Volkswagen Multivan v zatěžkávací zkoušce. Čtyři dospělí a dvě děti vyráží na cestu do Dolomit

Volkswagen Multivan sedmé generace se stal rok po svém uvedení na český trh poměrně populárním vozem. Na silnicích ho můžeme vidět v celkem hojné míře. Pořizují si ho hlavně rodiny, které potřebují hodně prostoru. A protože jsme už měli v testu jak hybridní, tak benzinovou verzi, zaměřili jsme se nyní na zatěžkávací zkoušku naftové varianty. Jak zvládne výlet čtyř dospělých a dvou dětí do Dolomit? To jsme zkoušeli na 1700 kilometrů dlouhé cestě.

Sedmý Multivan asi netřeba podrobněji představovat, udělali jsme to ostatně při prvních dojmech, které jsme loni v zimě nabírali severně od Prahy. Sluší se ale připomenout, že zásadní změnou proti Multivanu 6.1 je přechod na koncernovou platformu MQB, čímž se tenhle model mění z upravené dodávky na opravdový rodinný vůz. Však tenhle podvozek sdílí třeba s řadou SUV napříč koncernem. Výsledkem jsou lepší jízdní vlastnosti, možnost bohaté elektronické výbavy a celkově lepší každodenní využitelnost.

A tomu odpovídá i design. Multivan už není dodávka, je to prostě velké MPV. Volkswagen udělal opravdu odvážný krok, když se nezřekl umírajícího segmentu. Naopak, zapůsobil v něm jako živá voda, což dokládaly i pozitivní reakce na náš vůz na cestách. Auto se nabízí ve dvou délkách, my jsme k testu dostali Volkswagen Multivan Long 2.0 TDI ve výbavě Life, který začíná na ceně 1 492 510 tisíc korun. Sada příplatků vyšplhala konečnou sumu na 1 808 832 korun (kompletní ceník vozu najdete zde). Prvotní investice tedy není pro každého. Jak ale ukázala naše cesta, velmi rychle se začne vracet.

I když Multivan Long svou délkou překračuje o více něž 17 cm pětimetrovou hranici (standardní vůz ne, srovnání obou modelů najdete zde) a nabízí sedmimístný interiér v uspořádání 2-2-3, je dobré si uvědomit, že pokud budete chtít ve více lidech vyraz na dovolenou, budete muset přemýšlet, jak interiér uspořádat. A jak se vlastně dovnitř vejít. Nejde totiž jen o lidi, ale i o jejich zavazadla. A v případě cesty na hory ještě také o lyže. Logickým řešením je dokoupení „rakve“, takový luxus ale motoristický novinář nemá. Musí vycházet z toho, co je k testu.

Obrovskou výhodou nového Multivanu je ale fakt, že všechna sedadla ve druhé a třetí řadě jsou posuvná a navíc snadno vyjímatelná. Prostě jen sklopíte opěradlo na sedák, zatáhnete za patřičné poutko a šup – sedadlo je venku. Průměrně zdatný muž ho popadne a odnese kamkoliv sám. To je mnohem lepší než v řadě jiných vozů, kde bývá místo tří samostatných zadních sedadel jen kompletní lavice. Druhou výhodou je to, že všechna sedadla jsou plnohodnotná a vybavena Isofixem, jehož oka jsou navíc volně přístupná a není tak potřeba se prodírat někam do hloubi polstrování.

My jsme tedy na cestu v šesti nechali doma prostřední sedadlo třetí řady, což nám odkrylo možnost ukotvit do prostoru vaky s lyžemi. S sebou jsme si nevzali ani kryt kufru, aby ho bylo možné využít na maximum. Nebyl to problém díky ztmaveným zadním sklům. Sedadla ve druhé řadě jsme vybavili podsedáky pro už odrostlejší děti a seděli tak v uspořádání dva dospělí vpředu, dvě děti uprostřed, dva dospělí vzadu. To nám umožnilo prostřední řadu posunout co nejvíc dopředu, zadní také a udělal dost místa pro náklad. Děti navíc po cestě využily vyklápěcí stolečky, které jsou lidem ve třetí řadě zapovězené.

Přece jen jsme ale neměli vše jen v kufru. Od společnosti Thule jsme si na cestu půjčili také box na tažné zařízení Acros M, kam jsme naskládali dětské lyže, lyžáky, helmy a další lehčí výbavu. Pokud tedy budete kupovat Multivan, určitě nevynechejte výklopné tažné zařízení. Stojí sice téměř 24 tisíc korun, ale bude se zatraceně hodit. Jak to vypadalo na cestě se můžete podívat v následující fotogalerii:

Čekala nás trasa Praha – Madonna di Campiglio a zpět. Nejrychleji se tam člověk dostane přes Mnichov a Brenner, což je všeho všudy zhruba 770 km a osm hodin čisté jízdy. A právě na tak dlouhou trasu je ideálním jen jeden druh pohon – diesel. Benzin by totiž chtěl moc, plug-in hybrid také, jen co by mu došla šťáva v baterii. Jistě, pomalu o tento druh paliva klesá zájem, ale velmi jsme ocenili fakt, že jsme auto mírně dotankovali na poslední české pumpě na Rozvadově a do cíle dojeli s ještě s více než čtvrtkou v nádrži.

Výsledná spotřeba nás opravdu velmi mile překvapila. Ve čtyřech dospělých, dvou dětech, s pěti páry lyží a bot, s kufry a také s boxem na tažném zařízení, si totiž Volkswagen Multivan 2.0 TDI řekl jen o 7,4 litru nafty na 100 km! To znamená, že jsme do Madonny dojeli za 56,7 litru, cesta nás tedy jedním směrem vyšla na necelé dva tisíce, což je 333 korun na osobu. Upřímně, těžko si představit levnější a pohodlnější způsob dopravy, už jen proto, že do většiny aut bychom se nevešli a nebo bychom jeli dráž. Z našich zkušeností je naftová Hyundai Staria žravější a i při menším obsazení konzumací přesahuje devět litrů na 100 km. Je ale levnější. Oba vozy jsme proti sobě postavili v našem porovnávači. Výsledek najdete pod tímto odkazem.

Pro pořádek uveďme, že je ještě třeba počítat s poplatky za průjezd Brennerem a za dálnice v Rakousku a Itálii. Nyní řešíme jen palivo.

Nafty se není potřeba bát ani z hlediska hlučnosti. Jistě, po nastartování se naftový motor ozve, jakmile se ale rozjedete do běžných rychlostí, nedává o sobě příliš vědět. Kabina je totiž velmi dobře odhlučněná. Moto má obvyklý výkon 110 kW a dobře spolupracuje se sedmistupňovou automatickou převodovkou. Při řazení neškube, řadí chytě a na vás vlastně je jen vybrat polohu D a v cíli zase P. Nic víc. To je samozřejmě příjemné, protože se na cestě můžete plně soustředit třeba na hru „kdo první uvidí zelený kamion“.

Platforma MQB je na jízdě velmi dobře znát, zejména pokud dva týdny předtím máte stejně jako my k testu Multivan 6.1 (brzy o něm budeme psát). Sedmička se na dálnici pohodlně pohupuje, nebouchá, je mnohem měkčí, ale zároveň ne rozbředlá. Zkrátka zajišťuje parádní komfort. Na okreskách pak i v jejím případě musíte brát zatáčky s věší rozvahou. Zejména, když někoho vezete ve třetí řadě, kde se dojem ze serpentin násobí. Velmi rychle se tam lidem může udělat zle. Řešením je pomalejší jízda.

Na cestě jsme samozřejmě dodržovali stanovené limity, včetně nesmyslné stovky na rakouské dálnici. V Německu jsme letěli 160 km/h. Aerodynamický hluk je nižší než u šestky, vyšší než u aut běžnějších tvarů. I tak jsme ale mohli alespoň ve dvou předních řadách udržovat konverzaci. Lidé vzadu pak museli samozřejmě zvýšit hlas.

Děti na cestě ocenily posuvný středový stolek, kde mohly hrát Uno a další hry. Zajímavostí je, že vás Volkswagen cinknutím upozorní, že stolek by měl být za jízdy složený. Chápeme, že by z něj třeba při prudkém brzdění mohly vyletět věci, na druhou stranu, kdy jindy ho použít, než během jízdy. Když jsme zastavili, hned děti vybíhaly ven.

Na cestě jsme našli jen minimum záporů, jedním z nich byl fakt, že Volkswagen lpí na nových USB-C slotech, klasické USB už tu nenajdete. To je ale škoda, protože ne každý už přešel na nové připojení. Možná bychom také ocenili malé komunikační zrcátko, které mají některá rodinná auta, aby se lidé vpředu mohli občas podívat na lidi vzadu, aniž by se otáčeli. Staria na to má dokonce kameru.

Volkswagen Multivan je nepopiratelně jedním z nejlepších rodinných aut na českém trhu. Zejména pokud patříte mezi aktivní domácnosti, které rády a často vyrážejí pohromadě na výlety, stane se vám neodmyslitelným společníkem. S naftovým motorem pak dává největší smysl, protože jaký jiný pohon chtít na dlouhé cesty? Škoda, že je tak drahý (ale to byl vždycky!), takže si ho běžná rodina nemůže dovolit. Na druhou stranu, třeba je to nakonec pro vás lepší volba, než stále jezdit na jednu chatu na Sázavě. Tohle auto má totiž nakročeno také k tomu, že bude dlouho držet svou hodnotu.