Reklama
Bonusy k TV pořadu

Dlouhodobý test Dacie Logan MCV osmi očima: Pro teenagera ostuda, pro tátu praktické rodinné kombi

Čtyři redaktoři, tři měsíce a 10 tisíc kilometrů. Provedli jsme unikátní zkoušku nejlevnějšího kombi

Šéfredaktor a otec tří dětí Ondřej Běhal (45 let)

Zdroj: Bart Běhal

Na rozdíl od svých synů jsem nikdy při testu Loganu MCV neohrnoval nos. Naopak jsem našeho "dlouhodobáka" s oblibou vyhledával. Jde o auto, které jsem řídil rád i proto, že jsem o něj nemusel mít strach. Žádné obavy, že někde odřu o obrubník ráfky za padesát tisíc jako u luxusních aut. Žádné obavy, že mi ho někdo bude chtít ukrást, nebo ze závisti objet pětikorunou. Žádné obavy, že někde na horší cestě mimo asfalt poškrábu lak. A žádné obavy, že kdyby mě někde chytili policajti, jak jedu o něco rychleji, tak si na mě v drahém autě smlsnou.

Přitom nemůžu říct, že bych se v téhle dacii cítil jako největší socka. Zejména její kola vyvolávala u spousty lidí obdiv, sympatický je ale design celé karoserie verze Stepway.

Z pozice táty malého miminka mi vyhovoval velký kufr, do kterého se snadno vešel podvozek kočárku i s korbičkou. A navíc opět u dacie nemusím řešit, jestli náhodou nejsou trochu špinavá kolečka. Do německého luxusního kombíku, ale i do fabie bych zaprasený kočár nedával s tak lehkým srdcem.

Testovaný Logan MCV 1.5 Blue dCi mi také velmi vyhovoval spotřebou. I když jsem s ním nejezdil právě lehkou nohou, moje průměrná spotřeba nepřesáhla 5,5 l nafty na 100 km.

Nebylo moc věcí, které by mě vyloženě štvaly. Nejvíc asi to, že jsem neměl na přístrojovou desku a v jejím okolí kam odložit mobil, abych mohl sledovat navigaci na google mapách, protože ta v dacii pochopitelně není online. Vadilo mi také, že jsem musel častěji než u jiných aut přelaďovat rádio, protože přijímač FM nefungoval moc dobře. Také zvuk telefonního hovoru přes bluetooth handsfree nebyl nic moc, a navíc ho rušil hlučný naftový motor.

Podvozek je měkký a houpavý a řízení ne zcela přesné, s čímž musí řidič počítat. Přesto jsem dokázal i s dacií jezdit po okreskách v zatáčkách hodně svižně.

Tohle auto není pro lidi, kteří ho berou jako status. Ale pro řidiče, kterým záleží hlavně na tom, aby měli prostorné auto s dlouhou zárukou za co nejnižší cenu a s nízkými provozními náklady, je kombík od Dacie velmi lákavou nabídkou. Byť mi testovaná verze už připadala na poměry značky předražená.
Reklama

Začínající automobilový novinář Bart Běhal (20 let)

Zdroj: Bart Běhal

Smích..... přejde

Měl jsem tu čest okusit a pořádně prověřit Dacii Logan MCV jako první z naší čtveřice. Jeli jsme totiž s mou přítelkyní na dovolenou do přímořského městečka Primošten, jenž se nachází v Chorvatsku. A nejlacinější rumunský kombík byl naší jednou volbou, jelikož žádné jiné auto v tu dobu k dispozici nebylo.

Musím přiznat, že jsem se i na cestu s dacií docela těšil. Věděl jsem, že mě v žádném případě nenechá usnout za volantem. Především díky manuální převodovce, šílenému hluku od motoru a vyžvýkanému řízení. Další výhodou byl objemný kufr, který zavazadla dvou pasažérů slupnul jako malinu. Měli jsme tak velkou rezervu na dárky a lokální suroviny. Líbilo se mi také to, že jsem se nemusel o auto příliš strachovat. Nejvíce nadšený jsem byl však ze spotřeby dieselového agregátu. Výrobce dokonce slíbí kombinovanou konzumaci paliva 3,9 l/ 100 km.
Reklama

Chorvatsko - Česko na jednu nádrž

Ačkoli jsme se sice k této hodnotě nepřiblížili, byl výsledný údaj velmi příjemný. Trasu tam i zpět zvládl Logan MCV ujet za 5,4 l/100 km, přičemž jsme se většinu času pohybovali po rychlostních silnicích. Pro mě téměř nepochopitelná byla cesta zpět, kdy jsem ještě u moře v Šibeniku zcela naplnil palivovou nádrž a tankoval jsem až 40 km před Prahou. To znamená, že kdybych se více snažil, je dacia s naftovým motorem schopna zdolat trasu Primošten – Praha na jedno natankování! Tedy tisíc kilometrů po okreskách, dálnicích a městech. Opravdu úchvatné. Jde o jednu z nejsilnějších stránek levného kombi.

Pochválit musím ještě multimediální dotykový displej, který fungoval perfektně. Vše znázorňoval logicky a tak, jak bych očekával. Na dotek prstu reagoval jako pes na hozený klacík.

A teď už dost chvály. Na řadu přichází totiž nedostatky Dacie Logan MCV a těch dle mého názoru bylo více než dost. Začneme těmi méně důležitými. Je asi jasné, že mě jako dvacetiletého kluka nijak neoslovil design exteriéru ani interiéru. Uvnitř auta i v nejvyšší výbavě stále dominují tvrdé plasty, o které jsem se během cesty neustále bouchal. Sedadla i přes to, že vzhledem zlehka připomínala ta v Golfu GTI, byla hrozná. Aspoň tedy v zatáčkách. Absolutně nedržela mé tělo a často jsme s přítelkyní šli rameno na rameno. Aspoň, že nás z nich na konci trasy nebolela záda.
Reklama

Hororová jízda

Achillovou patou byly dle mého názoru u Dacie Logan MCV řízení, řazení a v některých ohledech motor. Nejprve tedy řízení. Z toho mne jako řidiči občas šedly vlasy. Největší problém byl ten, že volant ve středové pozici měl obrovskou vůli. Skoro jako zahradní traktůrek. Prostě jsem točil s kormidlem, ale vůz se ani nepohnul. V jednu chvíli to bylo až nebezpečné. V Chorvatsku nad mořem jsme vyjeli na otevřený most, kde foukal silný vítr. Dacie sebou začala házet ze strany na stranu a já ji nemohl udržet mezi dvěma pruhy. Řízení bylo navíc dost tuhé, skoro jako bez posilovače.

Řazení samo o sobě bylo takové, jaké bych od laciného kombíku očekával. Neurazí, nenadchne, ale společně s dieselovou motorizací nás přivádělo k šílenství. Jednalo se totiž o pětistupňovou manuální převodovku, což byla součást problému. Kvůli dlouhému zpřevodování jsem ve městě několikrát musel jet i na první rychlostní stupeň, což se u jiných aut normálně nestává. Na to navazuje již zásadnější vada. Dušení. Neustálé. Měl jsem vytočených 1800 - 2000 otáček, ve kterých se normálně řadí výše, dokonce vám to radí i palubní počítač, jenže když jsem přeřadil, Logan MCV začal lapat po dechu. Vibroval jako masážní křeslo, sténal a prosil o snížení převodového stupně. Musel jsem se tedy rozhodnout zda poslouchat vytočený nebo sténající naftový agregát. Obě varianty mne deptaly. Celkově byla vznětová pohonná jednotka hlučná a nekultivovaná, ale na druhou stranu poměrně dynamická a minimálně žíznivá.

Zábava na cestě do Chorvatska a zpět byla tedy jasná. Hledat otáčky, ve kterých auto vydává nejméně hlasité zvuky a udržet ho jet rovně.
Reklama

Student střední školy a novinářský elév Robin Běhal (19 let)

Zdroj: Jan Markovič

Abyste se při tomto testu dokázali vžít do mé kůže, musím se nejdříve krátce představit. Jsem student střední školy, který řidičskou kariéru odstartoval na motokárách a preferuje sportovní a kompaktní vozy s dobrými jízdními vlastnostmi a vysokým výkonem.
Reklama

Do školy raději MHD

Když jsem se dozvěděl, že do redakce na dlouhodobý test míří Dacia Logan MCV, nadšený jsem zrovna nebyl. I když se jednalo o nejvyšší výbavu, po prvním usednutí za volant jsem byl zděšen... Všude byly laciné tvrdé plasty a displej s grafikou připomínající spíše dětskou knížku než moderní multimediální systém.

Kilometr po kilometru ve městském provozu jsem klel nad nesmyslným zpřevodováním pětistupňového manuálu. Když jsem udržoval povolenou rychlost 50 km/h, dostal jsem se do nesnází. Při třetím zařazeném kvaltu se naftový agregát zbytečně vytáčel. Ale pokud jsem přeřadil na čtyřku, motor se začal dusit a vydával nepříjemné vibrace. A babo raď. V tu chvíli jsem si přál, abych seděl v kamionu a mohl zařadit půlený převod. 

Bohužel převodovkou moje trápení neskončilo. Jelikož test probíhal od října do prosince, kdy ranní teploty padají pod bod mrazu, musel jsem čelit další výzvě. A tím bylo topení. Moje cesta do školy zabere cca 20 minut. Jsem zvyklý, že ostatní moderní auta vyhřejí kabinu za pouhých 5 až 10 minut, tím pádem si více jak polovinu cesty užívám v krásném teplíčku. To u naftové Dacie Logan bohužel neplatí. I když si možná řeknete, že jde o maličkost, po desítkách ranních jízd, kdy máte místo rukou rampouchy a na sobě několik zbytečných vrstev teplého oblečení, si teprve uvědomíte, jak moc vám tenhle malý neduh dokáže otrávit začátek prosincového dne. 
 
Reklama

Dacia a zatáčka nejsou dobří přátelé

Problém s topením budete řešit naštěstí jen v zimě. Čemu ale neutečete po celý rok jsou jízdní vlastnosti. Ve městě, pokud opomenu nesmyslné zpřevodování, je Dacia Logan vcelku schopná, dobře tlumí větší i menší nerovnosti. To samé se dá tvrdit i o plynulé, až dědkovské jízdě po okresních cestách. Problém nastane, když za volant usedne někdo, komu v žilách proudí mladá krev.

Jsem zvyklý hnát auta na limit jejich možností. U Loganu je tento limit tak nízký, že se mu dá přiblížit pouhým rychlejším projetím série zatáček. Hlavním viníkem je měkký, naklánějící se podvozek a gumové řízení, které řidiči dává stejné informace jako premiér Babiš veřejnosti. Dalším problémem při ostřejší jízdě jsou sedačky, které boční vedení viděly jen ve snu. Při svižnějším průjezdu zákrutou počítejte s tím, že se budete mazlit s klínem vašeho spolujezdce.

Nesuďte mě za to, že jsem mladý

Sečteno, podtrženo, jsem byl rád, když jsme Logan vraceli. Může za to můj útlý věk a láska ke sportovně naladěným autům. Tím nechci rumunský kombík odsuzovat, je to jen můj osobní názor. Věřím, že někdo vyzrálejší, kdo preferuje prostorná auta s ekonomickým motorem a rozumnou cenou, bude z Loganu nadšený.
Reklama

Bezdětný Edgar Pátek, co trochu zfotrovatěl (30 let)

Zdroj: Jan Markovič

Do celkového součtu ujetých kilometrů jsem měl tu čest přispět nějakou tou tisícovkou i já, a proto chtě nechtě si dovolím ohodnotit Dacii Logan MCV vlastní optikou. Zprvu podotýkám, že patřím mezi řidiče, co dávají přednost klidné, pohodlné jízdě, ale na druhou stranu dokážou ocenit klusot většího stáda koní pod kapotou. Jak si v mém měřítku vedl náš kombík? 

Již v momentě, kdy se vám dostane klíček do rukou, víte, že ani nejvyšší výbava neubere na pocitu lacinosti, co vyvstane vždy při slově Dacia. Vzhled vozu ale přes svou jednoduchost nijak neuráží, a dokonce bych označil Logan MCV za slušně vypadající kombík. Ve stejném duchu se nese i vnitřek vozu, kde nejvíce zaujme středový panel s navigací a ovládáním klimatizace. Vše je ovšem vsazeno do tvrdých plastů.

Předjíždění bez problémů, špatná na sněhu

Výhoda laciného vozu spočívá nejen v úspoře peněz, ale i nervů. Nemáte totiž takový strach z toho, že se s autem něco stane a že máte ve smlouvě desetiprocentní spoluúčast.

Tím však výhody u Loganu nekončí. Hlavní předností vidím v zavazadlovém prostoru, kam jsme v pohodě naskládali kufry čtyř dospělých lidí a ještě nám tam nějaké místo zbylo.

Nezaostává ani svou úsporností. Takto naloženi jsme se vstříc Moravě hnali po D1 nejprve 130, pak 80, poté chvíli 130, pak dlouho 80 a zase 130 km/h a spolu s obcemi, okresky a zpáteční cestou jsme naměřili velmi slušnou spotřebu 5,4 litru.

Zároveň se ale projevila slabší stránka naftového motoru a tím byla hlučnost. Znát byla hlavně při studeném startu a také při vyšších rychlostech. Komfortně se pohonná jednotka cítila kolem dvou tisíc otáček a celkově poskytovala dostačující porci síly pro běžné ježdění. Ani předjíždění nezpůsobovalo naftové jedna-pětce větší problémy. To ale někdy znamenalo podřadit o dva stupně.

Řazení bylo trochu gumové a občas mi dělalo potíže zařadit zpátečku. Kamera a parkovací senzory sice sepnuly, ale auto nejelo. Ve městě jsem musel řadit trojku i přes protest ukazatele optimálního řazení, na čtyřku se totiž motor dusil. Podobně tomu bylo i při devadesátce v mírně kopcovitém terénu, kde spolu zápasila čtyřka s pětkou.

Ani řízení moc nepotěšilo. Kolem středové pozice je značná vůle, což sice ve městě tolik nevadí, ale po zasněžené dálnici (ano, měl jsem tu kliku), kde je třeba jemných pohybů, to není nic příjemného, a houpavý podvozek tomu zrovna taky nepomáhá.

Praktičnost vozu je nezpochybnitelná a vzhledem k jeho ceně a provozním nákladům, si najde své příznivce hlavně u řidičů, kteří využívají vozidlo pro svou práci a zároveň o víkendech vyjíždí s rodinou na výlety.
Reklama
Reklama
Autosalon TV