Kterak David školil Goliáše. Porovnali jsme kapesní autíčko s americkým monster truckem

Větší znamená nebo neznamená terénnější? O tom jsme se přesvědčili v milovickém tankodromu. Ford je sice nezastavitelný železný kolos, který jede jako tank, ale suzuki zase zvládne ten samý terén přeletět s absolutní lehkostí a kontrolovatelností. Jakoby se vznášel. Kdo vyhraje?

Jak jsme slíbili v televizním Autosalonu, tak jsme učinili. Přivážíme vám pořádnou srovnávačku těchto dvou absolutně odlišných offroadů. Jeden připomíná krabičku od sirek na čtyřech kolech a druhý naopak obrněné vojenské vozidlo. Podrobně vás provedeme chováním obou aut v náročných podmínkách a prozradíme vám, jaké jsou jejich nejsilnější zbraně. Na závěr rozhodneme, jaký z dvojice si podle nás vedl lépe.

Nejprve si ale oba vozy řádně představíme. Začneme Suzuki Jimny, které je podle velikosti určitě outsiderem. Kapesní džíp je oblečen do 3dvéřové karoserie, která na délku měří 3 480 mm, na šířku 1 645 mm a na výšku 1 720 mm. Rozvor náprav má hodnotu 1 395 mm. Schopnostem v terénu napomáhá perfektní světlá výška 210 mm a muší váha 1165 kg. Pod kapotou ukrývá Japonec atmosférický čtyřválcový motor o objemu 1,5 litru s výkonem 75 kW. Ten se pojí jak s manuální pětistupňovou převodovkou, tak i se 4stupňovým automatem. Naše zkoušená verze byla vybavena tou manuální. V autě jsou k dispozici různí pomocníci určení ke zdolávání náročného prostředí. Jedná se například o připojitelný pohon všech kol AllGrip PRO s redukční převodovkou, systém kontroly trakce (BLSD), který supluje funkci mechanického samosvorného diferenciálů nebo třeba asistent pro sjíždění svahu.

Ford Ranger Raptor v Evropě nahrazuje opravdový Ford Raptor, jenž je dostupný pouze na americkém trhu. I přes to se však evropský Raptor nemusí za nic stydět. Vždyť na délku měří velrybích 5363 mm a váží 2,5 tuny! Na šířku výrobci udávají hodnotu 2028 mm a na výšku 1873 mm. Rozvor náprav činí 3220 mm. Kříženec Evropana a Američana obléká karoserii pick-up, což znamená, že prostor pro náklad má většinou odkrytý, ale může na něj být namontována i krycí nástavba. V terénu mu hraje do karet obrovská světlá výška 283 mm. Gigantický offroad pohání trochu nepochopitelně pouze dvoulitrový dieselový čtyřválec o výkonu 157 kW. Dalším překvapením u tohoto auta je převodovka. Ta je zde automatická a desetistupňová! Schopnosti v terénu vylepšovala obrovská kola s masivními špalky, pohon 4x4 a sportovní tlumiče pérování Fox Pro. Nesmíme zapomenou ani na mechanickou uzávěrku diferenciálu zadní nápravy.

Kompletní ceník obou automobilů naleznete na konci článku.

A teď už k samotné jízdě v terénu. Ještě jednou opakuji, že schopnosti obou vozů jsme zkoušeli v extrémně náročných podmínkách milovického tankodromu.

Na zahřátí jsme oba offroady vzali na rozblácenou louku (viz. foto v galerii), na které trénuje mnoho známých závodníků ze všech různých odvětví motorsportu. Často jsme potkávali buginy, motokrosové motorky, ale i vojáky v tanku. Není divu, že spousta normálních, či poloterénních aut dostala od zelenohnědá plochy jen jednosměrný lístek. Zpátky už je musel táhnout traktor nebo nějaký schopnější vůz. Po chvíli jízdy měkkým lepícím se bahnem jsme zjistili první výhodu malého Jimnyho. Díky klasickému zimnímu vzorku se na jeho pneumatikách neusazovalo tolik bordelu, jako na kola Raptoru. Ty po chvíli nebyly vlastně skoro vidět (viz. foto v galerii). 

Rozcvičkovou první zkoušku zvládaly oba džípy hravě bez větších komplikací. Každý na tomto místě využil své zcela odlišné přednosti. Suzuki bodovalo svou minimální hmotností a kapesními rozměry. Jako baletka protancovalo s lehkostí a nadhledem skrze zablácenou rozbitou louku. Za volantem malého Japonce jsem absolutně nevnímal náročný terén, spíše jsem si připadal jako na klasické polní cestě. Vezl jsem se jako v bavlnce. Stejný pocit jsem měl i v obřím fordu, ale ten si zase poradil jinak. Díky sloní váze a mohutným drápům jel prostě jako tank. Nic ho nezastavilo ani nerozhodilo. Jel si přímo za svým cílem a cokoliv mu stálo v cestě přejel. I já jsem měl za kormidlem rangera pocit, že jsem nepřemožitelný.

Druhou disciplínou bylo brodění hlubokými loužemi, které místy měřily odhadem i půl metru. Suzuki zde mělo zásadní handicap v podobě malého vzrůstu. Občas jsem našemu fotografovi ve vodě zcela zmizel z objektivu. Všude kolem se rozletěla hnědá kapalina a skrze ni vyjel jimny. Nikdy však nejevil žádné známky nachlazení. Vodu z nosu vyfoukl, oklepal se a bez problému zase pokračoval dále. Jediný úraz, který se mu za celý test přihodil, byla spadlá registrační značka.

Naopak pro Rangera Raptora byly louže vodní lázní (viz. foto v galerii). Dováděl tu jako malý kluk, avšak kvůli jeho váze se po každém jeho projetí všechna voda z prohlubně vytratila. V této zkoušce tedy Jimnymu bezpochyby napráskal. Potěšující bylo, že ani při jednom průjezdu se nám voda nedostala do motoru. Výška auta byla natolik dostačující, že pohonná jednotka z tankodromu odjela v suchém triku.

Srovnávací test jsme zakončili opravdu extrémním terénem, kam se odváží se svými auty málokdo. Jde o poměrně rozsáhlou plochu umístěnou v zadní části tankodromu. Tomuto místu vévodí vysoké kopce, které se rychle lámou a následuje strmý sjezd dolů. Dole pod vrcholky číhají na jezdce hluboké díry, jenž jsou velmi často zalité vodou. Je zde důležité najít vhodnou trasu. Každá malá chyba může skončit hodně špatně. Některé části jsou až nesjízdné. Vše je blízko u sebe a manévrování v takovém to prostředí je náročné.

Vyrazili jsme tedy vstříc adrenalinu a napětí. Nejprve jsem usedl za volat japonského samuraje. Bylo mi jasné, že právě tento automobil má tady větší šanci přežít. Před mini offroadem se začaly tyčily mohutné překážky. Pokusil jsem se vyjet na první větší kopec. Byl jsem zaskočen. Jimny bez proklouznutí kol vyskákal jako kamzík na vrchol. Následoval prudký převis dolů. Ani ten mu nedělal potíže. Zdolal ho, aniž by se dotkl karoserií země. Po sjedu vletěl do louže a hned ven. Perfektní! Pokračoval jeden kopec za druhým, ale pro kapesní džíp to byla brnkačka. Ta manévrovatelnost, hbitost, lehkost a nadšení vozu bylo neskutečné a neporovnatelné s žádným jiným sériovým automobilem. Nesmírnou výhodou pro Suzuki v této lokalizaci byla délka. Vždyť měří pouhých 3 480 mm!

Poté jsem se chopil volantu amerického tanku s názvem Ranger Raptor. Věděl jsem, že bude zle již na prvním přejezdu kopce. Pro jimnyho je délka výhodou, ale pro ford achillovou patou. V prudkém výjezdu jsem ihned zůstal zaseknutý, jelikož zadek se zaryl do hlíny a auto už nemohlo jet dále. Musel jsem přidat plyn a vycouvat zpět. Našel jsem mírnější horizont, který by mohl Raptor zdolat. Nahoru se sice vydrápal, ale po cestě dolů, když už byl předními koly na rovině, začal zase orat zem za sebou. Potom se mi konečně podařilo dostat na plochý plácek. Šel jsem se podívat dozadu jak to vypadá a jestli se s pick-upem něco nestalo. Vše bylo v pořádku, jen konstrukce tažného zařízení byla až po okraj naplněná blátem. Musím přiznat, že manévrování s takovým kolosem bylo na tomto místě velmi obtížné a na úkor zábavy. Kvůli extrémním rozměrům jsem musel vybírat ty nejednoduší překážky. Bál jsem se, abych někde nadobro nezůstal viset a nemusel mě vyprošťovat traktor.

Pokud to shrnu, Suzuki Jimny je malé auto, které dokáže velké věci. Ano, malý kašpárek zvlášť na závěr předvedl mnohem větší divadlo než velký šáša. Kvůli jeho malému vzrůstu se však nemůže brodit moc hluboko. Oproti tomu Ford Ranger Raptor je masa železa, kterou v normálních podmínkách nic nezastaví. Voda, bláto, prach, písek nic mu nedělá problém, ale na opravdové offroad trati se mu suzuki vysměje do obličeje. Forda bych chtěl, abych si připadal jako král silnic, ale jimnyho bych bral všemi deseti, protože to je nejzábavnější mini autíčko, které znám!