Neomezená mobilita je jednou z možností jak vrátit lidi se zdravotním postižením zpátky do života běžné společnosti, aniž by si museli připadat některak vystrčeni. Značka Mini se proto rozhodla přestavět svůj bezemisní model Cooper SE, aby vyhovoval potřebám těchto lidí. Informovala o tom v tiskové zprávě.
Předělaný model nabízí pomůcky, které mohou lidem pomoci v ovládání vozu. „Naším cílem je poskytnout všem rovný přístup k takovým důležitým inovacím,“ říká Stefanie Wurst, šéf Mini. Mezi prvními si vůz vyzkoušela právě handicapovaná instruktorka jízdy Tina Schmidt-Kiendl, která tak mohla poskytnou nejlepší zpětnou vazbu k tomu, co by se na voze mělo předělat.
Automobilka přišla s tím, že nebude striktně dané, co se v upraveném autě bude nacházet. Lidé se zdravotním postižením si tak budou moci sami vybrat, jaká přizpůsobená řešení do vozu opravdu chtějí. K dispozici jsou tak jízdní i provozní pomůcky, které jim umožní si užít bezproblémovou osobní mobilitu.
V případě modelu Mini Cooper SE se bude jednat o instalaci plynového kroužku se systémem akcelerace, dále ruční ovládání brzdy a odnímatelný kryt pedálů. Uzavřený prstenec akcelátoru je instalován uvnitř kruhu volantu a umožňuje tak pohodlné ruční ovládání, pro přidání plynu stačí tlak ruky. Maximální kontrola nad vozidlem je tedy zajištěna vždy s oběma rukama na volantu.
Brzdová páčka se umístila na pravou stranu, kde je to praktičtější a ničemu nepřekáží. Její ovládání je jednoduché a je k tomu potřeba minimální úsilí. Vůz také disponuje funkcí „sníženého plynu“, který výrazně usnadňuje parkování a jemné rozjíždění v hustém provozu. Dále mohou být ve voze originální kryty pedálů plynu a brzdy, aby nedošlo k náhodnému sešlápnutím, tím se samozřejmě zvyšuje bezpečnost. Kryty se dají kdykoliv sejmout.
Zkušební jízda byla pro Tinu zážitkem, píše Mini v tiskové zprávě. Auto se jí ovládalo dobře a jízda pro ni rovněž byla překvapující. Nicméně zklamání přišlo přímo ve městě. Model se testoval v ulicích Mnichova. Zde vznikl problém, který bohužel automobilka nemá jak vyřešit. Vzhledem k tomu, že se jedná o elektrický vůz, je nutné ho také pravidelně dobíjet.
S nabíjecími stanicemi se to má ale tak, že jsou přizpůsobeny spíše zdravým lidem a příliš se nepočítá, že by si elektromobil pořídil i vozíčkář. Stanice jsou totiž často umisťovány na chodníku a je těžké se k nim s vozíčkem dostat, stejně tak kabely a displej pro ovládání jsou umístěny příliš vysoko. Je tak nemožné, aby si na některých dobíjecích místech v Mnichově dobil auto právě vozíčkář.
Zajímavé ale je, že se problém týká spíše vybraných měst, případně jejich městských částí. Jiná evropská města poskytují dobíjecí stanice na úrovni terénu, jsou tedy instalované tak, aby byl bezbariérové a přístupné všem lidem. „Pokud chceme, aby společnost byla skutečně inkluzivní, musíme si navzájem naslouchat. Musíme vzít v úvahu potřeby každého – zejména pokud jde o technické inovace,“ uzavírá Stefanie Wurst.
