlastně ještě vydrží.

Nebýt nízké kvality zpracování a nechtěného zavlažování kabiny při jízdě v dešti, byly by magnetické nosiče vlastně ideálním pomocníkem pro každého, kdo má třeba víc aut, nebo je častěji střídá. Motoristický novinář, který jezdí za rok zhruba v 50 vozech, se musí s chybami nosičů smířit, pokud to ale není váš případ, raději volte standardní, byť dražší řešení. Stejně tak je možné koupit kvalitnější magnetické nebo dokonce přísavkové nosiče. Řada z nich má ale také bezpečnostní popruh, takže bychom se báli mokra i u nich.