Dálek se nebojí. Citroën C3 1.2

Říkají mu malý Cactus a není se čemu divit. Francouzský výrobce totiž svůj příplatkový vynález Airbump použil i na menší C3. Narozdíl od většího sourozence ale malé C3 speciální ochranné polštářky sluší a dá se říci, že vzduchové vaky v gumových kapsách efektně nahrazují boční plastové lišty. Tedy alespoň co se vzhledu týče. Funkčně jsou samozřejmě mnohem dál, protože svou plochou a vyboulením daleko schopněji ochraňují většinu plochy dveří. 

Sympatická malá ponorka

Citroën C3 je takový malý, kulatý a docela prazvláštní úkaz, k jehož vzhledu se podobné vynálezy hodí. Auto zpředu působí trochu zamračeně a díky předním světlům může připomínat malou ponorku, rozhodně však není nesympatické. A když s ním žijete delší čas, začnete se na něj těšit. Jen škoda zadních potkávacích světel, která svítí velmi slabě, a brzdových žárovek, které k obsluze dostaly titěrnou plochu s rozměry zhruba 5x5 centimetrů. Zezadu vás ostatní řidiči díky třetímu brzdovému světlu samozřejmě uvidí, rozsvícená C3 ale při brzdění vypadá nevyváženě a neznalý by si myslel, že si umístění žárovek snad někdo spletl.

Nejvyšší provedení Shine však nabídne širokou míru perzonalizace, brzdová světla vás proto nemusí tolik trápit. V kombinaci červených zrcátek, bílého laku karoserie a červené střechy působila naše C3 tak trochu jako Červená Karkulka, naspecifikovat si ji ale můžete zcela podle svého. Sympatické je, že se červený nádech přenesl také do interiéru a vůz tak dokonale sladil. Nová C3 uvnitř i nadále působí jako prťavé auto, rozhodně vás však neutiskuje a navrch přidává i špetku avantgardy. Třeba výdechy na palubní desce působí skutečně futuristicky. Interiér je přiměřeně prostorný a výrazně nápaditý. Na ovládání klimatizace pomocí dotykového displeje si sice musíte zvykat, ale člověk si zvykne na všechno.

Šetřit se dá stylově

Výtku mám ale k odkládacím kapsám na středovém panelu a u voliče šestistupňové převodovky. Sklon horní poličky neodpovídá měkkému nastavení podvozku a při přidání plynu vám z ní naprosto všechno vyletí. Spodní přihrádka je zase příliš malá - dokonce i na pět let starý telefon. Námi testovaný vůz však postrádal loketní opěrku, a tak bylo odkládacího místa dost alespoň za ruční brzdou. Bez opěrky se tu navíc dá žít - volant má příjemný tvar, takže vám nevadí mít na něm obě ruce.

Velmi sympatická jsou dveřní madla, která C3 rovněž podědila po Cactusu a líbí se mi i vybrání plastových výplní pod okny, které koresponduje s designem vnějších Airbumpů. Alespoň se nemusíte dívat na nicneříkající tvrdé plochy. Malý Citroën tak do všech stran hlásá motto: „I šetřit se dá stylově!“ A to je milé.

Místa není na rozdávání

Pokud však chcete v C3 cestovat v početnějším obsazení, dobře její koupi zvažte. Na zadních sedadlech je v oblasti kolen poměrně málo místa a nejlepší to není ani nad hlavou. Taková je zkrátka daň za plnohodnotnou palubní desku vpředu, díky které se v malém Citroënu cítíte dobře. Zavazadelník nabídne obstojných 300 litrů prostoru a samozřejmostí je také možnost sklopení sedadel. Ta jsou velmi rozměrná, měkká a pohodlná, dokonce i vzadu.

K těm předním je však nezbytné podotknout jedno - po delší cestě vás z nich bohužel bolí záda. Kdosi v Citroënu se totiž rozhodl, že se na parádních cestovních sedadlech udělá ještě jedno zkosení v oblasti ramen. Svá záda si tak pohodlně opřete, ale v momentě, kdy si chcete opřít i lopatky, C3 vám začne záda nepříjemně krčit. Je to škoda, protože jinak je interiér malého Francouze sympaticky dotažený.

Malý motor, obří turbo

Nejsilnější zážehový tříválec 1.2 PureTech s výkonem 110 koní apetitu většiny řidičů bohatě stačí. Na jeho vyvážení by to sice ještě chtělo trochu zapracovat, neboť se při mohutnějším přidání citelně třepe, k jeho jízdní dynamice ale nelze mít námitek. Šestistupňová automatická převodovka se zámky měniče točivého momentu si navíc s celým ústrojím velmi dobře rozumí, a i když jsme do městských tašek zvyklí brát manuál, tady se automatu nemusíte bát. Motor má na svou velikost obrovské turbodmychadlo, kterému sice chvíli trvá, než se nadechne, následně vás však o svém potenicálu nenechá pochybovat. 

S nástrahami provozu a pomalejšími auty se rve s nasazením, které až nápadně připomíná Jeana Paula Belmonda v některém z jeho akčních filmů. Citroën C3 v sobě totiž ukrývá podobnou dávku rošťácké lehkosti, která celou situaci zjemňuje, a tváří se, jako kdyby se vlastně ani nic nedělo. I když pojedete rychleji, vůz si stále zachová noblesu a nerozsype se vám pod rukama. Oproti většímu C4 Cactus jde o neskutečný posun vpřed.

Nezáludný průvodce

Podvozek je sice výrazně měkký a rád se naklání i zaklání, směrovou stabilitu ale drží překvapivě dobře, a když se s ním rozhodnete vykrajovat zatáčky, nenechá vás na holičkách. V oblouku musíte potkat vážně velký zlom, aby vám zadní náprava prozradila známku nejistoty. V zápětí je ale znovu vše v pořádku a vy se za tónin francouzského šansónu tiše pohupujete krajinou.

Malá C3 sice patří do kategorie vozů, které bude většina lidí používat zejména ve městě. Bezmála 500 kilometrů za jejím volantem však jasně prozradilo, že její ambice sahají daleko výš. Překvapením však je, že těmto ambicím plně odpovídají i kvality vozu. Dálnic se tohle autíčko vůbec nebojí. Můžete totiž frčet klidně 160 km/h bez toho, aniž byste se se zbytkem posádky museli bavit zvýšeným hlasem. Malý Citroën na poměry malých aut navíc i dost lže, za což může mohutná palubní deska s vyšší hranou i velmi nízký posed, který vám propůjčuje více pocitové jistoty. Že cestujete rychleji, než se smí, tak vlastně ani netušíte. A něco podobného umí jen hrstka malých aut.

Přiznám se, že francouzské automobilové výtvory (samozřejmě vyjma Méganu R.S.) nepatří k mým nejoblíbenějším, pokud však Citroën bude dělat podobná auta i nadále, brzy změním názor nejen já, ale i ti, kteří se na celou věc dívají stejnýma očima. Vzhledem k velmi přijatelné ceně jde totiž o jasný prodejní trhák, který ve finále zas tak moc slabin nemá. Překvapivě dobrá práce, opravdu ano!