Výkon sportovního vozu, ale spotřeba jen 1,5 litru benzinu. Řídili jsme novou Mazdu CX-60

Mazda je automobilka, která je známá tím, že chodí tak trochu proti proudu. V době, kdy se drtivá většina výrobců zhlédla v downsizingu a předháněla se v tom, kdo bude mít menší pohonnou jednotku dopovanou větším turbodmychadlem, nechala si Mazda své dvoulitrové atmosférické motory a představila další. Teď zase přichází s uspořádáním, které se už alespoň mezi neprémiovými značkami jen tak nevidí – platforma pro podélně uložený motor a pohon zadních kol. A k tomu ještě šestiválcové motory pod kapotou. Nové SUV Mazda CX-60 si tak zaslouží pozornost. My jsme se i proto vypravili do Lisabonu, kde jsme měli možnost jako vůbec první novináři na světě sednout za volant předprodukčního prototypu a vyzkoušet, jak bude revoluční mazda jezdit.

Mazda se chystá na trh s benzinovým i naftovým šestiválcem. Jakoby se ale chtěla vykoupit, bude se nejdříve zhruba rok nabízet v plug-in hybridním provedení. Nevraštěte čelo, protože se rozhodně nemá za co stydět. Pod přední kapotou se skrývá 2,5litrový benzinový čtyřválec (na velikosti motorového prostoru je vidět, že je připraven na pořádné šestiválce), který se dohromady pojí s poměrně potentním elektromotorem. Celkový výkon hybridního systému je velmi pěkných 241 kW, což je ještě lépe znějících 327 koní! Na všechna čtyři kola navíc proudí rovných 500 Nm točivého momentu. Auto sice v pohotovostní hmotnosti váží téměř 2,1 tuny, ale pod plným plynem dokáže akcelerovat z nuly na 100 km/h za 5,8 sekundy! Maximální rychlost je 200 km/h.

Jde o plug-in hybrid, tedy s možností dobíjení ze zásuvky. Proto disponuje velkou baterií, která je schovaná pod zadními sedadly, aby neomezovala zavazadlový prostor. Baterie má kapacitu 17,8 kWh a měla by tak stačit až na 63 kilometrů čistě elektrické jízdy. I díky tomu se Mazdě CX-60 podařilo dostat na tabulkový výkon 1,5 litru benzinu na 100 km (33 g CO2 na kilometr), což pro ni v Česku znamená ekologické registrační značky EL a možnost parkovat zadarmo v pražských modrých zónách.

Testování prototypů má svá specifika. Třeba taková, že jich není nikdy dost. A tak byly na jedno auto delegováni tři novináři, kteří s ním mohli vyrazit na 60 km dlouhou trať po silnicích v okolí Lisabonu. Prostým dělením a džentlmenskou dohodou mezi redaktory jsme tak došli k tomu, že jsme vůz řídili pouhých 20 kilometrů. Ano, je to opravdu málo a Greta by se neměla dozvědět, že jsme kvůli dvaceti kilometrům za volantem letěli 5000 kilometrů vzduchem. Nicméně, i tak jsme si odnesli řadu postřehů. Ještě je třeba poznamenat, že jsme kvůli krátkému nájezdu spotřebu vozu vůbec neměřili. Na to si počkáme do standardního testu.

Za volantem se sedí vysoko s dobrým přehledem nad okolním provozem, přesně jak si to lidé kupující velká SUV přejí. Kdo kdy řídil Mazdu, bude okamžitě jako doma. V husté dopravě pobřežního městečka Cascais jsme mohli volič jízdních režimů nechat v pozici EV, tedy plně elektrické. On by tam ale spadl i v hybridním módu. Dobré je, že si lze v menu nastavit nejen to, kolik má v baterii zůstat energie (tak aby řidič nepřišel o část výkonu tím, že elektromotor nebude mít odkud brát „šťávu“), ale lze si i nastavit, kolik energie se má do baterie rekuperovat v případě, že běží spalovací motor. To se děje při brzdění a třeba při rychlé jízdě po dálnici. Dojezd na elektřinu tak lze chytrým managementem slušně prodloužit. K Mazdě máme v městském provozu jen jednu zásadní výhradu. Nastavení posilovače je poměrně tuhé a pro zatáčení musíte pořádně zabrat. To se ženám za volantem líbit nebude. A také ne těm, kteří jsou zvyklí na manévrování na parkovišti tak, že lidově řečeno volantem myjí talíře. Docela tuhé je i ovládání automatu, který má pro neznalé poněkud nelogickou kulisu, ve které se musíte hýbat nahoru, dolu i do strany.

Na klikatých okreskách směřujících k nejzápadnějšímu cípu Evropy Cabo da Roca už ale saháme po sportovním režimu. Mazda CX-60 zrychlí reakce na plyn a tužší posilovač přijde vhod. Tohle samozřejmě není sportovní stroj, a tak se nedá očekávat větší komunikace mezi předními koly a dlaněmi řidiče. Řízení je trochu odtažitější, ale přesné a není problém usadit auto do zatáčky dle libosti. Rozhodně jsme se nedočkali topornosti, kterou jsme tak trochu od velkého SUV očekávaly. Neobjevilo se ani klasické "přešlapování" ze strany na stranu, kterým trpí největší modely této kategorie s nedotaženým podvozkem.

Akcelerace je zážitek sám pro sebe. Sešlápnete plynový pedál a můžete hádat, jakou melodii vám právě hybridní soustrojí zahraje. Něco zevnitř zahučí, zasviští a pak se zvuk přetaví do motorové melodie, kterou má mimochodem tahle pohonná jednotka opravdu příjemnou. Přechod mezi elektrickou jízdou a spalovací je někdy takřka neznatelný, někdy auto škubne. To lze ale připsat faktu, že jde opravdu o předsériový model, který bude potřeba ještě před zahájením výroby lehce doladit. Každopádně zrychlování je velmi zajímavý zážitek, který nás bavil nejen celých 20 kilometrů z místa řidiče, ale i ze sedadla spolujezdce. Mimochodem, velkou pochvalu si zaslouží automatická převodovka, která nemá běžný měnič, ale vícelamelovou spojku. Přehození stupňů je tak rychlejší a zároveň k němu stále dochází hladce. Dokážeme si představit, že s třeba s dvouspojkovým automatem by byla jízda cukavější.

A pak je tu ještě podvozek. Mazda je přímo vyhlášená tím, že staví auta s perfektně promyšlenými podvozky, které mají ideální poměr mezi sportovností a komfortem. Do vkusu se strefí takřka každému řidiči. A totéž se dá říci o CX-60, jakkoliv jde o velké a těžké SUV. Mazdí podvozek tu funguje na výbornou. A upřímně si to myslí i inženýři, kteří se rozhodli, že CX-60 ani nedostane do nabídky adaptivní tlumiče, což rozhodně nevadí. Auto je samozřejmě velké a těžké a tak je do zatáček potřeba trochu trpělivosti, ale ani při ostřejším zatáčení se CX-60 příliš nenaklání. Může za to i elektronický systém, který sahá na kola a v případě potřeby některá v zatáčce mírně přibrzdí, aby se auto srovnalo. Jeho zásah ale cítit není, a tak má řidič skoro pocit, jako by tohle velké SUV jelo „jako po kolejích“. Pokud vám budou chybějící tlumiče vadit, doporučujeme se nejdřív svézt a pak se teprve rozhodovat.

Mazdu CX-60, se kterou jsme jezdili v okolí Lisabonu, si můžete prohlédnout v následující fotogalerii:

Nebyla by to Mazda, kdyby nebyla oblečena do typické mazdí červené (Red Crystal), kterou doplňovala velká dvacetipalcová kola v černém lakování. Příslušnost ke značce prozradí na první pohled typická maska chladiče i světlomety. Velmi specifické je ale usazení kabiny za masivní dlouhou a vysokou přídí, která vozu dodává takový ten prémiový pocit dominance nad okolním provozem. Auto tak působí větší, než ve skutečnosti je (měří na délku 4745 mm). Se zpětnými zrcátky mu naměříte šířku 2134 mm.

Uvnitř je to v porovnání s menší Mazdou CX-5 jen mírný posun. Nová palubní deska sice působí vzdušně, ale kvůli podélné zástavbě rozděluje řidiče a spolujezdce opravdu masivní středový pult. I když je tu řada nových prvků, pořád víte, že sedíte v Mazdě, ať už díky volantu, známým tlačítkům nebo ovladači zábavního systému. U něj se stojí za to zastavit. Nová generace multimédií má totiž o poznání lepší grafiku než u starších modelů, přehlednější menu a rychlejší ovládání. Zajímavostí je, že se inženýři nerozhodli pro dotykovou obrazovku, systém se ovládá stále jen otočným voličem. To je dobře, displej je stejně daleko pro dotyk, řidič si ho neopatlá a navíc může hledat funkce za jízdy intuitivněji. Vždy je lepší točit ovladačem, než se strefovat do virtuálního tlačítka na displeji. I tady se tak ukazuje, že cesta Mazdy proti proudu ostatních dává smysl.

Někde už ale přece jen bylo nutné přiblížit se moderním trendům, a tak se na palubě Mazdy CX-60 poprvé objevuje virtuální kokpit. Obrazovka ovšem nijak moc graficky neexperimentuje a jednoduše simuluje běžné budíky, na které jsme u této japonské automobilky zvyklí. Pokud se mění režim, mění se i jejich barva, ve sportovním zčervenají (jak jinak). Možná je škoda, že se tu například nezobrazuje navigace, ale na to je tu zase rozměrný head-up displej, který má opravdu mnoho místa k ukázání těch nejdůležitějších informací. Je ale součástí až druhé výbavy nazvané Exclusive-line. Kompletní ceník Mazdy CX-60 najdete v našem katalogu nebo pod tímto odkazem.

Zpět ale k prostornosti. Je dobré zmínit, že velký středový pult ještě neznamená, že by se posádka na předních sedadlech cítila utlačovaná. Naopak, špičková křesla jsou velmi pohodlná, navíc poměrně dobře drží tělo. Středový panel je navíc u pravé nohy řidiče mírně zúžený, takže by se sem měla lépe vejít noha a člověk tak má sedět rovně, nikoliv nakřivo. Jde ale jen o milimetry a tak bude spíš záležet na tom, jak se za volantem bude cítit případný zájemce.

Ve druhé řadě sedadel je dost prostoru na nohy a to i v případě, že auto řídí člověk s vyšší postavou. Naopak nad hlavou nebudou mít problém spíš menší lidé, když si sem sedne 193 cm vysoký redaktor Autosalonu, tak už mu ke stropnici nezbývá mnoho prostoru. Doslova vlasy škrtá o strop. Svou roli ale sehrává velké panoramatické střešní okno, které je k mání za příplatek 35 tisíc korun.

Kufr je spíš podprůměrný. Nabízí objem 570 litrů, což je o 64 litrů víc než v případě menší Mazdy CX-5. To není o moc. A Mazda pokulhává i při srovnání s konkurenční Hyundai Santa Fe (oba vozy jsme postavili proti sobě v porovnávači), která má kapacitu 625 litrů. Kia Sorento pak nabízí dokonce 705 litrů kapacity. Dobrou zprávou ale je, že elektrické otevírání pátých dveří je samozřejmostí a snadné je i sklápění zadních sedadel, které se děje pomocí páčky na stěně kufru. Sedadla spadnou sama bez nutnosti pomoci a vytvoří jen mírně skloněnou plochu.

I když jsme se svezli jen velmi krátce a jen s předprodukčním kouskem, kterému ještě k plné funkčnost chybělo pár detailů, odjížděli jsme z Portugalska s pozitivními dojmy. Je bezesporu dobře, že se Mazda nebojí a jde proti všeobecnému proudu. Samozřejmě to znamená, že si zákazník musí oproti řadě konkurenčních vozů trochu připlatit. Podívejte se například na naše srovnání s Kiou Sorento. Připravili jsme ho pro vás pod tímto odkazem.

Nezbývá než se těšit do léta, kdy by se v Česku měly objevit první sériové modely. Závazných předobjednávek je prý hodně. My po prvním svezení věříme, že noví majitelé nenajdou mnoho důvodů, proč svého rozhodnutí litovat.