Tato Škoda Superb má najeto 350 000 km a majitel přesně spočetl, na kolik ho vyšel jeden kilometr

Náklady na pořízení a provoz auta jsou často předmětem diskuzí nejen mezi kamarády, ale i na sociálních sítích. Ve většině případů jde sice o osobní zkušenosti majitelů, ale jen málokdy jsou jejich postřehy a dojmy podloženy skutečně „tvrdými“ daty v podobě servisní historie a tabulek s veškerými náklady. Když se ale poštěstí, lze narazit přesně na takový kousek – ozval se nám čtenář Jiří Jánoška, který se svým superbem druhé generace najel za posledních šest let 350 000 km. A to není všechno. Jirka si totiž přehledně zapisoval každý výdaj, který měl s autem spojený.

Analytický způsob uvažování byl patrný už při výběru auta i formy jeho financování, když v roce 2014 začal pracovat u německé firmy a bylo jasné, že bude hodně cestovat. Finanční limit byl kolem 700 000 Kč vč. DPH a kromě dobře vybavené octavie se tehdy podařilo najít i alternativu v podobě Škody Superb 2.0 TDI (103 kW) s manuální převodovkou a ve výbavě Active. Nakonec to byl právě tento superb, a to i z důvodu zajímavé slevy – jeho pořizovací cena totiž byla 636 000 Kč vč. DPH, což je při pohledu do současných ceníků téměř z říše snů.

Byť mělo auto plnit hlavně služební účely, kupoval si ho Jirka na sebe jako na fyzickou osobu. Už v roce 2014 tedy zvažoval, zdali je lepší auto vlastnit, nebo si ho pronajmout na operativní leasing. Ten si nechal spočítat od společnosti Budget s ročním nájezdem 65 000 km a délkou nájmu tři roky. Nakonec se po krátké úvaze rozhodl přeci jen auto vlastnit a zvolil úvěr od Škofinu. Tehdy také padlo rozhodnutí si veškeré náklady spojené s provozem zapisovat do tabulky, aby mohl Jirka jednou zhodnotit, zdali se mu tento krok vyplatil.

Jirka sám sebe řadí spíše k defenzivním řidičům. „Libuji si v posouvání limitů ve spotřebě paliva. Ne že bych byl šetřílek, ale jednoduše protože mě baví zjišťovat, kam až se dá spotřeba paliva posunout,“ říká. Jeho defenzivní styl jízdy potvrzuje i fakt, že na svém superbu měnil přední brzdy až ve 150 000 km a zadní dokonce až ve 210 000 km.

Během celé doby provozu se v podstatě vyskytly pouze tři větší závady. Hned v 66 000 km se objevil problém s netěsností vodní pumpy, která byla ještě v rámci záruky vyměněna. Druhým problémem byl prasklý chladič (výměník tepla) motorového oleje, který se odporoučel někdy kolem 220 000 km. Třetí závadou pak bylo nefunkční naklápění světlometů, což vyřešila výměna potenciometru světlometu.

„Vše ostatní byly v podstatě jen běžné servisní prohlídky, popř. výměny spotřebního materiálu (brzdy, oleje, filtry, tlumiče, stabilizační tyčky na přední nápravě…). Když shrnu těch šest let se Superbem, tak musím říct, že jsem velmi mile překvapen. Troufám si říct, že je to poslední spolehlivá a poctivá Škodovka,“ doplňuje vlastní zkušenost Jirka a dodává i negativum, „Jediná věc, která mě u Superbu opravdu štve, je geometrie přední nápravy. Před každým nasazením letních pneu bylo a je nutné udělat novou geometrii, protože se během zimního provozu vždy rozhodí.“

Superb strávil ve službě plné dlouhých služebních cest celkem 62 měsíců a jeho pracovní štace skončila v srpnu 2019, kdy překročil hranici 320 000 km a Jirka ho na pokyn firmy vyměnil za Škodu Kodiaq. V průměru ujel superb každý měsíc 5400 kilometrů, v některých měsících však klidně i 8000 km. Protože nemá Jirka garáž, stál celou dobu venku na ulici. „Na karoserii jako takové se pomalu začínají objevovat malé náznaky reznoucích teček, ale většinou spíše v kritických a málo viditelných místech jako je spodní hrana kufru apod. Nebýt kapoty, která má drobné tečky, způsobené vyloupnutím laku od nárazu kamínků, tak by se dalo říci, že je stále v perfektní kondici,“ říká Jirka.Od srpna 2019 využívá auto jirkova partnerka, která je veterinářka a často cestuje za klienty. Měsíčně však najede už „jen“ zhruba 1800 km.

Podle majitele aktuálně žádná část vozu nenaznačuje, že se blíží další investice. Výhledově bude nutné vyměnit zadní tlumiče, spojku a pravděpodobně se ozve i filtr DPF.

Kromě samotného vysokého nájezdu a jirkovy příkladné péče o vůz, je na celém příběhu mimořádně cenná ještě jedna věc. Tou jsou precizně tabulkově zpracovány veškeré náklady, které byly v souvislosti s autem vynaloženy. Díky Jirkovi tak můžeme čtenářům předložit reálná čísla a dopočítat se, kolik stál provoz či ujetý kilometr. Žádné dojmy, ale fakta.

Během ujetých 350 000 km protekla motorem nafta za celkem 528 470 Kč, to znamená, že každý ujetý kilometr stál na palivu pouze 1,51 Kč/km, což je na auto velikosti superbu velmi dobrá hodnota. Pokud vezmeme jako průměrnou cenu nafty za těch několik let částku 29 Kč/l, vychází nám průměrná spotřeba zhruba 5,2 l/100 km, což potvrzuje i Jirka, který zmiňuje dlouhodobou spotřebu kolem 5,1 l/100 km.

Jenže spotřeba paliva samozřejmě není jediným výdajem spojeným s provozem auta. Zohlednit musíme také náklady na servis, které činily celkem 240 258 Kč (kromě servisních zásahů zahrnují třeba i sady pneumatik) a další výdaje, jako například mytí či kapaliny do ostřikovačů. Poté nám cena za ujetý kilometr vyskočí na 2,40 Kč/km. Při zmíněném nájezdu to pak celkem dělá 840 000 Kč. To je tedy částka, na kterou přišel provoz auta. Poté, co po čtyřech letech skončil úvěr od Škofinu, zahrnuje třeba také pojištění. Splátky úvěru či případná zůstatková cena auta do našich kalkulací zahrnuty nejsou.

I ze srovnání operativního leasingu s vlastnictvím auta vychází zajímavé informace. Jak bylo uvedeno na začátku, rozhodl se Jirka pro vlastnictví a financování prostřednictvím úvěru od Škofinu. Na začátku byla akontace 20 % (tzn. 127 000 Kč), na konci čtyřletého úvěru pak doplatek 100 000 Kč. Během čtyř let zaplatil Jirka Škofinu na měsíčních splátkách celkem 580 752 Kč, takže ho celé auto v konečném důsledku stálo 807 752 Kč. Původní pořizovací cenu tedy přeplatil o zhruba 171 tisíc korun, nicméně je vlastníkem auta, které může případně prodat. Dvojkových superbů s takovým nájezdem se moc neprodává, ale tržní ceny by klidně mohla být kolem 150 000 Kč, což by bilanci splátek od Škofinu výrazně vylepšilo.

„S odstupem 62 měsíců pro mě z jednoduché analýzy nákladů plyne jedna věc. Nákupem vozu jsem při čtyřletém úvěru ušetřil oproti čtyřletému operativnímu leasingu zhruba 190 000 Kč, což je pro běžného smrtelníka docela hodně peněz. Je potřeba si ale uvědomit, že já jsem se o vůz staral a jezdil s ním, jak nejlépe jsem uměl, což je také důvod, že servis navštěvoval téměř výhradně jen kvůli pravidelným údržbám,“ srovnává Jirka ještě svůj původní záměr si auto pronajmout. V takovém případě by tedy zaplatil o 190 000 Kč více a auto by ani nevlastnil, takže by přišel i o případné peníze z prodeje, celkem tedy o zhruba 340 000 Kč.