Loužím je lepší se vyhnout. Důvodem je bezpečnost, ale také riziko velmi drahých oprav

Počasí z uplynulých dnů se létu příliš nepodobalo. Kvůli vytrvalým dešťům se řidiči často během svých jízd proto potýkali s vodou na silnici. Obvykle jde pouze o povrchovou vrstvu, se kterou by si měly kvalitní pneumatiky poradit, pokud nepojedete příliš rychle, někde se ale naopak mohou vytvořit i větší hluboké kaluže. A těm je lepší se vyhýbat. Existuje proto několik velmi dobrých důvodů. 

Tím prvním je samozřejmě bezpečnost. Více vody znamená větší riziko vzniku aquaplaningu a tím pádem i ztráty kontroly nad automobilem. Zároveň také platí, že nikdy nemůžete s jistotou vědět, co přesně se ve vodě ukrývá. Větší louže může vzniknout třeba kolem hlubokého výmolu, takže výsledkem jednoho efektního průjezdu může být klidně i proražená pneumatika. Velkým nebezpečím je pak situace, kdy se vám voda dostane až do motoru. 

Právě na toto riziko aktuálně upozorňuje například chorvatský autoklub HAK. Problém vody v kontextu spalovacího motoru totiž tkví v tom, že na rozdíl od vzduchu vodu nelze tak jednoduše stlačit. Pokud se tedy u běžícího motoru dostane voda spolu se vzduchem do spalovacího prostoru, píst se bude tuto směs snažit stlačit. V lepším případě se motor zastaví, v horším případě dojde vlivem značeného odporu k nějakému mechanickému poškození. Často jde například o prasklé ojnice. Čím vyšší kompresní poměr, tím větší riziko poškození. Logicky tak jsou k tomuto náchylnější naftové motory. 

Jak moc velké riziko vniknutí vody do motoru je, to přímo záleží na konkrétním automobilu a na tom, kde přesně je umístěné sání. Některé modely (například Range Rovery) ho mají schované pod kapotou v prostoru nad levým předním kolem, takže je poměrně vysoko. Jindy může být sání umístěné v masce chladiče a tudíž mnohem níže. Chorvatský autoklub HAK proto doporučuje, abyste se vyhýbali loužím hlubším deseti centimetrů, což zpoza volantu samozřejmě těžko poznáte. Lepší bude do hluboké vody vůbec nevjíždět a když už, tak tam nejezdit příliš rychle. 

Deštivé počasí samozřejmě přináší řidičům spíše než potíže s hlubokými kalužemi především problémy se zhoršenou přilnavostí, prodlužující se brzdnou dráhou a zhoršenou viditelností. Chorvatský autoklub v tomto kontextu připomíná jednu starší studii provedenou britskou pojišťovnou Churchill. Z výsledků tehdy vyšla zajímavá čísla. Ze zhruba 27 tisíc respondentů/řidičů uvedlo plných 48 procent, že nemají problém jezdit i za deštivého počasí nepředpisovou rychlostí. Patnáct procent pak uvedlo, že nezpomalí ani za silného deště a stejně tak patnáct procent prohlašovalo, že nezpomalí ani při sněžení. 

Velkou bolestí často vídanou nejen na tuzemských dálnicích je pak kromě někdy příliš vysoké rychlosti také zapomínání na svícení. Ne vždy je tak velké šero, aby automatické systémy přepnuly z denního svícení na klasická světla a spousta řidičů na to zapomíná.