Abarth 695 Turismo nezapře italský temperament. Radost z řízení ale kazí některé detaily

Setkání se sportovním drobkem s italským kořeny pro nás bylo jednak velkou výzvou a jednak směsí emocí, které někdy zažívají závodníci na okruzích. Zda dokáže Abarth 695 Turismo obstát v běžných podmínkách provozu a jak dobře si poradí s jízdou na děravých českých okreskách, to jsme zjišťovali během týdenního testu. Nakonec jsme byli docela překvapeni, přestože vůz svým způsobem zamrzl v čase, ne však jízdně.

Je to malé, je to roztomilé a vůbec nevíme, zda se do toho vlastně vejdeme. Přeci jen výška řidičky 182 centimetrů není konfekční a Abarth se zdá spíš jako vozidlo pro lidské bytosti s průměrnou výškou jižního Evropana než obra. Nastává tak trochu komická situace, když vedle auta jen tak stojíme.

Co nás při tomto stání zaujalo, to jsou kliky dveří, které vypadají jako z minulého století. Na náš vkus by mohly být z lepšího materiálu a třeba i v barvě karoserie. Pozornost si zaslouží také 17palcová kola, která jsou designová, ale mají docela vystouplé disky. Neznamená to nic jiného než si dávat větší pozor při řízení, protože vyjetí větší díry by mohlo znamenat jediné - odchlípnutou hranu disku.

Po otevření širokých dveří nás čeká překvapení, na pozici řidiče se totiž dostaneme zcela bez obtíží. Nad hlavou zbývá dost prostoru a dlouhé nohy se zase solidně složí pod volant, aby dosáhly na pedály. Již teď ale víme, že si z testování odneseme několik modřin, protože při rychlejším tempu se nám koleno bude otloukat o středový vystouplý sloupek. Jak jsme si mysleli, tak se samozřejmě následující dny také dělo.

Ze zpracování kabiny máme trochu rozporuplné pocity. Sedíme totiž v ne zrovna levném autě, a přesto nás z velké většiny obklopuje tvrdý a lacině vypadající plast. Ten v některých místech jako je volant, část nad palubním počítačem a sedadla střídá alcantara a kůže.

Největší koženou plochou jsou pak sportovní skořepinová sedadla. V nich se sedí dobře a skvěle obepínají tělo, aby se při rychlejším tempu ani nepohnulo. Na delších trasách však začne stoupat míra diskomfortu, je znát, že jsou skutečně sportovní, nikoli taková, ve kterých absolvujete třeba cestu do Chorvatska. Ostatně na takovou výpravu zvolíte spíše SUV než hračku na blbnutí. Takže to ve finále ničemu nevadí.

Sedadlo spolujezdce je ale trochu specifické. Náš spolucestující trefně podotkl, že se cítí jako by seděl na vyvýšeném záchodě. Skutečně, sedadlo se bohužel nedá upravovat podle libosti a už vůbec ne směrem dolů.

Prostor kabiny je jinak docela jednoduchý. Střed je osazený několika fyzickými tlačítky, což podporujeme, protože u tohoto typu vozu bychom nechtěli nic složitě hledat v dotekovém infotainmentu. Jeden klik a je vše zařízeno. K poslouchání rádia, navádění k cíli a jiným funkcím tu slouží sedmipalcová obrazovka, která je skutečně maličká a její obraz ještě menší. Je to trochu nezvyk v době těch všech obrovských displejů, které často zabírají polovinu palubní desky. „Abarthí“ multimédia však trpí jednou bolestí, za kterou tak úplně výrobce nemůže. Systém pracuje se softwarem od Stellantisu, který nepatří zrovna k těm nejrychlejším, ani graficky povedeným.

Řadicí páka skvěle padne do ruky a pracuje se s ní s lehkostí, ale měli bychom k ní malou výtku. Je totiž z blíže nespecifikovaného kovu, a tak v zimě, pokud si zapomenete rukavice jako my, vám ruka na ní doslova přimrzne. Počítáme, že podobný problém ale naopak se spáleninou nastane v létě, když se nepodaří auto zaparkovat do stínu. Možná by v tomto případě bylo na místě zvolit jiný, méně zákeřný materiál.

Poslední věc ke kabině, kterou máme na srdci, jsou úložné prostory. Těch tu totiž není zas tolik, a především pokud jste zvyklí si odkládat mobil do přihrádky ve středovém tunelu, tak se připravte, že vám při zběsilejší jízdě vyskočí pěkně otlučený ven. Situaci jsme vyřešili poměrně jednoduše, a to tak, že jsme ho nechali v batohu za sedačkami.

Abarth 695 se od ostatních nových aut odlišuje v jednom podstatném detailu, který by někdo mohl považovat za negativum, my ho spíš podporujeme. Automobil totiž nemá žádné moderní asistenty. Není zde tempomat, upozornění na rychlost, hlídání v pruhu, ani mrtvý úhel.

Pro řidiče to tak znamená absolutní koncentraci na jízdu a spoléhání se sám na sebe, přesně jako to bývalo dříve, kdy řidiči místo věnování se zprávám na telefonu, drželi volant oběma rukama. Jediné, co vám tak u tohoto modelu kryje záda, jsou parkovací senzory. A ty docela využijete, protože i když je auto malé a do podélných stání s ním zaparkujete bez komplikací, zacouvat do místa může představovat malé zdržení, vzhledem k malému rejdu vozu.

Konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Pod kapotou testovaného modelu se totiž nachází atmosférický přeplňovaný čtyřválec T-Jet o objemu 1,4 litru. Vozidlo s hmotností jedné tuny disponuje navíc výkonem 180 koní. Což je dostatečně zběsilá kombinace. Přidáme k tomu poctivou ruční brzdu, pravé koncovky výfuku, jejichž klapka se otevírá při zvolení sportovního režimu a také brzdový systém Brembo, přičemž přední kotouče jsou vrtané pro efektivnější chlazení. Po stisknutí tlačítka se škorpionem na středovém panelu se hned změní charakter vozu a také jeho projev. Mít Abartha a jezdit bez škorpiona by byl hřích!  

Do 2500 až 3000 otáček je auto líné, v standardním režimu by se dalo říct až mrtvé, ale po překročení této hodnoty máte v rukou docela ostrou hračičku, které se navýší výkon zhruba o 40 procent. Ruce na volantu a zbystřené smysly jsou přímo nutností, protože Abarth je ve „škorpím stavu“ tak docela srovnatelný se vzpurnou Italkou. Dělá si, co chce, neustále vás zkouší a v neposlední řadě vám nenechá nic zadarmo. S motorem je také skvěle sladěná převodovka, další kvalty tam sázíte a ubíráte jako po másle. Pět stupňů je akorát.

Při rychlé jízdě je jako doma, avšak když se člověk dostane už trochu za hranu, má tendence se utrhnout ze řetězu a vylekat vás počínající nestabilitou na vozovce, proto bychom ho rozhodně nedoporučovali nevyježděným a nezkušeným řidičům. Jízda by totiž nemusela dopadnout úplně dobře. Jinak skvělou jízdu bude narušovat povrch našich silnic plných děr a výmolů. Za volantem se proto připravte na nárazy, které nezachytí ani sportovní sedadla a už vůbec ne tvrdě laděný podvozek - budete se občas cítit trochu uskákaně. A i přesto, že Abartha v jednu chvíli proklínáte a zcela nechápete, v té následující se budete usmívat od ucha k uchu jako dítě, protože tohle auto je svým způsobem vlastně boží a jedinečné.

Spotřeba se odvíjí od stylu jízdy. Na běžné popojížďky po městě si vystačíte se sedmi litry na sto, při zlobení se smiřte až s 15 litry, přičemž do nádrže se vejde 35 litrů benzinu. S vlastnictvím tohoto vozu se pravděpodobně stanete stálým zákazníkem čerpacích stanic, to už by chtělo nějakou slevu na palivu, že?

Abarth 695 Turismo je v kabině starým dědečkem, zato rozhodně mladým hochem při jízdě. Na druhou stranu ono to nerozptylování od řízení má přeci jen něco do sebe. Vůz má své limity a také řadu negativ, které však hravě smaže první zabublání ve výfuku a až nesmyslná rychlost, kterou automobil dokáže během chvíle jet a proplétat se provozem.

Pokud chcete auto na denní ježdění po městě, tohle pro vás nebude a raději sáhněte po normální pětistovce. Abarth potřebuje pohyb, zábavu a život, který mu dodáte při každém nastartování a sjetí na okresky. Co už by ale mohlo být skutečně podařenější pro současný trh, jsou zvolené materiály v kabině. Ty by podle našeho názoru měly víc odpovídat ceně, jakou výrobce vůz ohodnotil.

V případě námi testovaného kousku se jedná o 852 400 korun (s akční slevou 50 tisíc). Jen příplatky za hasicí přístroj, oranžovou barvu a paket Tech, Style a Turismo vyšly na 112 500 korun. Přehled cenové nabídky najdete v našem katalogu zde.