Jako jediní v Česku jsme řídili nejošklivější auto na světě. Lamborghini LM002 nesnese srovnání

Známý severoitalský průmyslník Ferrucio Lamborghini si nikdy nebral servítky na adresu vozů Ferrari ani jiných konkurentů, na druhou stranu je třeba přiznat, že všechno, co v jeho továrně vzniklo, pravidelně posouvalo mez dobových možností. Když se v 70. letech začalo mluvit o tom, že americká armáda už ve své výzbroji nemůže spoléhat jen na klasické Jeepy, byli noví švýcarští vlastníci továrny s býkem ve znaku rozhodnuti napnout síly i v tomto, dosud nepoznaném směru.

Z historie už víme, že nejsilnější vojenská síla světa dala nakonec přednost domácímu výrobku HMMWV, který se později proslavil pod jménem Hummer, snaha malé italské továrny však nevyšla naprázdno. V nelehkých časech (automobilka se vinou nekompetentního vedení v roce 1977 ocitla v konkurzu) se podařilo vyvinout výkonný terénní prototyp Cheetah s automatickou převodovkou a americkým osmiválcem umístěným vzadu. Roku 1981 se civilní verze Cheetahu dostala do výroby pod označením LM001.

Monstrózní vozidlo s dvanáctiválcem o výkonu 332 k bylo schopné vyvinout až na 200 km/h, vinou nedořešených problémů s ovladatelností a neujasněnému zaměření se však dočkalo jen mizivého zájmu a bylo rozhodnuto o stavbě konvenčnějšího modelu s motorem vpředu a pohonem všech kol. Ona konvenčnost však stále platila jen o těch nejhrubších obrysech.

Vůz, který se světu poprvé ukázal na bruselském autosalonu 1986, totiž na trhu neměl relevantního konkurenta. Kombinací výkonu, terénních schopností a luxusní výbavy předběhl dobu o spoustu let. Ve srovnání s dnešními koráby měl LM002 ručně řazenou pětistupňovou převodovku a především benzinový dvanáctiválec, který v době uvedení sdílel s Countachem Quattrovalvole.

Šokující vzhled „nejošklivějšího auta na světě“ si zamilovali především výstřední majitelé z řad arabských obchodníků s ropou. LM002 ale nesloužilo jen pro dopravu šejků do těch nejvykřičenějších Rijádských podniků. Především bylo patřičně vybaveno do terénu. Mělo redukční převodovku a tři samosvorné diferenciály; přední do 25% svornosti, zadní do 75% a středový stejně tak, ten ale bylo možno manuálně uzamknout tlačítky na středovém tunelu.

Pro jízdu po silnici a jakous takous úsporu pohonných hmot jste si mohli zvolit výlučný pohon zadní nápravy. Náhradní pneumatiky už dnes seženete jen s krajními obtížemi. Pirelli totiž vyvinulo na míru šité terénní obutí, které nazvalo Scorpion. Rozměr 325/65 R17 je extrémní a do značné míry se podílí na vynikajícím odpružení vozu. Oproti Counatchi byl výkon motoru kvůli užití běžného paliva snížen na rozumných 450 koní, pokud měl ale solventní naftař zájem, bylo možné dodat i o dva litry větší lodní motor Lamborghini používaný v závodech motorových člunů. Mimochodem právě tento motor měl v podpalubí člun Colibri 4, v jehož troskách našel v roce 1987 smrt slavný závodník Didier Pironi.

Ale zpět k „běžnému“ LM002. Spotřeba se běžně pohybuje okolo třiceti litrů benzinu, 2,7 tuny vážící malý tank však neponechává nic náhodě a s nádržemi o celkové velikosti 290 litrů se dá ujet až 1000 kilometrů. Mimochodem, právě tohle Lambo je dle mnohých tím vůbec nejkvalitněji postaveným a řemeslně zpracovaným. Pocity z jízdy jsou jedinečné a nesrovnatelné s čímkoliv.

Na rozdíl od nervózního prskání v Countachi je zde dvanáctiválec vzorně utlumený a do 3000/min o sobě dává vědět jen velmi decentně. Obskurní kabina pro čtyři cestující vyniká prostorem především v příčném směru a bizarním způsobem v sobě snoubí funkčnost zhmotněnou v množství tlačítek a kontrolek a nehorázný luxus reprezentovaný kilogramy pravého dřeva a metry kůže.

Pojmovým znakem LM002 jsou také zcela rovná okna a množství ostrých hran. Pokud se náhodnou octnete na místě spolujezdce, pohledu rovně před vůz brání dvě menší chladničky, alias mohutné kryty výkonných čističů vzduchu v pravé části motoru. 

.Jen co se usadíte za malý sportovní volant, nahmatáte po pravici páku pětikvaltu se závodní kulisou (jednička k sobě dolu). Hned při pokusu zařadit za jedna vás enormní odpor spojkového pedálu donutí sklopit zrak – ano, tohle musí být pedály z traktoru Lamborghini! Posilovač řízení se naštěstí stará o příjemně snadnou manipulaci se strojem.

Nepopsatelná směsice různorodých vjemů provází každý metr jízdy. Když si odmyslíte skutečnost, že díky užaslému sledování vašeho auta se v den jízdy zvýší počet nehod v okrese na dvojnásobek, je tu především spojení výkonného sportovního motoru a zemědělsky hrubé techniky.

Při přeřazování tedy slyšíte cvakat pohony jako v GAZu, na druhou stranu se ale můžete opájet vznešeným zvukem dvanáctiválce. Ten, ač lehce podladěn, ze sebe to nejlepší vydává v nejvyšších otáčkách, což je poněkud v protikladu s off-roadovým zaměřením vozu. Pravda, pružnost motoru opravdu nechybí. Pětku klidně zařadíte už ve čtyřicítce a plynulým zrychlováním ji doženete až daleko za dvoustovku (LM002 jede teoreticky 230km/h).

Být součástí této hmoty, kterou se 420 koní urputně snaží co nejrychleji rozpohybovat je zážitkem z rodu nesmrtelných. Když pak řadíte z dvojky na trojku v 7000 otáčkách, přemýšlíte o ostatních věcech v životě dosti relativně. Šesti karburátory Weber plněný dvanáctiválec tou dobou už nádherně řve a s rostoucí rychlostí se jen umocňuje pocit, že průjezd železobetonovou zdí by pro LM002 byl jen lehkým závanem bočního větru.

Lamborghini LM002 vzniklo v letech 1986 – 1993 pouhých 328 kusů, z toho 48 našlo majitele v USA.  V následujících letech vzniklo několik studií a prototypů dalšího off-roadu se znakem rozzuřeného býka, uchytil se ale až před pár lety uvedený Urus. Kdo by dnes chtěl mít ve stodole jedno z vyrobených LM002, měl by si nachystat přinejmenším 8 milionů korun. Další věc je nějaké Rambo-Lambo na prodej vůbec sehnat...