Retro: Majka není paštika, ale česká socialistická kreace sportovního auta se světovým designem

Kreativitě a lidské ctižádosti se meze nekladou bez ohledu na to, v jaké zrovna žijí době. Také v socialistickém Československu se našlo několik jedinců, kteří se svými nápady z různých důvodů neodešli realizovat do svobodného světa a v primitivních podmínkách vytvořily skvosty z nichž zrak přechází. Pokud jde o auta, stačí zmínit „padesátkovou“ kreaci Júlia Kubínského Tatra JK 2500 nebo naopak pozdně socialistickou Tatru Grafit. Zřejmě nejzapomenutější z těchto projektů je však auto, které vám exkluzivně představíme dnes. Jmenuje se Majka a jeho konstruktér Václav Cháňa s ním byl v roce 1968 pozván i do sídla „dárce orgánů“ Majky - koncernu Volkswagen ve Wolsburgu.

Označení „zlaté české ručičky“ vyjadřovalo v socialistické verzi mimořádnou schopnost improvizace při výrobě či opravě výrobků všeho druhu. Chronicky podzásobený trh ostatně ani jiné možnosti nenabízel a každý kutil či domácí konstruktér se musel holt spokojit s tím, co dům nebo nalezený poklad dal. Letecký mechanik Václav Cháňa z Mladé Boleslavi byl z těch nejambicióznějších stavitelů, protože se zkrátka po druhé světové válce rozhodl splnit si sen a postavit vlastní sportovní auto.

Jako základ použil podvozkové skupiny a motor vozu KdF 82 neboli Kübelwagenu, notoricky známého lehkého vojenského automobilu Wehrmachtu postaveného ná základech „Brouka“ česky řečeného „Kaďouru“. Toho byly u nás po válce plné příkopy, kde je zanechala prchající německá armáda, takže obstarat potřebný kus nejspíš nebyl zas až takový problém. Všechno ostatní si ale pan Cháňa musel vytvořit sám.   

Litrový boxer chlazený vzduchem dával 24 koní, což nebylo mnoho, ale i tak to ve spojení se čtyřstupňovou převodovkou později stačilo na solidních 120 km/h. Hliníkový trubkový rám měl být původně obalen rovněž hliníkovou karoserií, když se však mistr konstruktér na brněnském strojírenském veletrhu seznámil se skelnými vlákny, bylo o materiálu vnějšího skeletu sportovního kupé rozhodnuto. Na znamení lásky ke své obětavé manželce dostal vůz podle ní jméno Majka.

Když se podíváte na obrázky, jen těžko lze uvěřit, že design Majky není dílem některého z věhlasných italských studií, ale vznikla kompletně v boleslavské garáži a na půdě rodinného domku. Těžkosti se stavbou dobře ilustruje historka o tom, že když chtěl Cháňa na podvozek nasadit karosérii, musel rozebrat střechu domu a použít jeřáb.

Tvary se samozřejmě v průběhu stavby vyvíjely. Ten výsledný by snad někomu mohl připomenout Ferrari nebo Alfu Romeo z 50. let, z profilu a zezadu zase třeba Matru Djet. Buď jak buď, celé to dílo zabralo jeho autorovi neuvěřitelných 11 tisíc hodin práce, které obětoval dlouhých 16 let. V roce 1962 se auto podařilo úspěšně homologovat pro provoz na veřejných komunikacích a mohlo směle vyrazit na silnice. Kdyby tak tehdy tušil, že si užije jen pár let...

Ano, hrozné je pomyšlení, že na konci 60. let se Majka stala obětí nehody, kterou nepřežila. Jen těžko si lze při vědomí dlouhých let stavby představit pocity nešťastného konstruktéra nad smrtí milovaného dítětě. Václav Cháňa se ale ani tehdy svého snu nevzdal a v nepoměrně kratší době na jejím torzu postavil Majku II s podobným technickým základem. Tento vůz zůstal až do nového milénia v držení rodiny Cháňových, která ho nakonec prodala novému majiteli, jenž by ji podle všeho měl uvést do původního stavu. Snad se návštěvníci veteránských akcí v dohledné době dočkají.

Perlička na závěr: Zpráva o existenci mimořádně zdařilého kupátka na bázi KdF se donesla do sídla Volkswagenu a vedení automobilky pozvalo hrdého konstruktéra v roce 1968 přímo do Wolfsbugu, kde tehdy ještě vznikaly klasické Brouky. Z Cháňova projektu byli manažeři natolik nadšeni, že ho ihned chtěli odkoupit. Český nadšenec však o ničem takovém nechtěl ani slyšet a svým sporťákem odfrčel zase zpátky do Československa. Lepší pocty za skvěle odvedené dílo se mu ale asi nemohlo dostat.

Za informace pro přípravu článku děkujeme Josefu Chválovi a stránce flat4.org specializované na vzduchem chlazené Volkswageny.