Všudypřítomní velbloudi i jízda bez blinkrů. Dopravu v Ománu jsme okusili na vlastní kůži

Omán byla naše vysněná destinace už dlouho, proto jsme se rozhodli, že letošní dovolenou strávíme právě tam. Úmorný osmihodinový let ale hravě překonala všechna dobrodružství a také krásy sultanátu. Půjčení auta bylo pro nás hlavní prioritou, protože jsme se tak mohli dostat často na místa, která bychom jinak obdivovali leda tak z fotek na sociálních sítí.

Půjčení vozu je docela jednoduchý proces, na doporučení jsme dostali kontakt na společnost sídlící přímo v Salále, což bylo zhruba 20 minut od našeho hotelu. Pro naše výlety jsme si vybrali Kiu Sportage s uzávěrkou diferenciálu a ač jsme často jeli i přes kamenité nebo prašné cesty, auto to zvládlo bez problému. Stačilo dávat pozor a jet opatrně. Navíc Sportage jsme zvolili právě kvůli vyššímu podvozku. 

Nepotřebovali jsme ani čtyřkolku (Nissan X-Trail), která vycházela zbytečně dráž. Tu bychom ale doporučili každému, kdo se chce vydat dál do vnitrozemí a hor. Tam už jsou některá místa hůře dostupná, proto je vhodné zvolit správné auto, které vyjede každý terén. K řízení nutně nepotřebujete mezinárodní řidičák, což je výhoda, pokud se vám nechce čekat hodinu (v případě pražského magistrátu) na vyřízení na úřadě.

Půjčovné nás stálo na tři dny 5500 korun, přičemž pojištění a přistavení auta bylo v ceně. Sportage jsme dostali s dojezdem 120 kilometrů a s podobnou hodnotou jsme ji vraceli. Za ty tři dny jsme ujeli něco přes 580 kilometrů, a tak bylo žádoucí auto hned první den natankovat. Princip tankování je lehce odlišný, než na co jsme v Česku zvyklí. Po zaparkování ke stojanu přijde zaměstnanec a veškerou práci udělá za vás. Vy jen řeknete, kolik litrů chcete. Platit se dá buď v místní měně (ománský riál) nebo kartou, a to vždy u stojanu. Plná nádrž nás vyšla v přepočtu asi na 600 korun, protože litr benzinu tu stojí okolo 13 korun.

Veškeré cesty, ať už se jednalo o ty do hor, po pobřeží pláže nebo jen spojnice mezi jednotlivými městy, jsou kvalitní a udržované. Víc než na výmoly byste měli pozornost zaměřit na černé sloupky, které představují pevné radary – měří vždy a za každých okolností. Dodržovat rychlost je nutné, jinak hrozí vysoké pokuty. V Ománu se s nikým nemažou. S půjčeným autem se ale nedá příliš překračovat povolená rychlost na dálnici, protože jakmile se ručička tachometru dostane o jeden kilometr za 120 km/h, auto se hned rozeřve. Mezi vážné přestupky patří také jízda na červenou, pokutu však dostanete i za špinavé auto (asi 600 korun). 

Co se týká velbloudů, tak na ty byste si měli dávat obzvlášť pozor. Pohybují se nejen podél silnic, ale často i v nich. Jakmile k nim dojedete, je vhodné zapnout výstražná světla pro upozornění ostatních řidičů a pak už jen čekat. Nedoporučujeme na ně najíždět, aby uhnuli, protože pokud by to viděla policie, měli byste průšvih, stejně tak pokud byste velblouda srazili. Kromě nich se, především dál od pobřeží, pohybují po silnicích kozy a krávy, i na ty je nutné brát ohled. Pokud to cesta umožňuje, pak je vhodné je objet. Krávy mají totiž své vlastní vnímání času, a tak není výjimkou, že v jednom pruhu zvládnou ležet i několik hodin.

První den za volantem v sultanátu byl hodně neobvyklý, místní obyvatelé totiž příliš nepoužívají blinkry - ani při odbočování, ani při předjíždění. Druhý den už jsme je přestali používat také a bylo to celkem osvobozující. Nespornou výhodou je, že jsou zde několikaproudové silnice, navíc dostatečně široké a především tu není téměř provoz, proto si můžete odpustit používání blinkrů. Ačkoli byli jsme zde na konci září, nemůžeme tak s jistotou říct, jak to bude vypadat na vrcholu sezony. V centru města bychom to ale neriskovali, zde už se přeci jen vyskytuje více aut a je lepší předcházet kolizím. 

Příjemným zjištěním byl i fakt, že tu nejsou velké dopravní kolony, takové s jakými se potýkáme denně v Praze. Možná o to více nás řízení v Ománu bavilo a celkově bylo pohodovější a bez stresu. Jednou z netradičních věcí tu jsou určitě kruhové objezdy, které jsou totiž několikanásobně větší, než je známe z Čech, často jsou i bohatě zdobené různými sochami a stromy, případně keři s květinami. Obvykle jimi také končí dálnice, a tak je nutné sledovat dopravní značení a přizpůsobit rychlost, protože na vozovce před vjezdem bývají takřka neviditelné hrbolky v podobě retardérů. 

Druhou nevšední záležitostí, kterou od nás neznáme, jsou privátní silnice. Často vedou k soukromým nebo vojenským komplexům, a pokud byste do nich omylem odbočili, velmi rychle vás vyprovodí správným směrem ozbrojená ochranka. Naštěstí privátní silnice jsou dobře značeny a nutno podotknout, že v Salále a okolí jich je opravdu hodně. 

Čeho jsme si také všimli v místním provozu je, že jsme nepotkali žádné elektromobily, natož nabíjecí stanice. Přesto v sultanátu podle informací Ministerstva zahraničních věcí existuje společnost Mays Motors, která jeden takový vyvíjí. Údajně by měl mít dojezd až 500 kilometrů. Nevíme, jak je to v hlavním a také největším městě Maskat, ale v Salále lidé dávají stále přednost spalovákům. Mezi nejoblíbenější tu podle našeho zjištění patří různé modely značek Lexus, Toyota, MG, Honda, Hyundai, Kia a Chevrolet. 

Do sultanátu jsme zavítali takřka hned po skončení období dešťů, a tak se nám naskytla příležitost, zažít Omán ještě v době, kdy je zelený. Během tří dnů jsme toho docela dost procestovali a poznali tak rozmanitost této země. Ve fotogalerii se můžete podívat na některá úžasná místa, která jsme navštívili. Pokud to máme zhodnotit, byla to jedna z nejhezčích dovolených. Hodně tomu přispěl i fakt, že jsme se rozhodli pro půjčení auta, protože výlety od cestovní kanceláře byly neskutečně předražené. Svou volbou jsem dokonce inspirovali i další spoludovolenkáře, kteří si po rozhovoru s námi auto nakonec alespoň na jeden den také půjčili.