Japonský Enyaq má parádní design a cool kabinu, v zásadních ohledech ale Nissan Ariya ztrácí

Nissan Ariya je fakticky něco jako Škoda Enyaq Coupé. Je to poměrně velké SUV-kupé s elektrickým pohonem. V případě testovaného automobilu máme poháněnou přední nápravu, protože Nissan spolu s automobilkou Renault, se kterou vyvinul platformu CMF-EV, sází primárně na běžnou předokolkovou koncepci. U takhle velkých elektromobilů to není zas až tolik obvyklé. 

Navíc je tu ještě jedna odlišnost. Ariya nepoužívá dnes běžné elektromotory s permanentními magnety, ale místo magnetů má vinutí na rotoru. Automobilky se většinově zatím tomuto řešení vyhýbají, protože zde jsou problémy kvůli nutnosti přenášet elektrický proud na rotor točící se vysokou rychlostí, ale přesto se najdou výrobci, kteří jdou touto cestou. Ono to totiž má i svoje výhody. Lze regulovat magnetické pole a předně se vyhnete nutnosti používat při výrobě vzácné kovy (magnety), jejichž cena je čím dál vyšší. Jedním z takových výrobců je BMW a dalším je samozřejmě Renault využívající například u Mégena E-Tech nebo nového Scénicu stejnou základní techniku, jakou má Ariya.

Zajímavá je nejen technika, ale i vzhled japonského crossoveru. Design je neotřelý, futuristický, dynamický a vše podtrhuje u testovacího kusu zlatá barva. Tedy barva „Měděná Akatsuki“, abychom byli úplně přesní. Připlácí se za ni 32 tisíc. Vzhledu rozhodně prospívají i dvacetipalcové disky. Ty jsou dostupné za příplatek pouze pro vrcholnou výbavu Evolve za rozumných 25 tisíc a pouze v kombinaci s touto výbavu je k dostání také testovaná motorizace disponující elektromotorem o výkonu 178 kW a větší 87kWh baterií. Takže asi už tušíte, že se o levném autě dnes bavit nebudeme. Bez příplatků dáte za tuhle Ariyi 1 449 990 Kč. 

Kabina je krásně vzdušná. Jsou tady také moc příjemné materiály a výsledek vypadá jak od prémiové automobilky. Sedadla i palubní deska jsou čalouněné alcantarou, na středové konzole a na palubní desce je hezký dekor, do kterého jsou integrovány ovladače klimatizace, takže je tu vlastně samostatný panel pro ovládání klimatizace a není nutné všechno řešit přes dotykový displej. Tahle schovaná tlačítka jsou samozřejmě také dotyková, ale dají se i mačkat.

Po vzoru jiných výrobců dnešní doby od BMW po Kiu má i Nissa Ariya dva displeje spojené do jednoho celku. Grafika není žádná sláva, zejména ve srovnání se zmíněnou Kiou, modernizovanou Škodou Enyaq nebo koncernovým souputníkem v podobě Renaultu. Dobře, s tím by se nakonec asi dalo i žít, ale jsou tu i ergonomické problémy. Třeba ukazatel nastavené teploty má asi tak 3 milimetry a pokud si chci pustit vyhřívání volantu, tak musím kliknout právě na tenhle asi třímilimetrový obrázek někde dole na displeji. A indikace intenzity vyhřívání sedadel má asi tak jeden milimetr. Malé nápisy a políčka v kontextu obřích displejů jsou obecné zlo dnešní doby. Bohužel...

V kontextu elektromobilů je ovšem nakonec ze všeho nejvíce otravné mapové pokrytí, které je zastaralé a neaktuální. Pokud chci vyhledat nabíjecí stanice, tak systém zná jen málo z toho, co je v našich končinách aktuálně k dispozici. Alespoň že delší trasy systém umí plánovat i s nabíjením. Přesto platí, že lepší službu než vestavěná navigace vám udělá mobilní telefon s nějakou aplikací typu A Better Routeplanner.

Pokud byste už chtěli při pohledu na zastaralé displeje nad Ariyí zlomit hůl, vyčkejte, jsou tu také některé efektní i hodně užitečné vychytávky. Třeba takhle na levé hraně přístrojového štítu jsou dvě tlačítka pro nastavení intenzity osvětlení přístrojového štítu. Šikovná věc, jen je škoda, že středový displej se musí nastavovat zvlášť. Ale lze tak učinit přes rychlou volbu menu, které vytáhnete shora obrazovky. Uprostřed mezi displeji je ještě jedno tlačítko, kterým snadno můžete přepínat mezi denním a nočním režimem obou displejů. I to se někdy hodí. 

Šikovná a především velmi efektní je elektricky výklopná přihrádka uprostřed palubní desky. Nejsem si úplně jistý, k čemu je elektrické ovládání dobré, navíc tlačítka pro vyklopení jsou na středové konzoli a řidič musí hodně klopit zrak, aby je trefil, ale je to prostě cool. Elektricky výklopná přihrádka se týká pouze testované vrcholné výbavy. Sloužit může zároveň jako malý stoleček pro odložení třeba notebooku, kdybyste si chtěli krátit dobíjení prací. 

Další zajímavost pro upoutání pozornosti je elektrický posun celé středové konzole. Opět, nejsem si úplně jistý, k čemu to je vlastně dobré, ale je to zajímavé. Na středové konzoli je odkládací přihrádka pro telefon, dobíjecí konektory, nastavují se tu také jízdní režimy (Sport, Standard, Eco). Je tu také tlačítko E-Pedal, což aktivuje režim, kterému jiní říkají režim „B“ nebo ovládání „jedním pedálem“. Prostě jak sundám nohu z plynu, pardon, akcelerátoru, auto začne hodně rekuperovat a brzdit. Rekuperace je mimochodem výhodou zvolené koncepce s pohonem přední nápravy oproti elektrickým zadokolkám. Při zpomalování jde hmotnost dopředu, přední náprava je více zatížená a tudíž systém může elektromotorem více brzdit, aniž by se zablokovala kola. To jen tak na okraj. 

Interiér je příjemně široký a také v podélném směru nabídne Ariya spoustu místa. Z toho budou mít radost zadní cestující. Podlaha je navíc plochá, takže nohy neomezuje vůbec nic. Na poměry crossoverů je sedák spíše níže k podlaze, takže nečekejte nějakou velkou podporu stehen. Postavy vysoké kolem 190 cm už se budou dotýkat hlavou stropu. Ale co se dá dělat, však je to přece také trochu kupé. 

Kufr je od pohledu velký, ale je celkem mělký. Kvůli tomu také výrobce u předokolky udává základní objem 487 litrů. Součástí naší výbavy byla variabilní podlaha zavazadelníku, kdy její část lze umístit kolmo a rozdělit tak jinak hodně dlouhý prostor. Takže tam v případě převážení jedné igelitky s nákupem nic nepoletuje. Přední úložný prostor u Ariye nečekejte. Je to elektrická předokolka, takže pod přední kapotou již na odkládací přihrádku není místo. 

Jízda s Nissanem Ariya je tichá a celkově příjemná, ale podvozek je naladěný trochu zvláštně. Na nerovnostech není příliš komfortní a v zatáčkách se karoserie docela naklání. Sportovec Ariya zkrátka není. Svižnější jízdu obecně mají raději elektrické zadokolky. Když s Ariyí v zatáčkách přidáte, má tendenci jít po tečně ven, ale zároveň když v zatáčce trochu povolíte, nebo když se oblouk trochu utáhne, má vůz tendenci se zhoupnout a přejít do přetáčivého smyku. Do vašeho počínání v té chvíli hned sáhne stabilizace. 

Dynamika není špatná, ale to nakonec platí skoro o každém podobně výkonném elektromobilu. Nissan udává zrychlení na 100 km/h za 7,6 s, my jsme si to přeměřili Racelogicem a pod osm sekund jsme se nedostali. Maximálně se auto rozjede na 160 km/h, svižnější jízda po dálnici samozřejmě vyžene spotřebu ke 30 kWh/100 km a to pak sráží dojezd. Lithium-iontová baterie s využitelnou kapacitou 87 kWh by měla poskytnout testované verzi dojezd až 525 km, ale tak jako vždy záleží na konkrétních podmínkách. Kombinovaná jízda dálnice/okreska striktně podle předpisů při 10 °C nám vyšla na 20,5 kWh/100 km, takže teoreticky bychom v tomhle stylu ujeli zhruba 400 km. Na dálnici to bude spíše 300 km, ale i to je solidní číslo.