Sbohem, chlape, budeš nám chybět! Test Volkswagenu Amarok 3.0 V6 150 kW Canyon

Volkswagen Amarok není zdaleka taková legenda jako třeba Transporter nebo Golf, vždyť do kategorie pickupů vstoupil jako jeden z posledních až v roce 2010. Přesto si stačil v komunitě příznivců těchto užitkových vozů vybudovat slušný zástup příznivců. Velkou radost jim udělal zejména v záměru kariéry, když se prodával výhradně s naftovými třílitrovými šestiválci pod kapotou. Jeden z posledních exemplářů první generace jsme otestovali ve slabší variantě 3.0 TDI 150 kW s osmistupňovým automatem, pohonem všech kol 4Motion a ve stylové výbavové linii Canyon s řadou dalších příplatků včetně nástavby Hardtop RoadRanger Highline a přídavné světelné rampy.

První generace Volkswagenu Amarok už se nevyrábí a na skladech tuzemských prodejců zbývají poslední kusy. Právě teď se při psaní těchto písmenek dívám na přehled skladových vozů a proti včerejšku se počet skladových amaroků navýšil z devíti na šestnáct a to v cenové hladině od 1,2 po více než 1,7 miliónu korun.

Ano, poslední amaroky dodávané výhradně s motory V6 TDI, to nebyla žádná láce. Vždyť i cena námi testovaného kusu se díky všem příplatkům vyšplhala 1 569 902 korun včetně DPH. Na druhou stranu největší konkurenti na českém trhu Toyota Hilux, Ford Ranger nebo Mitsubishi L200 šestiválec pod kapotou nenabídnou za žádnou cenu. Drobným argumentem ve prospěch Amaroku je i aktuální prodloužení záruky o tři roky na 5 let, nebo 200 tisíc ujetých kilometrů za akční cenu 10 tisíc bez daně.

Nová generace Volkswagenu Amarok má být navíc klonem Fordu Ranger, takže jde velmi pravděpodobně o poslední šanci, jak na českém trhu sehnat pickup s plnotučným motorem. Tedy pokud se nechcete spolehnout na komplikovanější individuální dovozy pickupů se šestiválci a osmiválci z USA. Navíc se má nový Amarok ukázat podle předběžných zpráv nejdříve příští rok.

Ale teď už pojďme za volant testovaného amaroka. Hnidopich by tady na první pohled našel spoustu věcí, které už neodpovídají době. Konstrukční stáří auta se na vzhledu přístrojové desky i přístrojů podepisuje - převládají tvrdé a ne moc vzhledné plasty, nikde žádné velké displeje, volant vypadá jak z dost starého Golfu. Jenže to jsou věci, které u podobného typu auta řidič neřeší, nebo je dokonce považuje za správné.

Zvláště, když sešlápne plyn a ozve se ušlechtilé sametové dunění šestiválce, které může některým šoférům nahnat husí kůži. I když jsme testovali slabší výkonovou verzi (na výběr je i motor s výkonem až 190 kW), měli jsme neustále pocit dostatku síly. Při zdolávání terénních překážek, ale i při předjíždění na asfaltové silnici.

Naftová pohonná jednotka nádherně souzní s osmistupňovým automatem. Jejich spolupráce je hladká, logická, rychlá a sametová. V koncernu Volkswagen nenajdete moc osobních aut, kde by motor s automatickou převodovkou tvořily takhle skvěle fungující pár.

Spotřeba nafty odpovídá tomu, co udává výrobce, tedy kombinovaným hodnotám těsně pod devět litrů na 100 kilometrů. Při jízdě ustálenou rychlostí 90 km/h jsme naměřili průměrnou spotřebu 7,3 l. Motor v tu chvíli na osmičku jenom lehce pobrukuje na hladině 1600 otáček, což je při jeho pružnosti hodnota, ze které se velmi ochotně při pobídnutí plynem zvedá.

Horší je to se spotřebou podle očekávání na dálnici. Aerodynamika samozřejmě není disciplína, ve které by Amarok vynikal, a tak jsme při ustálené jízdě rychlostí 130 km/h naměřili průměrnou spotřebu 11,6 litru. Ani v tomto režimu není motor hlučný, vždyť točí se zařazeným osmým převodovým stupněm jen 2300 otáček.

Volkswagen Amarok měl mezi pickupy vždy nejlepší jízdní vlastnosti na asfaltu a to mu zůstalo. O nic horší není ale ani v terénu. Testovaná verze na sedmáctipalcových kolech poskytovala posádce na pickup až neuvěřitelný komfort na všech typech povrchu od hladkého asfaltu až po drsný offroad. I když jsem to pálil po děravých rozbitých polňačkách, amarok téměř neodskakoval. V zatáčkách v terénu jsem ho i při bláznivé jízdě vždy poslal tam, kam jsem potřeboval. Jízda s ním v těchto podmínkách působí až nečekaně jistě a předvídatelně. Díky za to patří i šestiválcovému motoru, který poskytuje dostatek síly při každém šlápnutí na plyn, a přitom ji dávkuje plynule a okamžitě. Auto má také velmi propracované rozdělování síly na jednotlivé nápravy. Třeba v prudkých zatáčkách jsem jasně vnímal, jak jde víc točivého momentu na zadek, aby rozměrný pickup požadovaně zatočil a nemusel jsem se prát s nedotáčivostí.

Asi jedinou disciplínou, kterou Amarok úplně nemusí, jsou pravoúhlé zatáčky na asfaltu. Všude jinde z hlediska jízdních vlastností exceluje a troufnu si napsat, že nemá ani v porovnání s novějšími pickupy konkurenci.

Absolvoval jsem s Volkswagenem Amarok několik expedic v nejrůznějších částech světa, takže mi bylo od začátku jasné, že všechny jeho terénní schopnosti ve středních Čechách nevyužiju. Zásadnějšími limity jsou silniční vzorek pneumatik a relativně vysoká hmotnost vozu, ale to už se bavíme o opravdu extrémním offroadu.

Vyzdvihnout musím geniálně přesné a plynulé řízení, které u jiného pickupu nenajdete. I díky němu se auto tak lehce vodí i při extrémní jízdě.

Zvlášť vyfešákovaný Canyon ale není jen pracantem na venkov. Velmi spokojeni jsme s jeho jízdními vlastnostmi byli i v městské džungli nebo při dlouhých a rychlých dálničních přesunech.

Z titulku i textu jste poznali, jak moc bude autorovi testu tohle auto chybět. Zažil jsem toho s Volkswagenem Amarok v průběhu jeho desetiletého života opravdu hodně a málokteré auto mi tak přirostlo k srdci. Získalo si mě zejména svou univerzálností.

Pravdou je, že Volkswagen Amarok a pickup obecně není pro každého. Za prvé se jeho ceny ke konci kariéry vyšplhaly do trochu nesmyslných výšin, za druhé spoustu jeho vlastností průměrný český řidič vůbec nevyužije. Ale třeba pro majitele horských nemovitostí, ke kterým vedou hůře sjízdné cesty a hledají jedno auto na podnikání i pro soukromý život, asi není lepší volba. Zvlášť, když Volkswagen Amarok jako jediný mezi konkurenty nabízí těch chlapáckých šest válců.