Tankovat za pár stovek se nevyplácí. Jízda na výpary může zničit palivový systém auta

Asi všichni známe někoho, kdo nikdy netankuje plnou nádrž, ale pouze za pár stovek tak, aby většinu času provozu vozidla viděl svítící kontrolku paliva na přístrojem panelu. Záměr některých motoristů tankovat jen za pár stovek je nicméně někdy docela pochopitelný - typicky v krátkém časovém horizontu ušetřit, například udržet si na účtu či v hotovosti dost peněz do příští výplaty nebo do zálohy. Pokud se ale toto chování opakuje pravidelně, měsíc co měsíc, je na místě ptát se, zda to má skutečně smysl. Tankování malého množství paliva přináší vyšší pravděpodobnost poškození palivového systému, což v konečném důsledku bude stát podstatně více, než zdánlivá úspora na právě probíhajícím tankování.

Ptáte se, co je špatného na tom tankovat za dvě nebo tři stovky? Pokud si jen řidič jen doplňuje nádrž do plné a chybí mu právě palivo za těch 200 Kč, je to nepochybně zcela v pořádku. Rizika poškození palivového systému vznikají tehdy, když se čerpá palivo do prakticky suché nádrže, s níž šofér k čerpací stanici přijel, jak se říká, na výpary. Svítící kontrolka palivové nádrže totiž neindikuje jen málo benzinu či nafty, ale také zvýšené riziko poškození palivového čerpadla.

Je to malý elektromotorek chlazený pomocí paliva, takže k bezproblémové funkčnosti potřebuje více než jen rezervní objem této tekutiny. Právě tak, jako je pro čerpadlo ve studni nanejvýš nežádoucí, aby nasávalo vzduch, totéž platí i pro palivové čerpadlo v autě. Pokud nasaje vzduch z prázdné palivové nádrže, hrozí jeho podstatné poškození a vůbec poškození palivového systému. Můžete si říct, že vzduch přece čerpadlo nasaje jen tehdy, když už v nádrži není vůbec žádné palivo a to se přece nemůže stát. Jenže kdo je zvyklý jezdit na rezervu, není od takové události nikdy daleko. Někdy stačí vyjet strmější kopec a palivo se v nádrži přelije na místo, ze kterého už čerpadlo nedokáže sát.

Kromě výše uvedeného se ve spodních partiích palivové nádrže v průběhu let shromažďují nečistoty, které se při malém objemu tekutého paliva koncentrují a podílejí se na předčasném znehodnocení palivového filtru. S nádrži naplněnou alespoň na polovinu objemu se tyto nečistoty víří a ředí, což představuje pro filtr menší zátěž. Platí také, že prázdná palivová nádrž je zejména při větších teplotních změnách během dne a noci náchylná na kondenzaci vody. Palivový systém má být před vnikáním vody do motoru zabezpečený, problémem ale může být postupně rostoucí koroze některých součástí palivového systému.

Rozsvícení palivové kontrolky znamená, že auto začíná spotřebovávat rezervní zásobu paliva v nádrži. Velikost rezervy se liší v závislosti na modelu automobilu, obvykle jde o pět až deset litrů paliva. Off-roady a sporťáky mají obvykle větší rezervy než auta do města, ale i podstatně vyšší průměrnou spotřebu paliva, takže nacházet jednoznačnou odpověď na dojezd na otázku, jak daleko auto ještě dojede, „když už to svítí“ není možné.

Rozhodně nelze spoléhat na údaje palubního počítače ohledně kilometrů dojezdu. Tato čísla bývají velmi pesimistická a všechna moderní auta jsou schopná jet ještě dál i potom, co displej zobrazí zlověstnou nulu. Zatímco však například s mazdou nebo s toyotou lze ujet v nouzi "pod nulu" klidně dalších padesát kilometrů, takový peugeot naposledy vydechne klidně po pěti „minusových“. U starších modelů bez počítače se řidič musí spolehnout výhradně na zkušenost s daným typem auta. Sám jsem kdysi míval starý VW Brouk, jehož palivoměr při klesnutí zásoby benzinu pod polovinu už dál ukazoval jen nulu.

Pokud se tedy jednou rozsvítí „hladové oko“, rozhodně by si řidič neměl nechat ujít příležitost natankovat na nejbližší čerpací stanici. I když se ale motorista nesnaží za každou cenu šetřit na provozních nákladech, může se mu stát, například z nepozornosti nebo nedostatku čerpaček v dané oblasti, že mu během jízdy palivo skutečně dojde.

V takovém případě je důležité uvědomit si tuto poruchu a nestartovat znovu auto. Nejen, že ho už většinou nastartovat nelze, ale v horším případě si lze poškodit palivový systém, především čerpadlo, které už saje vzduch. K tomu muselo ostatně dojít už za jízdy, kdy auto začalo nejprve škubat, aby záhy motor definitivně utichl. To, že došlo k vážnějšímu problému, se pozná po doplnění patřičného množství paliva. Že auto „nechytne“ hned je normální - čerpadlo musí nejprve dopravit vyschlým potrubím dostatek benzinu do spalovacího procesu. Jestli se ale nezadaří ani po několikerých pokusech, může řidič pomalu volat odtahovku a střádat na opravu.

Určitě jste si všimli, že když tankujete palivo a necháte palivovou pistoli v automatickém režimu, po naplnění nádrže cvakne a přestane vypouštět palivo. Pokud ale spoušť stisknete opět, stále můžete do nádrže vlít další pohonné hmoty a to někdy klidně i deset litrů nad rámec udávaného objemu. Ony litry navíc se schovají do přívodního potrubí hrdla a různých vzduchových kapes v komplikovaně tvarovaných nádržích.

Ono zmíněné „cvakání“ čerpací pistole má však dost dobré důvody. V nádrži auta musí totiž vždy zůstat dostatečně velké volné místo a to kvůli tepelné roztažnosti paliva. „Například v zimě při natankování studeného paliva a následném zaparkování ve vyhřáté garáži se může objem paliva klidně o deset až patnáct procent zvětšit a hrozí prasknutí nádrže,“ řekl Autosalonu.tv dobře informovaný zdroj z automobilky Mazda.

Přeplňování nádrže i po prvním cvaknutí tankovací pistole může mít i další negativní důsledky v podobě možného defektu systému odvětrání palivové nádrže. Autorizované servisy podobně jako v případě natankování nesprávného paliva v těchto případech odmítají odpovědnost za následky a řidič si případnou opravu musí hradit sám.