Strasti neregistrovaných elektromobilistů: Po dobíjení u ČEZu týdny čekáme na vrácení dvou tisíc

V ideálním světě dobíjí uživatel svůj elektromobil přes noc doma. Je to nejlevnější a nejpohodlnější. Pokud už musí využít veřejné nabíjení, běžně k tomu bude používat nějakou dobíjecí kartu od automobilek nebo čipy od provozovatelů stanic. Jenže občas se lze dostat do situace, kdy uživatel potřebuje nabít na veřejné stanici, kde univerzální karta nefunguje a čip dotyčný nemá. Pak nastupuje někdy dost komplikovaný proces aktivace přes mobilní telefon a s tím související potíže kolem vyúčtování. 

V létě se po jednom dobíjení u Lidlu ukázalo, že společnost na kartě zablokuje poměrně hodně peněz a že se na vrácení zálohy čeká dlouhé týdny. Před časem jsme celkem náhodou zjistili, že se stejná praxe týká i jednoho z předních tuzemských provozovatelů dobíjecích stanic, a sice společnosti ČEZ. 

ČEZ umožňuje aktivaci dobíjení pro neregistrované zákazníky přes aplikaci FUTUR/E/GO. Oskenuje se QR kód na příslušné stanici, zadají se údaje o platební kartě a dobíjení může začít. Neregistrovaný zákazník platí v případě AC nabíjení 10 Kč za kWh, u DC dobíjení o výkonu do 100 kW to je 15 Kč/kWh a v případě výkonu nad 100 kW zaplatí 20 Kč/kWh včetně DPH. Za blokování stanice se pak platí 2 Kč za každou minutu po ukončení dobíjení. 

Tento ceník lze najít v dané aplikaci v sekci „Podmínky“. Na úplném konci ceníku jsou trochu skryté ještě další informace, které uvádí, že „platební karta je ověřována blokací 1 Kč a 1200 Kč před každým dobíjením“. K odblokování těchto částek má dojít „po zhruba pěti dnech“. My jsme nabíjeli plug-in hybridní Range Rover Sport 16. listopadu DC stanicí (tento plug-in hybrid umí využít rychlonabíjení) v Praze na Budějovické u sídla ČEZu, o dva dny později jsme na stejném místě využili AC dobíjení. Do dnešního dne ukazuje výpis z účtu mezi nezaúčtovanými transakcemi 2x 1200 Kč. Na vyúčtování se pořád čeká. 

Zajímavé je, že ani po čtyřech týdnech vlastně nevíme, kolik ono dobíjení stálo, protože přesné vyúčtování dosud nedorazilo a v aplikaci jsme nic jako historii nabíjení nenašli. Ve druhém případě jsme si udělali před ukončením nabíjení printscreen obrazovky. Šlo o AC nabíjení, kdy během 2,5 hodiny vůz dobil necelých 10 kWh, takže by nám mělo být z účtu strženo zhruba 100 Kč. Jak tomu bylo s prvním nabíjením, to nelze říci. Printscreen jsme si totiž udělat nemohli, neboť aplikace aktuální hodnoty ani čas v průběhu dobíjení vůbec nezobrazovala a nešlo mimo jiné tedy ani na dálku dobíjení ukončit. Vůz se ovšem dobil do 100 %. 

Při troše nepozornosti člověk před zahájením dobíjení snadno přehlédne, kolik vlastně bude za nabíjení platit. V ideálním případě aplikace sazbu dobíjení ukáže automaticky během procesu nabíjení a rovnou ukazuje i konečnou cenu, ale jak jsme se přesvědčili, někdy se takováto informace ztratí. Sazby ale samozřejmě můžete najít přímo v aplikaci. Na samotné dobíjecí stanici je většinou nenajdete. 

Tento stav je z pohledu legislativy v pořádku, což potvrdil na náš dotaz i Jiří Fröhlich, tiskový mluvčí ČOI: „V uvedeném případě se opíráme o stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu (z roku 2019), které poukazuje na změnu znění textu § 6q odst. 4 zákona 311/2006 Sb., zákon o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot, ke které došlo v průběhu legislativního procesu v poslanecké sněmovně, kdy původně navržený text Provozovatel veřejně přístupné dobíjecí stanice je povinen zpřístupnit na dobíjecí stanici informace o ceně prodávané elektřiny byl na základě poslanecké iniciativy nahrazen textem Provozovatel veřejně přístupné dobíjecí stanice je povinen ceny účtované na jím provozované dobíjecí stanici zveřejnit.“ Způsob zveřejnění cen specifikován není. 

Za pozornost stojí také skutečnost, že na té stejné dobíjecí stanici jsme stejným způsobem dobíjeli v roce 2018 tehdy zbrusu nový Jaguar I-Pace. ČEZ měl tenkrát v provozu aplikaci Polyfazer Direct a platilo se za minutu nabíjení, nikoliv za odebranou kWh. Na email nám ale faktura za dobíjení dorazila automaticky ihned poté, co bylo dobíjení ukončeno. 

S dotazem, proč na vyúčtování čekáme už čtyři týdny, jsme se obrátili na ČEZ. Od společnosti jsme dostali odpověď, že na jejich straně problém není doloženou výpisem z jejich systému, ze kterého vyplývá, že k vyúčtování ze strany ČEZu opravdu došlo do pěti dnů. Stejně tak dal ČEZ pokyn bance k uvolnění blokované částky. Pracovnice z oddělení zákaznické podpory ČEZu nám do telefonu sdělila, že banky údajně ještě nějakou dobu drží peníze i poté, co jim provozovatel pokyn k uvolnění částky dá. Naše čekání tedy není ničím výjimečným. S dotazem na uvolnění zablokované částky jsme se obrátili také na banku, kde máme vedený účet, což je Fio banka. Ta na naše dotazy neodpověděla a s tiskovým mluvčím se nám nepodařilo spojit ani po telefonu.

Když jsme řešili blokovanou částku po dobíjení u Lidlu, tiskové oddělení Fio banky tvrdilo, že peníze uvolňuje ihned poté, co k tomu dostane od provozovatele pokyn, což se v aktuálním případě zjevně nestalo. Reálnému zákazníkovi ale ve finále může být úplně jedno, zda je vina na straně provozovatele dobíjecí stanice, nebo na straně banky. Tato praxe je tak jako tak mimořádně otravná, přestože v reálném životě se s ní reální elektromobilisté asi příliš často nesetkají. 

Komplikací spojených s dobíjením si jsou vědomi už i europoslanci, kteří aktuálně přišli s návrhem na povinné zavedení platebních terminálů pro všechny dobíjecí stanice tak, aby bylo možné okamžitě zaplatit dobíjení platební kartou tak, jako platíme kartou jakékoliv jiné zboží. O návrhu píše web Euractiv. Terminály by se měly povinně instalovat i na stanice, které jsou v provozu, nicméně provozovatelé jsou proti. Pokud by byl návrh realizován, stanice by začaly fungovat stejně jako fungují tankovací automaty nebo automaty na CNG. Problémy s dlouhým blokováním částky by to ale asi nevyřešilo, jen by odpadlo zdlouhavé zadávání platební karty přes aplikaci mobilního telefonu.