Autosalon objevuje albánský zmatek i statek

Prázdný hraniční přechod nevěstí nic dobrého

Do Albánie se dostáváme přes málo používaný přechod u řecké vísky Kalovrisi. Zdá se, že jsme jediní, kdo tady v daný den projel, protože zaměstnanci jak řecké, tak albánské celnice nás v houfech okukují jako pouťovou atrakci. Ovšem žádné zbytečné formality, po 10ti minutách přejíždíme řecko-albánský hraniční most.

Překvapení na jednu i druhou stranu

K místu vytipovaného kempu to máme 35 kilometrů. Podle internetových map bychom měli jet skoro dvě hodiny. Ovšem svět on-line žije z informací roku 2015. Místo šotoliny, kterou předpovídal, nás uvítala nečekaně pohodlná, nová silnice. Až za městem Leskovik se situace mění a Google maps nelže. Mám pocit, jako bych se prodíral vojenským prostorem v okolí Milovic. Hrůza. Přitom jde o jednu z hlavních silnic vedoucí do Makedonie.

Farma Sotira, cítíte se jako u babičky

Silnice příšerná, ovšem krajina úchvatná. Jak mi později jeden Francouz v kempu řekl, velice podobná Yosemitskému národnímu parku. Po tisíci dírách a výmolech konečně kempujeme. Rodinná farma uprostřed hor je plná psů, koček, koní ,ovcí, krav, husí a kachen. Ve vlastních sádkách chovají pstruhy, kteří na požádání hostů končí na talíři. Ceny za hubičku, obsluha příjemná a kemp prázdný. Všichni se totiž válí na pobřeží. Zůstáváme dva dny. První dojmy z Albánie dosahují 99ti bodů ze 100, bude to tak i příště? Už brzy se o tom dočtete.

Autor článku: expert Josef Vrtal