Test Fordu Ranger: V terénu je jako doma a na silnici potěší pohodlím

V době stále více propagované elektromobility přijíždí s velkou porcí odvahy nová generace ikonického pick-upu Ford Ranger. Pod kapotou ukrývá v nejvyšších specifikacích čím dál méně vídaný naftovým šestiválec o objemu tří litrů s výkonem 240 koní. Jeho schopnosti jsme měli možnost vyzkoušet na tom nejvhodnějším místě – v multifunkčním areálu u Bělé pod Bezdězem.

V pořadí druhá verze T6 od posledně prodloužila rozvor o 50 mm a podobně i rozchod kol, přičemž délka vozu 5,37 metru zůstala takřka beze změny. To ovšem nelze říci o vnějším vzhledu. Rozdíl oproti předchůdci je ihned patrný, je více „americký“. Robustní příď přidala na vážnosti a opticky model nejen rozšířila, ale i zvýšila. Nemluvě o novém světelném podpisu, který dojem muskulárního off-roadu umocňuje. A výrazný prolis výklopných dveří korby včetně předělaných zadních světel Fordu také prospěly.

Úprava šasi se snahou zlepšit stabilitu na asfaltových cestách se nijak nedotkla terénních schopností nového Rangera. S nájezdovým úhlem 28 stupňů se nezalekne prudkého stoupání a s brodivostí rovných 80 centimetrů zvládne bez problému menší vodní toky. Ačkoli se Ford zatím nabízí se zmiňovaným šestiválcem a dvoulitrovým vznětovým čtyřválcem s jedním či dvěma turby, podvozková platforma s žebřinovým rámem počítá rovněž s dalším druhem pohonu. Kdy se začne elektrifikovaný pick-up nabízet, nicméně automobilka zatím blíže nespecifikovala. Do té doby se budou muset zájemci „spokojit“ pouze se spalovacími motory.

Vybírat je možné hned ze šesti výbavových stupňů. Základ tvoří XL s poměrně slušnou porcí asistenčních systémů a také komfortních prvků. Za zmínku stojí především adaptivní tempomat, systém udržování jízdního pruhu, asistent vyhýbacího manévru či parkovací kamera a senzory. S jedinou dostupnou pohonnou jednotkou 2.0 EcoBlue o síle 170 koní si ve zvýhodněné nabídce řekne o necelý milion korun. Stejně jako u vyšší úrovně XLT se pojí pouze s manuální převodovkou.

Námi testovaná varianta Wildtrak je na evolučním žebříčku hned pod nejvyšší výbavou Platinum a je zaměřená především na off-road. Obsahuje ochranu pod motorem i rozvodovkou včetně krytu palivové nádrže a spolu s verzí Tremor má elektronicky ovládanou mechanickou uzávěrku diferenciálu zadní nápravy. Nicméně ani v tomto případě není posádka ochuzena o dostatečný komfort uvnitř vozu, naopak. Interiér působí prémiovým, a hlavně moderním dojmem, za což vděčí obzvláště multimediálnímu systému na středovém panelu a osmipalcovému digitálnímu přístrojovému štítu.

Standardem jsou sedadla potažená kombinací černé kůže a vinylu s oranžovým prošíváním, co potěší pohodlím a příjemnou tuhostí. Svým výrazným tvarováním udrží posádku vpředu na místě i v prudších zatáčkách, navíc jsou vyhřívaná, u řidiče dokonce s elektricky nastavitelným polohováním.

Sedí se poměrně vysoko, jak se na automobily tohoto ražení sluší a patří. Vždyť do sedla se vyhoupnout bez použití madla a nášlapných prahů je prakticky nemožné, po projetí blátivých cest i nezbytné. Přehled o okolním dění jsem tak měli až až, ale při jízdě v terénu jsem i přesto ocenili příplatkovou 360stupňovou kameru, kdy nám během zdolávání překážek zobrazovala na velkém 12palcovém displeji situaci před koly včetně dráhy. Mohli jsme tak například v horní části strmého kopce, kdy je vidět už jen čumák auta, pohodlně kontrolovat stav cesty před námi a bezpečně se vyhnout větším kamenům.

Dovednosti stroje mimo silnice jsou excelentní a horko těžko ho dostanete do úzkých. Množství asistenčních systémů a módů navíc dělá z Fordu snadno ovladatelný pick-up i pro offroadem zcela nepolíbené řidiče. Ti se mohou spolehnout na výkonný šestiválec, který je ve štychu rozhodně nenechá.

Na kulatém ovladači stačí přepnout pomocí tlačítek požadovaný druh pohonu – nově s možností volby automaticky řízené čtyřkolky – případně na displeji ještě kliknout na uzamknutí zadního diferenciálu a americký kolos se bryskně vrhne vstříc každé překážce. Na témže ovladači se skrze okruží mohou měnit jízdní režimy na základě povrchu, což se vzhledem k naší trase, kde nebyla nouze o písek, bahno ani vodní příkop, docela hodilo. Všude si ale více jak pět metrů dlouhý obr vedl naprosto skvěle a předvídatelně.

Výtku nemáme ani k chování Fordu na asfaltu. Tam se jako koráb příjemně pohupoval a v prudších zatáčkách se i přes svojí muskulární konstituci nakláněl relativně střídmě. A co nerovnosti? Ty v podstatě ignoroval. Jediným nedostatkem tak zůstává větší aerodynamický odpor a s tím spojený šum obtékajícího vzduchu. Pochvalu zaslouží také souhra naftového třílitru s desetistupňovou automatickou převodovkou, jež se k tomuto motoru pojí standardně. Její reakce na plynový pedál byla pohotová a celkově vynikala plynulým chodem. Z boku řadící páky je možné přepnout do manuálního řazení a zároveň se zde přeřazují virtuální stupně. Škoda, že ani za příplatek nelze mít k tomuto účelu pádla za volantem.

Verze Wildtrak se na náš trh dodává v provedení Double Cab s pěti místy k sezení, k mání jsou ještě varianty Super Cab a Single Cab, ale pouze v prvních dvou výbavových stupních. Námi zkoušený model s  „nejmenší“ korbou naloží jednu euro paletu a náklad o váze až jedné tuny. Za příplatek můžete mít i tažné zařízení.

Přístup do zavazadlového prostoru je teď díky integrovanému schůdku na boku o dost jednodušší. A nesmíme zapomenout ani na další chytré prvky nového Rangera, díky kterým se výklopné zadní dveře staly pojízdným pracovním stolem. Na jejich horní hraně jsou otvory pro uchycení svěrek, a dokonce zde naleznete zabudované pravítko. Pro dobíjení, zapojení elektrického nářadí poslouží zásuvka na 230V o výkonu 400 W, nicméně za příplatek. 

Je libo rozdělit si korbu na sektory? Pomocí prolisů po stranách vany si můžete udělat vlastní přepážky či využít posuvného dělícího systému. Celou zadní část pak můžete zakrýt rolovacím, případně třídílným krytem a nebo si za necelých padesát tisíc připlatit za pevnou střechu Hard Top.

Nová generace Fordu Ranger ve všech ohledech předčila tu minulou, ať už jde o všestranné využití, praktičnost či celkový dojem z jízdy. Na silnici se zdá jistější a v terénu je uživatelsky přívětivější. K tomu ještě připočtěme povedený design i poměrně nízkou cenu v základním provedení a z hlediska konkurence tu máme opravdu silného hráče, který si své fanoušky jistě najde.

A na kolik vychází námi testovaná verze Wildtrak? V ceníku startuje na necelých 1,6 milionu korun se čtyřválcem s dvojím přeplňováním, přičemž třílitr si řekne o sto tisíc více. Cenově jsou na tom ale hlavní rivalové o poznání lépe, jak můžete vidět v námi připraveném porovnání zde. Podívejte se také na srovnání nejdostupnějších verzí, kde se dozvíte, kdo nabízí lepší výbavu. Stačí kliknout zde.