Staromilci tvrdí, že nejlepší auta už se vyráběla. Není to pravda. V poslední době jsem testoval spoustu vozů, o kterých můžu s čistým svědomím tvrdit, že jsou nejlepší za těch více než 25 let, co tuhle práci dělám. A patří mezi ně i BMW 440i xDrive Coupé.
V žádném autě jsem totiž nezažil tak nekompromisní spojení sportovnosti a komfortu. Samozřejmě, nelze ho mít úplně najednou, je nutné auto přenastavit několika zásahy do relativně přehledného palubního menu. V jednom okamžiku můžete létat zatáčkami na závodním okruhu a atakovat rekordy trati pro kategorii kupátek střední třídy, nebo divoce driftovat. Během pár vteřin máte pohodlné auto do městské džungle, které bez kopnutí do zadku tlumí zpomalovací prahy nebo série výmolů. Snad jen hluboké díry, do kterých spadne jen jedno kolo, nebo hodně propadlé kanály nedokázalo testované auto odfiltrovat. Ještě by to chtělo podotknout, že jsme jezdili na sportovním rozměru pneumatik 225/40 R19.
I v těch nejsportovnějších pasážích, v režimu Sport Plus s vypnutou stabilizací, ve chvíli, kdy auto házelo zadkem v serpentinách na zvlněném asfaltu, jsem rozhodně neměl z povozku pocit něčeho kamenného a vytloukacího. Naopak, vnímal jsem neuvěřitelnou elasticitu a přilnavost. Přesto se ani na chvíli neztrácel pocit dokonalé kontroly nad vozem a možnosti bleskově reagovat na smyk zadních kol. Za to patří díky i naprosto neuvěřitelnému řízení, které opět kombinuje zvodní ostrost s dokonalým komfortem a plynulostí. Nikdy bych dříve neřekl, že je možné tyhle dvě protichůdné věci téměř bez kompromisů spojit.
Dokonalý komfort a skvělé odhlučnění kabiny způsobily, že jsem měl takový pocit... Nevím jestli to u tak lehkého auta s téměř 400 koňmi pod kapotou vůbec napsat... Ale ano, měl jsem pocit nedostatečné dynamiky. Samozřejmě, pohled na rychloměr, nebo na auta, která při předjížděcím manévru a plynu sešlápnutém na podlahu zůstala v zadních zrcátkách, než bys řekl "iks drajv" a vypadala, že na silnici stojí, dokazují pravý opak. Ale za volantem jsem si pořád říkal, že bych klidně jel rychleji. A to i ve chvílích, kdy se rychloměr dostával do omezovače.
Jak už jsem psal, s tímhle autem se dá jezdit i naprosto relaxačně, s rozumnou spotřebou a v zimě na sněhu díky chytrému pohonu všech kol i velmi bezpečně. Pro takový styl jízdy se budu hodit informace, že na osmičku při 90 km/h šestiválec tichounce duní v přibližně 1250 otáčkách za minutu. Na dálnici se při 130 km/h se otáčky zvýší na necelé dva tisíce. Ano, asi se s autem dá jezdit relativně úsporně, ale po mém testu palubní počítač ukázal 14 l benzinu na 100 km. Na to, jak jsem auto testoval, skvělá hodnota.
Kdo by si nové BMW řady 4 v testovaném provedení měl koupit? Ideálně bohatí samotáři, nebo dobře zajištění muži, kteří buď vůbec nechtějí rodinu, nebo jim už děti vyrostly a žijí jen v páru. A nebo ti s rodinou, kteří mají dost peněz na to si pořídit druhé, třetí, páté auto pro radost.
A kdo by si ho rozhodně koupit neměl? Muži, které ovládá jejich ego. V tomhle autě to ale nebudou mít vůbec jednoduché ani zkušení jógíni. Snadno dává řidiči pocit, že je pánem světa, který jezdí úplně jinou ligu než všichni statní na silnici, k tomu má vše pod kontrolou, a ještě se královsky baví. Doporučuji sedat za volant až po dlouhé meditaci, jinak se budete divit, jaké z vás může být hovado.
