Na cestě na dovolenou můžete chytrou jízdou ušetřit stovky korun na palivu. Úspora začíná už doma

Na úvod úplně na rovinu. Pokud nechcete v zájmu úspory paliva alespoň částečně omezit svůj komfort na dlouhých cestách, nemá cenu věc lámat přes koleno. Ušetří ti, kteří se budou ochotni přizpůsobit a inspirují se následujícími radami. Dobrý výsledek je totiž souhrnem více věcí, které je třeba dodržet.

Jakýkoli rekord, který kdy byl zajet ve spotřebě auta, je výsledkem předvídání řidiče, co se bude dít až několik kilometrů před ním. Je pravda, že v ekosoutěžích se občas dělají i „bezpečnostní zvěrstva“ jako třeba sklápění bočních zrcátek. My se ale budeme věnovat opatřením, která vaši bezpečnost nesníží a nedostanete za ně pokutu.

Moderní motory aut bez problémů zvládají nízké otáčky, proto řaďte při jízdě nejvyšší možnou rychlost, při které se agregát ještě nezačíná dusit. Pomoci vám mohou našeptávače rychlosti pro řazení na palubní desce. Pokud je vůz vybaven jízdním režimem ECO, na dlouhých cestách bez časté akcelerace se rozhodně vyplatí ho využít. Některé automobilky ho ale spojily s významným snížením výkonu klimatizace. I tady platí, že úspora nemusí být za každou cenu. Pokud například pojedete Chorvatskem za čtyřicetistupňových veder, byl by omezený výkon klimatizace, případně její vypnutí, zbytečným hazardem.

Nejvíc se stejně ušetří prací řidiče. Příklad první: máte před sebou na dálnici prudký sjezd z kopce a za ním dlouhou rovinu. Z kopce se vyplatí vyřadit na neutrál a nechat auto rozjet a plachtit co nejdéle. A zařadit rychlost v momentu, kdy začíná znatelně zpomalovat. Příklad druhý: pokud víte, že budete muset třeba za 200 metrů brzdit na červenou nebo před kruhovým podjezdem, zařaďte nižší rychlostní stupeň a nechte brzdit motor. Šetříte tak nejen palivo, ale i brzdové destičky. Obecně potom platí, že nejúspornější je taková jízda, při které udržujete konstantní rychlost. Při rozjíždění totiž pálíte nejvíc pohonných hmot.

Znám spoustu řidičů, kteří by se pohádali do krve, že jízda na tempomat přinese nejlepší výsledky spotřeby. Ano, ale platí to jen na rovných úsecích. Z kopce se bude tempomat chovat nehospodárně, stejně jako při jízdě do zatáčky. Neumí totiž předvídat, takže bude zbytečně pálit palivo navíc v porovnání s řidičem, který na kopci ubere plyn případně vyřadí na neutrál, aby využil sjezd nebo před zatáčkou bude v předstihu brzdit motorem.

Podhuštěné pneumatiky rozpláclé pod plně naloženým autem můžou klidně zvýšit spotřebu paliva o půl litru. Tlak předepsaný výrobcem auta byste měli kontrolovat alespoň jedenkrát měsíčně, a to vždy u nezahřátých gum. Víte ale, že se předepsané tlaky většinou liší u poloprázdného a plně naloženého auta? Zorientovat se můžete buď podle štítku nalepeného na sloupku dveří řidiče nebo podle uživatelské příručky. Podle společnosti Barum, může být tlak v pneumatice o 30 až 50 kPa vyšší, než je uvedeno na štítku. Získáte tak nižší valivý odpor a tím i nižší spotřebu. Ale pozor! V žádném případě nepřekračujete doporučený maximální tlak v pneumatice vztahující se k plně naloženému vozidlu.

Klimatizace v provozu také znamená pád desetinek spotřeby paliva navíc. Při pomalé jízdě se vyplatí jí vypnout a využít pro příjemné klima v autě otevřená okna. Neplatí to ale při vysokých rychlostech. Při nich se výrazně zvýší odpor vozu a tím zvýší spotřeba. Hospodárnější je pak už klimatizace. A pokud jezdíte bezdůvodně se střešním nosičem (v krajním případě i s prázdným boxem na střeše) úplně zbytečně vyhazujete peníze z kapsy. V číslech spotřeby se opět bavíme o desetinách litru, u boxu až o půllitru a víc.