Volkswagen Amarok v africkém slamu - proč ho nerozbili, ale zazpívali mu?
Za prvé - vezeme dost osobních věcí. Pak taky techniku - tři kamery, dva foťáky, dva drony, přísavky, kabely, dva počítače, záložní baterie a dalekohledy.
Nic z toho nelze dát dozadu na korbu. Tam se totiž - oku neviditelně - ukrývají čtyři kanystry s 80 litry nafty, dvě plnohodnotné rezervy, lednička, vyprošťovací kurta, nářadí, zásobník vody, dřevo a potraviny (spíme nadivoko, vaříme na ohni, obchody považuje offrouďák za zženštilost). Navíc do prostoru korby se dost práší a na roletách cest a hupech Amarok tak 30x skočil, tudíž vše se přerovnalo jako ve hře tetris. Dát na korbu techniku, nebo oblečení není nápad hodný nositele Nobelovy ceny.
Každopádně na Amarok platí definice - moje auto, můj hrad. Umožňuje nám být samostatnými, nabíjíme skrze něj mobilní telefony, televizní techniku, zásobuje proudem lednici, satelitní telefon, spíme v něm. Stal se na 15 dní naším skutečným domovem.
O to větší kontrast zaznamenáváme, když míjíme typická obydlí obyčejných Namibijců. Z valné části jde o “plecháčky”. Stavení slátovaná z vlnitých nebo rovných plechů, postavená na holé zemi, bez vody a topení. V létě je v nich na padnutí, v zimě drkotáte zuby.
Dostáváme nápad navštívit jeden z těch pseudodomečků. Uděláme to přímo v hlavním městě Namibie - Windhoeku, kde se nachází celá plechová čtvrť o rozloze malého sídliště. A čekalo nás pořádné překvapení.
Po zaťukání na - chtěl jsem říci dveře - ale žádné tam nebyly - se zevnitř ozývá česky - Ahoj, to sem ráda, že jste tady!
Čeština jak řemen z úst usměvavé namibijské holky. Jak se ji naučila, kde se tady vzala a jak se dá v podobném plecháčku žít a existovat, na to Vám dá odpověď speciál Autosalonu vysílaný 26. října na Prima Cool. Stejně tak se dozvíte, jak česká kuchyně ovlivnila zařízení afrických plecháčků. Jen prozradím, že jsme se stali prvními bílými, kteří přijali pohoštění v tradičním slamu, že pro nás děti připravily zpívané představení a odjížděli jsme se slzami v očích. Naší nové kamarádce slibujeme, že jí pomůžeme přes nějakou nadaci pomoci vybudovat ve slamu záchody, alespoň pro děti a také knihovnu. Možná se zdá, že tenhle příběh s auty moc nesouvisí, ale mýlíte se! Nebýt Amaroka, nedojeli bychom sem. Když jsem v něm seděl na cestě ze slamu, napadlo mě - je taky z plechu, taky spím v plecháčku, ale bože jaký to rozdíl…
Autor textu: expert Pepa
