Retro: Dovoz Daewoo Racer do Československa byl typickým příkladem socialistického kočkopsa

Gorbačovovská perestrojka přinesla do východního bloku a tedy i do Československa přece jen jakýsi závan čerstvého vzduchu. Projevilo se to také v širší nabídce automobilů z nesocialistických zemí. V Tuzexu se postupně objevily západní hity jako Fordy Sierra či Escort, Peugeoty 205 a 309, Renault 21, Fiat Uno nebi dokonce i Tipo. Kupovalo se samozřejmě za tuzexové poukázky, tedy tzv. bony. Jisté množství aut zpoza západní hranice se ale tu a tam objevilo také v Mototechně, kde byly jinak běžně k mání hlavně vozy z tábora míru a socialismu. Doslova perlou samého sklonku bolševického panování bylo v Mototechně Daewoo Racer.

K původu tohoto dnes už zapomenutého korejského skvostu se dostaneme později, skoro zajímavější než auto jako takové je ale způsob, jakým se zčistajasna objevil na československém trhu. Za všechno mohl libyjský dluh vůči ČSSR. Ano, slyšíte dobře. Pohledávka bývalého Československa vůči Kaddáfího teroristické říši vznikla v roce 1984, kdy ČSSR dodala arabské zemi vojenskou techniku včetně letounů L-39 Albatros pro libyjské vojenské letectvo.

Pokus celou věc vyřešit přišel v roce 1988, ještě za vlády československých komunistů, kdy byla část pohledávky prodána jihokorejskému koncernu Daewoo. Jihokorejci měli v rámci umoření dluhu do Československa dodat automobily, elektroniku, textil a námořní lodě. Ukázalo se však, že ani Korejcům nehodlá Libye platit, a Daewoo po dodávce části zboží od dohody ustoupilo. Celkem 3000 sedanu Racer však v letech 1988 a 1989 do Mototechen doputovat stihlo.

Evropské auto roku 1985 Opel Kadet E snad není na rozdíl od Daewoo Racer nutné široce připomínat ani dnešním mládežníkům. Vůz zvaný též s oblibou „vajíčko“ pilně šlapal na paty konkurenčnímu Golfu a to až do jeho vystřídání neméně úspěšnou Astrou v roce 1991. O úspěšný model začal být záhy zájem v USA i v Asii a kromě Pontiacu Le Mans proto začali v roce 1986 z výrobních linek v Jižní Koreji sjíždět také Daewoo Racer.

Jestiže karosářsky se Racer kromě nápisů vzadu a trochu odlišnou maskou od originálu praktiky nelišil, pod kapotou i v interiéru se našlo změn více. Důležité také bylo, že Daewoo zprvu vznikalo jen jako čtyřdveřový sedan, což byla u Opelu nejméně oblíbená verze - Kadett se dělal ještě jako tří- nebo pětidveřový hatchback a tří- nebo pětidveřové kombi.

Jestliže zákazníci Opelu Kadett mohli vybírat z bohaté palety pohonných jednotek, čeští zájemci z řad zelinářů, taxikářů či zasloužilých umělců se museli spokojit s obstarožní karburátorovou patnáctistovkou o výkonu 72 koní. Ta sice vozu umožňovala papírově vyvinout rychlost 170 km/h, vzpomínky pamětníků ale o velkých dynamických schopnostech Daewa nesvědčí. Velice důležité prý bylo správné seřízení karburátoru - pokud nebylo v pořádku, spotřeba z obvyklých sedmi litrů stoupla klidně na dvojnásobek.

Zkušenosti majitelů jsou různé, uživatel Šimon v recenzi na serveru Cars.cz píše: „Toto auto je porucha sama o sobě. Z jeho zpracování je cítit jak Korejci chamtivě, nedočkavě pod vidinou levného auta odkoupili licenci od Opelu. Jediné na co se zmohli byl staromódní motor 1,5 – což byla největší chyba na tomto autě.“ Jiní pisatelé jsou naopak zdrženlivější a chválí solidní podvozek a bohatý vnitřní prostor.

Daewoo Racer každopádně nebylo z levného kraje, naopak. Ve své době, tedy v letech 1988 a 89 šlo o nejdražší auto na československém trhu (s výjimkou volně nedostupné Tatry 613). Stálo 189 900 Kčs, což bylo víc než třikrát tolik než základní typ Škody 105 (57 780 Kčs) a více než dvojnásobek v porovnání s nejlepší verzí Škody Favorit 136 LS. Když se dnes nějaký Racer objeví v nabídce ojetin, obvykle jde o zachovalé auto po dědečkovi, což znamená cenu přes 50 tisíc Kč.

Zatímco výroba výchozího Opelu Kadett E skončila v roce 1991, Racer vydržel o tři roky déle a v pestřejším spektru verzí se k nám dovážel i po sametové revoluci. V roce 1995 jej nahradilo výrazně modernizované provedení pokřtěné Nexia, které se například v Rusku vyrábělo ještě před čtyřmi lety.