Retro: Škoda 105 S, Favorit 115 S i Fabia Junior byly Popelkami k pohledání. Jen je nikdo nechtěl

I skromná automobilka vyrábějící vyloženě lidová vozidla, jakou bývala česká Škoda, mívá občas vnuknutí udělat už beztak levná auta ještě levnějšími. V Mladé Boleslavi minimálně ve dvou případech zjistili, že to není úplně to, po čem „chudí“ zákazníci touží. Když už totiž jednou našetří na jejich poměry značný obulus na koupi sebelevnějšího nového vozu, chtějí aby svou láci signalizoval co možná nejméně. Rozhodně by měl mít alespoň manuální stahování okének vzadu a uzavírací schránku před spolujezdcem. Ty vůbec nejlevnější Škodovky ale šetřily i na mnoha jiných místech. Pojďme si připomenout tři vrcholné boleslavské „holoty“.

Naši exkurzi začneme ještě v dobách tuhého komunismu v roce 1976. Tehdy debutovala v pořadí třetí generace zadomotorových vozů Škoda, konkrétně typová řada Š 742, známěji 105/120. Zatímco lidé často marně toužili po vyšperkovaných verzích LS, GL či GLS a nejčastěji měli prostě jen obyčejné „elko“ alias  „de luxe“, někteří často nedobrovolně klesli ještě hlouběji, když jim nedostatečně uplacený skladník v Mototechně vyvezl z odstavné plochy pouze verzi „S“ (Standard).

Označení 105 S bohužel neznačilo něco podobného jako ve stejné době vyráběné Porsche 911 Carrera S, ale naprosto základní specifikaci ve své době nejlevnějšího modelu české automobilky. Oholená na kost je v něm beztak chudá dobová výbava známá ze stopětek a stodvacítek. Nezůstala ani madla dveří, přední hlavové opěrky, navinovací bezpečnostní pásy nebo tehdy jinak už běžná přístrojová deska s několika samostatnými „budíky”. Místo ní se díváme na velkoplošný horizontální panel známý v lehce obměněné podobně ještě ze staré „stovky“ nebo „dvanáctsettrojky“.

Potahová textilie sedadel byla ještě levnější a odpornější než obvykle a zadní cestující, kteří se neměli čím připoutat, mohli zapomenout i na jakékoliv stahování oken. Aby to předním pasažérům nebylo líto, ti pro změnu postrádali možnost polohování opěradla - jako v závoďáku. Rané 105 S dokonce postrádaly zadní couvací světlo i funkci výstražných blikačů.

Absence všech vnějších ozdob je samozřejmá. Motor byl naopak na vlas stejný jako v klasické stopětce, takže zrychelní na stovku se odehrávalo za pěkných 33 vteřin a vůz se nechal na dlouhé rovině v bezvětří vydráždit až na 127 km/h. Výroba byla pro velký úspěch ukončena s modelovým ročníkem 1986, tedy čtyři roky před definitivním koncem celé řady 105/120.

S extrémně očesanou verzí si socialističtí plánovači nedali pokoj ani u revolučního Favorita vyráběného od roku 1987. V obou dostupných verzích 136 L a 136 LS vrněla pod kapotou karburátorová třináctistovka s výkonem 46 kW, některým soudruhům ale i to přišlo příliš mnoho. Především ale šlo o to něčím vyplnit křiklavě velkou mezeru mezi cenami starých škodovek a nového Favoritu. Moc tedy nechybělo a do výroby by se dostal Favorit s označením 115 S - už k němu byly vytištěné i prospekty.

V případě nejlevnějšího Favoritu šla továrna ještě dál a kromě těch slizkých potahů sedadel, pevných pásů (ne samonavíjecích), vnitřního zpětného zrcátka ze Škody 742 (105/120), absence držáků nad okny a popelníků v zadních dveřích dostal také zadní neotevíratelná okna (stejně jako ve Škodě 105 S), užší pneumatiky a vyrobili pro něj přístrojový panel bez palubních hodin.

Progresivní ekonomové v AZNP ale nakonec propočítali, že poměr mezi poklesem atraktivity modelu a ceny vůči standardní verzi 136 L neodpovídá předpokladům a tak verzi 115 S do výroby vůbec neposlali. Pohánět ji měl známý motor OHV modifikovaný na objem 1,1 litru výkonem 38 kW a točivým momentem 80 Nm při 4000 ot./min.
Výrobce u modelu Škoda Favorit 115 S sliboval zrychlení z 0 na 100 km/h za 17 s a dosažení nejvyšší rychlosti 140 km/h (oproti 136 L o 3 s více, resp. 10 km/h méně).

Zatímco už „volkswagenovská“ Felicia se bez nějaké hodně očesané verze obešla, u nástupnické Fabie se po ní marketérům opět začalo stýskat. A tak krátce po uvedení modelu na trh v roce 1999 vyjely k zákazníkům i ohavně vyhlížející verze označované poměrně příhodně „Junior“. Také tentokrát si dali seškrtávači nákladů velmi záležet, aby byla nízká cena na autě poznat. Vydařilo se jim to dosud nejlépe v historii - Fabia Junior nebyla vně ani uvnitř hodna označení evropské auto z 21. století.  

Také Fabia Junior vznikla jako reakce na vysoké ceny základní a nejoblíbenější verze 1.4 MPi Classic, které nedokázaly v otázkách dostupnosti konkurovat odcházející Škodě Felicia. Výbava Juniora proto obsahovala opravdu jen to nejnutnější. V základu byly jen nepěkné 13" plechové disky s pneumatikami 155/80 R 13, výsostně ohavné nelakované nárazníky, odkládací schránka před spolujezdcem neměla krycí dvířka, chybělo krycí plato kufru a dokonce i jinak sériově dodávaný posilovač řízení (proto měl větší volant z Octavie). Zůstala naopak plnohodnotná rezerva či elektrické seřizování světlometů.

Pro pohon opět posloužil nezničitelný hliníkový čtyřválec OHV s kořeny v  „embéčku“ z roku 1964. Pro Fabie Junior byl převrtán na 998 cm3, což stačilo k výkonu 37 kW, maximální rychlosti 145 km/h a zrychlení z nuly na sto za pěkných 21 vteřin.

Po faceliftu v roce 2003 (tedy už s tříválcem 1.2 HTP) se ve výbavě objevily dělené střešní lišty umožňující připevnění střešního nosiče, třetí opěrka vzadu (i s dalším tříbodovým bezpečnostním pásem) a dva úchyty ISOFIX na zadním sedadle. V roce 2001 si však stačilo připlatit 30 tisíc korun (Junior stál 249 900 Kč, Classic 279 900 Kč) a dostali jste motor 1.4 MPi (44 kW/60 k), posilovač řízení, lakované nárazníky, tónovaná okna, nastavitelný volant ve všech směrech, větší disky s pneumatikami 165/70 R 14, přípravu na autorádio, 12V zásuvku, plato v kufru, zakrytou schránku před spolujezdcem a vnitřní cirkulaci vzduchu.

Jestliže do příchodu Fabie Junior stála verze 1.4 MPi Classic 264 900 Kč, po jejím nástupu ji automobilka uměle zdražila, aby pro Junior vytvořila alespoň nějaký cenový prostor. To se ale trochu přepočítala a nakonec musela s příchodem tříválce 1.2 HTP cenu Juniora pro povzbuzení nicotného zájmu snížit až na 224 900 Kč. Z dnešního pohledu jsou to směšné peníze, zvláště, když uvážíme, že první Fabia byla velmi poctivě postavené auto. No a komu byl Junior málo, mohl mít s onou jednačtyřkou OHV ve stejné době i nejlevnější a o dost těžší Octavii. To už snad ani není pravda...

Zdroj: Autorský text