Někdy přednost zprava neplatí, i když není křižovatka označená. Řidiči na to zapomínají

Tuzemská silniční pravidla občas skrývají chytáky, na které řidiči často zapomínají. Jeden z nich se týká přednosti v jízdě. Představte si situaci, kdy vozidlo A vyjíždí na neoznačenou křižovatku a zleva k němu přijíždí jiný automobil (říkejme mu třeba automobil B). Řidič vozidla A mu vjede do cesty, auta se střetnou, přičemž řidič vozidla A je přesvědčen o své nevině. Však ho měl řidič vozu B na pravé straně a tudíž mu měl dát přednost. Jenže v tomto případě tomu tak nebude a vina bude připsána na vrub právě řidiči A. Jak je tohle možné?  

Příběh z úvodu mimochodem není vymyšlený, ale stal se nedávno v Říčanech u Prahy. Tento chyták se týká pěší nebo obytné zóny. Zákon o provozu na pozemních komunikacích tuto situaci přímo zmiňuje v odstavci 23 týkajícím se vjíždění na pozemní komunikace: 

„Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné, pěší nebo cyklistické zóny na jinou pozemní komunikaci,“ píše se v zákoně doslova. 

Pokud tedy řidič vyjíždí z těchto zón a daná křižovatka není osazena dopravními značkami nebo semaforem, musí dát přednost všem, kteří jedou po komunikaci, na kterou daná zóna ústí. 

Velmi obezřetní by měli být také řidiči jedoucí po komunikaci s předností v jízdě. Může se totiž stát, že značka „konec obytné zóny“ nebude vidět a řidič, který není znalý místních poměrů, může mít celkem oprávněně dojem, že musí dávat přednost zprava a může nečekaně zabrzdit, pokud zrovna bude z obytné zóny vyjíždět nějaké auto. A to by mohlo být pro někoho, kdo poměry na daném místě dobře zná a jede spíše podle paměti, nemilé překvapení. 

Tuzemský provoz dostal od začátku letošního roku novinku v podobě takzvané sdílené zóny. Jde v podstatě o pěší zónu, kam mohou ale vjíždět také automobily a MHD. Maximální rychlost je zde omezena na 20 km/h a auta mohou parkovat jen na místech k tomu vyhrazených. Chodci a cyklisté mohou v této zóně užívat celou šířku komunikace. 

Odstavec 23 tuzemského Zákona o silničním provozu sdílenou zónu nezmiňuje a jak nám potvrdilo ministerstvo dopravy, sdílené zóny se toto pravidlo netýká. Ve sdílených zónách se totiž může pohybovat i městská hromadná doprava, takže případné křížení je řešeno standardně jako křižovatka. 

„Pokud by platila pro výjezd ze sdílené zóny stejná pravidla jako pro výjezd z obytné nebo pěší zóny, museli by řidiči dávat přednost všem ostatním řidičům. To by zejména v centrech měst, kde se počítá s budováním sdílených zón, komplikovalo provoz, protože na rozdíl od obytné a zejména od pěší zóny je ve sdílených zónách umožněna jízda všech vozidel,“ vysvětlil na náš dotaz Jan Jakovljevič z tiskového oddělení MDČR.