Retro: Devadesátkové BMW M3 se stalo idolem mladé generace. Tuneři ho napodobují dodnes

Kdo se sem tam vypraví na okruhové závody nebo vrchy, nemůže si nevšimnout stále velmi početného pole emtrojek řady E36. Důvody jsou nasnadě – velká výdrž, dostatek koní a přijatelný servis. Svezli jsme se s mimořádně zachovalým sériovým exemplářem auta, které si ve své době muselo vyslechnout nejeden posměšek, nakonec se ale stalo zlatým grálem.

BMW M3 je pojem, o kterém není potřeba diskutovat. Dost velká část motoristické veřejnosti má ale v hlavě zašaltováno tak, že nad první (tedy E30) a třetí (E46) generaci není. Mezi „nezávodníky“ se dlouho držela v pozadí právě řada E36. Ve srovnání s mýtickou E30 byla svého času tepána za jistou obtloustlost a obecně poněkud otupělejší projev. Jenže co ty tuny vavřínů, které tyto emtrojky přivezly (a na nižších úrovních dodnes přivážejí) ze všech světových okruhů?

Rychlá třicetšestka, která stojí před námi, nemá chybu. Notoricky znánou siluetu mnichovského kupé činí decentnější tmavěmodrá metalíza Avus blau a litá kola vyhrazená pouze pro M3. Až při osobním setkání si uvědomuji, jak dlouho už jsem nepotkal nezbastlenou E36. Jde o auto ročníku 1994 a tedy ještě se slabším třílitrovým motorem a pětistupňovou
převodovkou. No, slabším…

Oproti M3 E30 má navrch 86 koní a dva válce! Pozdější verze s motorem 3,2 litru, dodávaná od podzimu 1995 přidala jeden rychlostní stupeň a dalších 26 koní, k mání byla i varianta se samočinnou spojkou SMG, která se však v praxi moc neosvědčila. Z důvodů závodní homolgace vzniklo také několik stovek kusů série GT s dále posíleným motorem, aerodynamickým kitem a dalšími vylepšeními.

Pozitivem, podobně jako u jiných aut se kterými se závodí, je bezpočet snadno dostupných náhradních dílů, sériovými počínaje a ryze závodními konče. Pro dlouhou výdrž výkonného motoru je zásadní dodržování teplotního režimu a pravidelné výměna oleje 10W60 klidně po 5000 kilometrech nebo i dříve podle způsobu užívání. Po koupi se vyplatí zkontrolovat a v případě potřeby vyměnit ojniční ložiska, pozornost je dobré věnovat také správné funkčnosti systému proměnného časovaní Vanos (verze 3,0 litru má single Vanos, třidvojka už používá dvojitý) a stavu chladiče motorového oleje.

Zpravidla se nevyplácí laborování se zapalovacími svíčkami na sériovém motoru. Pokud jde o převodovku, hodně záleží na způsobu užívání vozu. Pro okruhové závody nebo drifty se hodí spíše starší pětikvalt (pasuje i na M3 3.2) neboť se dá dobře repasovat, do šestistupňového manuálu se naopak prakticky nedá dostat. Samozřejmostí je také samosvorný diferenciál se standardní svorností 25 procent, který je snadno upravitelný co do stálého převodu i svornosti. V převodovce i diferenciálu se rozhodně vyplatí pravidelně měnit olej.

Svezení s druhým vydáním emtrojky přišlo zhruba po půl roce od krátké zkušenosti s původní E30, takže jsem byl nemálo zvědav, jaké dojmy ve mně nepřímé srovnání zanechá. Zcela upřímně, navzdory svému kultovnímu statusu působí první generace vedle E36 poněkud cholerickým a zároveň titěrným dojmem závodního auta, které se jen náhodou zatoulalo na běžnou silnici.

Odlišnost třicetšestky zosobňuje v první řadě charizmatický motor, který dělá z jízdy s ní zcela jiný zážitek. Má hned dvě dimenze: můžete se opájet rajským řevem kolem 7000 otáček, ale také se jen tak pohodově loudat krajinou. Ona pověstná tělnatost novějšího modelu mi nepřišla zdaleka tak naléhavá, naopak ve srovnání s dnešními M3 jde o dost směšnou připomínku. Solidností a ryzím mechanickým fungováním je tato M3 totiž doslova protknutá.

E36 byla dlouho přehlížená, nyní však začíná platit za youngtimer s investičním potenciálem. Od cenového dna se pomalu odrazila už před více něž pěti šesti lety, kdy se karosářská varianta kupé prodávala za 200 000 Kč, někdy i méně v případě 3.0, verze 3.2 bývala jen o pár desítek tisíc dražší. Už tehdy bylo nesmírně těžké najít zachovalý vůz. Dnešní ceny pěkných aut začínají na 500 000 Kč v případě třílitrového provedení, opravdu hezké kusy se již přehouply přes hranici tři čtvrtě milionu korun. Největší skok však zaznamenalo vzácné provedení 3.0 GT, za které dnes majitelé požadují dva miliony Kč a více. Mně tak druhá M3 zůstane už asi jen tím autem z plakátu...