Jízda na sněhu je jako chůze po ledě. Existuje fígl, jak ji zvládnout bez následků

Staré dobré pravidlo na silnicích říká: Co neubrzdíš, to neukecáš! A platí pochopitelně i na sněhu a ledu. Pokud jste na tuhle specifickou jízdu nenatrénovali, rozhodně si nenechte ujít následují řádky.

Jen blázen by na zasněžené a zmrzlé silnice vyrazil na letních gumách. Kromě havárie mu hrozí oplétačky spojené s uhrazením nákladů za způsobenou nehodu na nesprávném obutí, jak se dočtete v přiloženém článku. Pokud nemáte častější zkušenosti s jízdou na kluzké vozovce, určitě výrazně uberte. Základem je také plynulost jízdy bez agresivního zrychlování a prudkého zatáčení. Jasně, teoreticky to všichni známe, jenže spousta řidičů je zvyklá na určité tempo, ze kterého jen neradi slevují.

Oním fíglem z titulku je představa řidiče, že nemá ve voze brzdy a musí dopředu odhadovat rychlost, při které by byl schopen zastavit, kdyby se před ním objevilo náhlé nebezpečí. V hlavě totiž máme zažité brzdné dráhy na suché vozovce, které se na sněhu a ledu několikanásobně prodlužují. Abyste si udělali představu o nebezpečí kluzké vozovky, můžete si na rovném a bezpečném úseku bez aut před vámi a v zádech trochu víc šlápnout na brzdu. A hned pochopíte. Podle kvality pneumatik může být brzdná dráha na ledu až desetinásobně vyšší! Ke zpomalení se proto vyplatí využívat setrvačnost a u manuálních převodovek hlavně brzdný moment motoru při podřazování.

I při práci s volantem v zatáčkách platí: žádné rychlé pohyby, pokud tedy už nekorigujete smyk zadní nápravy. Do zatáčky byste měli najet připravení a v nízké rychlosti odpovídající adhezním podmínkám. Brzdit až v zatáčce z vyšší rychlosti znamená téměř s jistotou výlet ze silnice. Teorie je vždy jen teorie. Takže rozhodně doporučujeme si někde v uzavřeném bezpečném prostoru (opuštěné parkoviště apod.) vyzkoušet „tvrdé“ brzdění na sněhu, případně ledu a také prudké zatáčení. Ideálně pak absolvovat takzvanou školu smyku. Tyhle zkušenosti si mozek automaticky zapamatuje a aplikuje je při zhoršených podmínkách. Kdo to vyzkoušel, obecně méně na uklouzaných silnicích riskuje.

Někteří řidiči mají rádi jistotu koncových světel a zbytečně se na sněhu a ledu lepí na auto před sebou. Při náhlém zastavení se pak „podívají do kufru“ tohoto vozu. Nechte si vždy dostatečný odstup a nedívejte se pořád na světla aut před sebou. Sledujte i takzvaný „vysoký horizont“, tedy co se děje před autem před vámi, kam se bude silnice stáčet atd. Budete tak připraveni na různé situace a vaše reakce na rizikové momenty se zrychlí. Tomuto zlatému pravidlu, kterým se řídí i závodníci, se říká: Pojedu tam, kam se zrovna dívám.