Řídili jsme tank Leopard 1. Váží přes 42 tun a má spotřebu 500 litrů nafty na sto kilometrů

Naší redakcí prošlo nespočet zajímavých aut i motorek a dokonce se nám podařilo sedět za volantem těžebních strojů, traktorů či obrovských bagrů. Nicméně díky Tankodromu Milovice jsme si mohli své portfolio netradičních vozidel rozšířit o 42 tun vážící legendární německý tank Leopard 1 ze 70. let minulého století. I když má gigantické rozměry a za sebou bezmála 60 let života, řídil se mnohem snadněji, než by se dalo čekat.

Leopard 1 vznikl v západoněmecké zbrojovce Krauss-Maffei nedaleko Mnichova. Bojový tank se vyráběl od roku 1965 do roku 1984 a za celou dobu produkce vzniklo zhruba 6,5 tisíce exemplářů. Díky jeho skvělým vlastnostem a dobré výzbroji ho začalo používat mnoho armád po celém světě včetně té australské, belgické, dánské, řecké, italské, nizozemské, norské či turecké.

O pohon Leopardu se starají dva široké pásy a obrovský dieselový motor V10 o objemu 37,4 litrů, který 42 tun vážícímu tanku poskytuje výkon 819 koňských sil. Aby obrněnec dokázal dlouho operovat bez doplnění paliva, je vybaven 2,5 tisíce litrovou nádrží, díky které dokáže na jedno načerpání nafty ujet až 600 kilometrů (v terénu 450 km). Průměrná spotřeba paliva se tak pohybuje okolo 400 až 500 l/100 km. Pro zajímavost, za „plnou“ by řidič tanku v dnešní době zaplatil okolo 80 tisíc korun.

Ještě před nastartováním obludného tanku jsme do něho museli nasednout, což se ukázalo jako velký problém. Místo pro řidiče je u Leopardu opravdu stísněné a dělané spíše pro trpaslíky. Nicméně po několikaminutovém soukání jsme se na malinké železné sedadlo přeci jen dostali, ovšem s hlavou trčící ven z kabiny. I tak byl ale výhled ven dost mizerný.

Po otočení klíčku gigantický motor ožil a začal mocně burácet. V tu chvíli nás polil studený pot a adrenalin nám začal kolovat v žilách. Takovou sílu „za zadkem“ jsme ještě nikdy před tím nezažili. Po sešlápnutí tuhého železného pedálu jsme se vydali vstříc zabláceným cestám tankodromu. První stovky metrů jsme si zvykali na řízení, které však díky automatické převodovce a intuitivnímu ovládání nebylo nijak zvlášť složité.

Zatáčení probíhalo pomocí relativně citlivého volantu, který připomínal knipl letadla. Při jízdě Leopard zatáčel podobně jako jakékoliv jiné vozidlo, ovšem byl schopný věcí, které například osobní auta rozhodně neumí. Stačilo pouze více vzít za volant a tank se dokázal otočit na místě. Mnohem více než se samotným korigováním jízdy jsme bojovali s dávkováním brzd. Jak jsme totiž při prvním zpomalováním zjistili, tank dokáže zastavit až nebezpečně prudce.

Na celé jízdě nás nejvíce uchvátila Leopardova prostupnost terénem a jeho maximální rychlost 65 kilometrů za hodinu. I když měří 10 metrů a váží to, co 20 luxusních limuzín, v podstatě nic ho nedokáže zastavit a člověk se v něm cítí jako král světa. Jezdit s opravdovým tankem byl neskutečný zážitek a jsme rádi, že jsme si ho mohli zažít v Milovicích a ne na bojové frontě uprostřed opravdové války.