Komentář: Až malé dítě vám naplno ukáže, jak moc špatná může být v praxi technologie elektromobilů

Se svou dlouholetou praxí motoristického novináře si pamatuji úplné začátky elektromobilů. Svým způsobem mne baví zažívat a sledovat ten pokrok, ale zároveň se zdráhám automaticky chválit cokoliv, co se strká do zásuvky. Také se mi trochu příčí tvrdit, že dnešní elektromobily se s dojezdy vyrovnají spalovacím autům, protože výrobci přece uvádí dojezdy přes 500 km. Je ale jasné, že při dostatečné míře nadšení a tolerance se dá dnes použít elektromobil i na opravdu dlouhou cestu. Já sám jsem nakonec jel loni na Sardinii s Kiou EV6.

Skoro už bych býval vzal i bateriová auta na milost, kdyby se nám doma nedávno nestala taková jedna záležitost. Narodil se potomek, který do mého zlepšujícího se názoru na technologii bateriových vozů nekompromisně hodil naprosto zásadní vidle. Minimálně několik příštích let, dokud nepovyroste, na naše delší výlety elektromobil fakt nechci. Malé dítě vám totiž naplno ukáže, jak špatná celá tahle koncepce může být a týká se to i dnešních elektromobilů. Stačí k tomu jen malá souhra okolností, které se elektromobilům nehodí do krámu. 

Náš první trochu delší výlet v elektromobilu s děckem znamenal cestu za babičkou, aby se seznámila se svým pravnoučkem. Cesta má nějakých 120 km tam a 120 km zpátky, z větší části vede po dálnici. Jedna cesta se dá zvládnout za něco málo přes hodinu. Ve světě aut 21. století je to úplně rutinní záležitost, o které by se v dnešní době vůbec psát nemělo. Jenže svět elektromobilů je pořád ještě něco trochu jiného. 

Shoda náhod tomu chtěla, že zrovna na termín výletu na mne vyšla Škoda Enyaq 85. Tedy verze s dojezdem přes 500 km podle WLTP. Plně nabité auto by s tím nemělo problém a v diskuzi pod článkem nebo na Facebooku mi to elektromobilní zastánci jistě s chutí omlátí o hlavu. Budou mít částečně pravdu. Nakonec i my novináři máme tendenci dívat se jen na tohle jedno číslo a přehlížet další faktory. Třeba že dobít elektromobil na 100 procent zabere trochu času a věřte tomu, že v kombinaci s novorozencem je čas přesně ta komodita, které je ještě větší nedostatek, než obvykle. Chce to také tu správnou teplotu okolí a ty správné silnice. V součtu to znamená, že musíte plánovat. 

I já jsem měl svůj plán. Auto bylo před víkendem poněkud vybité, ale v pátek večer jsem jel sportovat. Bohužel u našeho sportoviště není nabíječka, Enyaq jsem chtěl dobít na velké DC nabíječce po cestě domu. Jenže zprávy z domácnosti toho večera hovořily o tom, že tam probíhá nějaký až příliš velký cirkus, takže bylo nanejvýš vhodné se nezdržovat a vzít to raději domů a manželku vysvobodit. Nakonec na úplné nule Enyaq nebyl a něco se do rána ze zásuvky přece také nabije. 

Auto se nakonec do rána nabilo na zhruba 70 procent a ukazovalo dojezd 280 km. To by stačilo. Jenže venku tou dobu byly 3 °C, takže jakmile jsme vyjeli, bylo jasné, že bez dobíjení to bude tak akorát. Dobít u babičky také nejde, ale snad by to v zásadě nemusel být problém. Nicméně i tři stupně nad nulou jsou pro elektromobily zima a i 130 km/h je pro ně poměrně velká rychlost. Po asi 20 km bylo jasné, že na nás čeká zákeřná volba. Buď zpomalím a pojedeme o něco déle, nebo to bez dobíjení nedáme a po cestě zpět budu muset někde zastavit. 

Jenže při cestách s malým dítětem není zastavování na dobíjení to samé co ve chvílích, kdy cestuji sám nebo pouze s manželkou. Malé dítě nemá vždy tu správnou náladu a ne vždy je zcela srozuměno s tím, že bude přes hodinu přivázané do sedačky, kde se ani nehne. Takže se nejlépe jede ve chvílích, kdy spí a dítě spí, dokud se něco nezmění. Tedy alespoň to naše. Jakmile se zastaví a bouchnou dveře, tak je vzhůru a bude něco požadovat, případně začne rovnou brečet. Jinak řečeno, když dítě usne, chcete ideálně dojet do cíle, případně dojet co nejdál. V našem případě jsme nakonec zvolili cestu nejmenšího zla a s autem za 1,5 milionu se ploužili po dálnici rychlostí 100 km/h. V 21. století opravdu skvělý pokrok... 

Všechno nakonec dobře dopadlo. Babička byla z našeho rodinného přírůstku nadšená a my jsme se domů vrátili s krásnými pěti procenty v baterii. Jen tedy byl večer, doma nebylo nic k jídlu a nás přepadla myšlenka na pizzu. Kousek od nás dělají jednu dobrou, ale je to 15 km tam a 15 km zpět. A tak došlo na třicetiletý Fiat Tipo. Jen tak pro jistotu. 

O problematickém cestování kombinujícím malé dítě a elektromobil jsem slyšel z doslechu od jiných kolegů, ale až přímá zkušenost vám realitu ukáže v celé její kráse. Je mi jasné, že nadšenci do elektromobilů i tohle budou přehlížet a budou říkat, že mohou během dobíjení dítěti dělat radost nákupem zmrzliny, mohou ho přebalovat, chovat... Důvod se vždycky najde, ale já s tímhle omlouváním objektivních nedostatků technologie bateriových elektromobilů bytostně nesouhlasím. Jednoduchý fakt je prostě ten, že u spalovacího auta téměř jistě nic z toho řešit nebudete. Kdybych místo Enyaqu posadil manželku a dítě do starého dieselového Mondea, tak možná nebudeme mít takovou míru pohodlí, ale rozhodně nebudeme muset řešit, jestli tu 120 km dlouhou trasu ujedeme s nějakou další zastávkou, nebo ne a rozhodně se nebudeme muset ploužit po dálnici za kamiony. A to jsem to auto tankoval naposledy před dvěma týdny. 

Osobně si nedovedu představit, že bych v podobném režimu absolvoval delší cestu třeba podobnou té na Sardinii. Auto je nástroj k přepravě lidí a jako takový má k tomuto účelu sloužit. Auto po víc než stovce let vývoje nemá uživatelům určovat, kde si chtějí dělat zastávky na oběd nebo na přebalování dítěte. Moje nová realita tedy vypadá tak, že se cestování bude řídit podle dítěte. Jede se, dokud spí a v tu chvíli se ujede co nejvíc. Když se probudí a bude se dožadovat nějakého „servisu“, tak zastavíme. Do tohoto konceptu elektromobil nezapadá jinak, než na nějaké krátké cesty a to si ještě evidentně člověk musí dávat pozor na dobíjení před tím, než na takovou cestu vyrazí. 

Takže mi je líto. Elektrické auto určitě poslouží výborně jako nástroj pro rozvážení dětí po městě do školek a škol, ale jako rodinný vůz pro cesty všude jinde si ho já teď nedovedu představit. Vím jistě, že v horizontu několika dalších let na dovolenou elektromobilem určitě nechci.