Poklady českých stodol a garáží: Saab 99. Poctivý kus železa býval nejdražším autem našich silnic

Některé automobilky vždy vyráběly auta tak trochu mimo hlavní proud. Zkrátka se nemohly, nebo ani nechtěl zavděčit všem. Platí to třeba o Alfě Romeo, o Citroënu a také o Saabu. Právě posledně jmenovaná značka představovala vrchol individualismu mezi západními vozy dováženými na náš trh sporadicky Tuzexem. Typ 99 byl v tomto směru špičkovým zbožím.

Výrobky firmy Svenska Aeroplan Aktiebolaget měly u nás vždy punc. Nejen proto, že stávaly dvoj- i vícenásobek běžného domácího či východního vozidla z nabídky Mototechny, ale také proto, že Saab byl prostě jiný. A nejen u nás – v celé Evropě si podržel status vozidla, po němž sáhnou lidé poněkud výstřední či vyznávající odlišné hodnoty než kupci milionů různých koncernových výlisků. I v západní Evropě se majitelem Saabu 99 stal někdo ze skupiny preferující např. rover, cestovní lancii, velký čtyřdveřový triumph či Alfu Romeo 2000 Berlina.

Velkou popularitu si i díky sportovním úspěchům domácích borců Zdeňka Treybala, Dalibora Janka či Teodora Pištěka (ano, slavný filmový výtvarník byl i výborným závodníkem) získal už předchozí, většinou dvoutaktní typ 96. Ten dobyl díky legendárnímu Ericu Carlssonovi i dvě vítězství na Monte Carlu, takže není divu, že byl v Tuzexu opravdu horkým zbožím. Typ nové generace označený číslovkou 99 byl ale podstatně modernějším a lepším autem.

„Devětdevítka“ se představila na sklonku roku 1967, když se už několik měsíců továrna netajila snímky prototypů s dvojicí kulatých světlometů, s odlišnostmi zádě a tvaru zadního okna. Od začátku roku 1968 se výroba rozběhla naplno, a jelikož tehdejší Československo patřilo už delší dobu k pravidelným odběratelům (byť nevelkého množství), dalo se očekávat, že i elegantní a nadčasová novinka obohatí náš chudičký trh.

Po dnes poněkud nezvyklém otevření kapoty dopředu byl v motorovém prostoru k vidění vizuálně subtilní čtyřválec britské konstrukce Triumph, dávající z objemu 1700 cm3 výkon 80 koní. Od roku 1972 se dodává Saab 99 s dvoulitrem, který má lepší výkonovou křivku a je i elastičtější. Progresivně řešené saaby se prodávaly se dvěma, čtyřmi dveřmi či pěti dveřmi, vzniklo i několik prodloužených provedení, policejní speciály, a dokonce prototypy kabrioletů a STW.

Zajímavostí je úspěšný vývoj a výroba modelu 99 Turbo, jednoho z prvních sériových přeplňovaných vozů na světě, zamýšlených pro běžný denní provoz. Montáž „devětdevítky“ trvala celých šestnáct let a skončila v roce 1984, kdy už byla řada překřtěna na číslo 90.

Uživateli nabízel švédský ingot příjemnou syntézu všech dobových vymožeností s přidanou hodnotou v podobě originální atmosféry a jízdního projevu. Silně panoramatické čelní okno má ještě typ 900, kterým jsem jezdíval do práce, devětdevítka je však stylově čistším autem s řadou krásných technicistních detailů vně i uvnitř.

Severská auta byla vždy známa svou účelností a důrazem na bezpečnost, takže nepřekvapí, že interiér saabu působí o generaci moderněji než u dobových soupeřů. Nechybí tedy nevídané kruhové ovladače topení, elektrické rozmrazování zadního okna nebo opěrky hlavy. Výhled je vnikající, atmosféra uvnitř je ale poněkud dekadentnější než třeba u Renaltu 16 – vůbec se nedivím, že si značku Saab oblíbilo tolik intelektuálů a umělců.

Dovozy Saabů 99 do Československa se realizovaly pouze v řádu desítek kusů ročně (celkem 500) a skončily v roce 1976. Dovážely se zprvu dvou- a později i čtyřdveřové verze, pár desítek aut se ke konci prodalo i přes plebejskou Mototechnu.

Na našich silnicích byly saaby bílou vránou. Poněkud zapadaly pouze ve srovnání s Chryslerem 180. Saab byl prostě střízlivější, nesázel na opulentnost a přemíru ozdob, představoval spíše zdrženlivost. Z celé nabídkové palety Mototechny i Tuzexu byl ve své době nejdražší. Model z našeho článku stál 25 000 tuzexových korun, což při neoficiálním kursu činilo více než 120 000 Kčs! Za tenhle obnos jste mohli mít Škodu 110 R, k tomu škodovku „stovku“ a ještě zbylo na benzin. Ale za výlučnost se platilo.

A platí se za ni i dnes. Pěknou devadesátdevítku nesežente zpravidla pod 100 000 korun, vzácné Turbo stojí přinejmenším čtyřnásobek!