Honda je zpátky! Nový Civic 1,5 VTEC Turbo

Stačí jeden pohled a je jasné, že nový Civic je ve srovnání se dvěma předchozími generacemi úplně jiným autem. Je nižší, delší a už se nesnaží za každou cenu šokovat. Jasně ale ukazuje, že má ambice být sportovně laděným autem. Sedan na délku měří 4,66 metru, čímž už nakukuje mezi větší auta, než jsou Volkswagen Golf a jemu podobní. Honda totiž v tomto provedení opět sloučila americkou a evropskou verzi Civicu, a protože ta americká je dlouhodobě úspěšnější, základní rozměry udávalo zámoří.

Stejný původ má také velmi originální vzhled s vystrčenou maskou, která vlastně ani nevypadá jako klasická maska a působí dosti přísně. V kombinaci s ostrými linkami a hranami je to přesně styl, jaký mají i další americké Hondy a Acury. Ale nechme stranou design, na který si stejně každý udělá názor sám. Je totiž jasné, že vzhled Civicu spíše polarizuje, než že by vytvářel všeobecnou shodu.

Konečně pořádný restart

Na Civicu číslo deset je ovšem mnohem důležitější, že stojí na úplně nové platformě, která se později použije i v jiných modelech. Honda tak mohla konečně opustit řešení s palivovou nádrží pod předními sedadly a jednoduchou zadní nápravou. Postavila auto se širokým postojem a mnohem nižším těžištěm, připravené zároveň i pro příjemné ježdění. A to se také při jízdě potvrzuje.

Řízení Civicu je zajímavou kombinací lehkosti, umírněné dravosti a přitom pohodlí. Při jízdě přímým směrem zaujme stabilita, s níž tohle auto jede, stejně jako minimální hlučnost. Nepůsobí nijak hyperaktivně, abyste ho museli neustále honit po silnici. Při cestách na dlouhé vzdálenosti prostě neunavuje a neobtěžuje. Navíc, když máte auto vybavené asistenty jako je aktivní tempomat nebo udržování v jízdním pruhu, dlouhé cestování je opravdu pohoda. Mimochodem, Honda byla po Nissanu a Toyotě už v roce 2003 třetí automobilkou, která tyto systémy uvedla do sériové výroby.

Naprostý suverén

Když se dostanete do zatáček, nestačíte se divit, jak se tohle auto chová. Na pohyby volantu reaguje bezprostředně a přesně. Řízení je stále spíše lehčí, takže v něm máte hodně citu. Vždy přesně víte, co ještě přední kola snesou a jak rychle můžete do zatáčky najet. I když je znát, že Honda naladila Civic spíše stylem „bezpečná jemná nedotáčivost“, auto si můžete před zatáčkou decentně rozhodit a zadek vám pomůže se zatáčením. Nečekejte ale nějakou rozevlátost, do té se této Hondě nechce - na to bude určitě specializovanější ostrá verze Type-R.

I když má Civic radši hladké cesty, ani na záplatovaných českých okreskách neodskakuje a vy máte při řízení pocit značné jistoty a přesnosti. A vlastně i docela pohodlí. Je zajímavé vnímat, jak podvozek této Hondy funguje tím lépe, čím jedete rychleji. Není pochyb o tom, že na příliš agresivní jízdu na limitu tohle auto prostě není, nejvíce si ho užijete při rychlé, ale plynulé jízdě, kdy se postupně opíráte do podvozku. Opět je zde nechaný prostor pro Type-R.

Nejlepší „jednapětka“ na trhu?

Do auta dokonale zapadá přeplňovaný čtyřválec 1,5 litru s výkonem 182 koní. V rozpětí 1900 až 5500 otáček dosahuje jeho točivý moment hodnoty 240 Nm, a to je dost k tomu, abyste při běžné jízdě museli jen málo řadit. Přiznám se hned zkraje, že s lepším motorem o objemu 1,5 litru jsem ještě nejel. Má postupně gradující zátah až za 6000 otáček, přitom se ale docela ochotně sbírá už kolem hranice dvou tisíc. A vlastně o něm ani nevíte. Je tichý a akusticky se projevuje až ve vysokých otáčkách. Na volnoběh nebo do nějakých 3500 otáček prostě nic.

A spotřeba? To bylo další překvapení. Když se budete snažit, můžete s ním jet i pod šest litrů na 100 kilometrů. Když se snažit přestanete, ale budete trochu předvídat, bezproblémovým průměrem je 6,5 l/100 km. Při sportovní jízdě se pak v pohodě dostanete na spotřebu jen mírně přesahující 8 l/100 km. A to jsou vážně dobré hodnoty, které ukazují, že naftový motor přestává mít reálné opodstatnění.

Jeden z důvodů nízké spotřeby si uvědomíte pokaždé, když dáte při jízdě neutrál. Civic má opravdu minimální odpory a máte pocit, že je hnán nějakou tajnou silou. Jeho schopnost „plachtit“ je opravdu mimořádná.

Honda je zpátky!

Kombinace vlastností a celkový jízdní charakter Civicu jsou opravdu speciální a do značné míry můžou působit až protichůdně. Nicméně v každé chvíli, kterou jsem během 1300 kilometrů za volantem testovaného auta strávil, jsem si uvědomoval, že nový Civic jezdí přesně tím specifickým stylem, jaký jsem znal z Civiců, Acordů či Legend z doby před deseti a více roky. Nový Civic tento projev samozřejmě doplnil moderní obratností, přesností a přilnavostí, nicméně ona specifická „hondovost“, která se z předchozích generací částečně vytratila, je zpět.

Trochu unešen jízdou jsem opomněl interiér. Už to není ufo známé z předchozích generací, uvnitř najdete moderně tvarovanou palubní desku s vynikající a velmi nízkou pozici za volantem. Před vámi je vlastně pouze jeden displej, na němž se v technicistním a srozumitelném designu zobrazují všechny potřebné informace. Stranou nezůstává ani praktičnost s obrovskou a variabilní schránkou mezi sedadly a množství dalších odkládacích prostor.

Nedostatky rádi prominete

Jedinou věcí, která mě při životě se Civicem trochu zamrzela, byla logika a způsob ovládání navigačního systému, kde je třeba každé nastavení potvrzovat a ukládat. Trochu to připomíná práci s Windows. Také uspořádání menu mohlo být v některých situacích logičtější. Nakonec se ale s tímto systémem člověk naučí žít a Hondě ho tak nějak přirozeně promine, protože tohle auto je prostě o něčem jiném než o displeji uprostřed.

Jeho doménou je příjemně svěží, a přitom pohodlná jízda. Garantuji vám, že žádné jiné auto této velikosti vám nenabídne tak vyváženou kombinaci různých vlastností a tak příjemné svezení, jako právě Civic s motorem 1,5 litru. Testovaný Civic s karoserií sedan je ostatně k dispozici pouze s motorem 1,5 VTEC Turbo o výkonu 182 koní. K dispozici je buď přesná šestistupňová manuální převodovka, nebo bezestupňový automat, který je o 35 tisíc dražší. Ceny startují na částce 584 900 Kč.