Motorová anabáze a ponaučení z minulosti
Základní motorizací byla osmnáctistovka MZR o výkonu 120 koní, která vyhoví klidnějším povahám. Díky jen
pětirychlostní převodovce se příliš nehodí při plném obsazení na dálnice,
přesto s ním lze dlouhodobě jezdit za sedm litrů na sto.
Oproti tomu dvoulitr nabízený první tři roky výroby poskytuje dostatečnou dynamiku, je však
trochu nevýrazný a v táhlých kopcích při plném obsazení není úplně přesvědčivý.
Standardně se pároval s manuální šestirychlostní převodovkou, za
příplatek pak s pětistupňovým automatem. Průměrnou spotřebu v pohodě
udržíte kolem osmi litrů.
Novější 2.0 MZR-DISI je
horkým zbožím, který se objevil v lednu 2010 s přímým
vstřikem paliva. Nový motor je pružnější, o něco kultivovanější a méně hlučný. Díky
téměř lineárnímu přísunu výkonu může působit o něco líněji.
Vrcholný
atmosférický čtyřválec 2.5 MZR je vzácnou variantou. Je nadprůměrně pružný, neskutečně
rychle reaguje na pokyny plynového pedálu a hodí se spíše pro zapálené řidiče. Jen
je nutné počítat se spotřebou kolem devíti litrů a minimálním výskytem.
Diesel
2.0 MZR-CD
převzatý s mírnými úpravami z první generace byl jedinou možnou
naftovou volbou po příjezdu na trh. Vždy byl vybaven filtrem pevných částic, což
přinášelo rozpaky. Samotný filtr DPF se příliš často regeneroval, což servisy
řešily přehráním softwaru řídící jednotky. V případě dlouhodobých jízd
v nízkých otáčkách (tzv. na spotřebu) se vyskytují problémy s EGR
ventily, které se při neměnném klidném jízdním stylu zanášejí karbonem. Někdy
pomůže vyčištění, někdy je nutná výměna.
Dlouhodobě lze s dieselem jezdit za za 6-7 l/100 km, což nepředstavuje proti povedenějším zážehovým čtyřválcům téměř žádnou úsporu. Připočíst k provozním
nákladům je nutné také výměnu rozvodového řemene po 120 000 km.
Větší diesely o objemu 2,2 litru dostupné později bylo možné mít ve třech výkonnostních verzích Použití rozvodového řetězu se ukázalo být zdrojem nových problémů. Při ostřejším jízdním
stylu docházelo k jejich natahování a začínaly chrastit.
Nejlépe uděláte, když sáhnete po nejslabší
verzi, která servíruje výkon plynule. Vrcholný diesel trpí výrazných
turboefektem (v praxi se s ním nedá téměř jezdit a vede k předčasně
opotřebeným spojkovým lamelám či poškození dvouhmotových setrvačníků).
Zajímavostí je vybavení dieselů tzv. příhřevem motorů. Za rozumných cca 12 000
Kč tak můžete doinstalovat nezávislé topení s dálkovým ovládáním.
Druhá generace se poučila z problémů předchůdce. V Hirošimě
zapracovali na protikorozní ochraně a u nových vznětových motorů vylepšili
vypalování filtru pevných částic a zvýšili spolehlivost vstřikovačů. Japoncům se
podařilo snížit spotřebu oleje u benzínových motorů a díky použití kvalitních
podvozkových dílů nedochází k předčasnému opotřebování jednotlivých dílů. Až
při vysokém kilometrovém nájezdu je nutné počítat s výměnou ložisek
předních kol, které lze koupit samostatně a přelisovat. U některých exemplářů se objevuje
rosení zadních světel či povrchová koroze v různých částech motorového
prostoru a na pátých dveří u kombíku. Objevit se mohou také viklající se
mechanicky seřiditelná přední sedadla.
U všech dieselů Mazda dodávala filtry pevných částic s tzv. suchou
(bezaditivní) regenerací, které se vyznačují slušnou spolehlivostí. Pozornost
zaslouží vozy s tzv. vykuchanými DPF, které mohou přinést problémy. U
šestky totiž nestačí filtr odstranit a provést softwarovou deaktivaci, nutné je
použití speciálního emulátoru DPF. Dále je nutné počítat s výměnou
dvouhmotového setrvačníku, spojky či s nefunkčními EGR ventily.
U všech pohonných jednotek je nutné měnit motorový
olej nejdéle po 20 000 km nebo po jednom roce provozu (co nastane dříve). Diesely vybavené filtrem pevných částic vyžadují bezpopelné oleje
(ACEA C3). Dvoulitrové diesely MZR-CD žádají výměnu rozvodů po 120 000 km
nebo po šesti letech provozu. Všechny ostatní motory mají rozvodový řetěz.
Výměna vzduchového a palivového filtru se provádí po 60 000 km, zapalovací
svíčky se mění po 100 000 km.