Nový Opel Mokka jezdí skvěle. Kdo přijde na to, jak se otevírá kufr, vyhraje bludišťáka

Nová generace Opelu Mokka je pro německou značku takovou malou revolucí. Sice se jako její první model se „žraločí“ přídí představil už menší Crossland, ale až na o něco větším SUV se ukazuje, že nový design bude všem dalším opelům náramně slušet. Chce to ale jedno – aby se budoucí majitel nezdráhal zaplatit. Mokka začíná v Česku jen deset korun pod hranicí 400 tisíc. Kousek, který jsme dostali k prvnímu svezení ve výbavě GS Line vyjde o 120 tisíc korun dráž. Rozhodně to ale stojí za to.

Mokka i naživo působí spíš jako koncept než sériové auto. Je to dáno odvážnou trojbarevnou kombinací laků karoserie. Bílý ponton a černou střechu doplňuje červená linka, která se pak tématicky opakuje na kolech. Maska chladiče bez mřížky by mohla vyvolávat dojem, že jde o elektromobil. Tohle je ale úplně normální benzinová verze. Za design od nás dostává Opel pochvalu.

Za praktičnost už ale úplně ne. Mokku jsme si prohlédli loni v listopadu v rámci statické ukázky. Naměřili jsme přitom jedny z nejnižší rozměrů v kabině i v kufru z kategorie malých SUV. Kapacita kufru se sníženou mezipodlahou 350 litrů není nic moc a běžnou rodinu zřejmě na jejich cestách neuspokojí. Pro mladou dvojici to ale problém být nemusí. Jedno se navíc musí každý hned na začátku naučit – jak se otevírá kufr. Ne, není to tlačítkem v prohlubni, která láká k vsunutí ruky. Musíte sáhnout o patro níž až k registrační značce. Detail? Možná, dokud to už podesáté nebudete muset vysvětlovat tchyni nebo kamarádovi, který s vámi jezdí na squash.

Kabina je možná také stísněnější, ale Mokka to vynahrazuje povedeně zpracovaným prostorem pro řidiče. Samozřejmě zde také sehrála roli výbava GS Line, v níž dostane právě červené dekory palubní desky, černý strop, sportovní pedály z lehkých slitin, čalounění kůží s látkou a další parádní detaily. Za digitální přístrojovou desku je už potřeba připlatit nebo sáhnout ještě po vyšší verzi Ultimate. To pak dostanete také 12“ obrazovku zábavního systému a vaše futuristická Mokka je kompletní.

Více ale až v plnohodnotném testu, my jsme vyrazili jen na 150 kilometrovou testovací cestu v rámce první jízdní prezentace na českých silnicích a tak se zaměříme spíše na jízdní dojmy. Zastavit se ale musíme ještě u posezu za volantem. Ten je ve své kategorii výjimečný. Sedí se totiž nízko (jakkoliv se můžete v sedadle patřičně vypumpovat nahoru), ale přední kapota je vysoko. Ze svého pohledu tak řidič vidí její vrchní hranu včetně nápadného prolisu. Výsledek? Připadáte si v jako pořádném SUV. Opelu se tímto trikem povedlo navodit příjemný pocit bezpečí, který zákazníci této kategorie tolik chtějí.

Opel Mokka jsme dostali s nejsilnějším benzinovým tříválcem pod kapotou. Jednotka 1.2 Turbo s výkonem 96 kW (130 k) doplněná o automatickou osmistupňovou převodovku vykrystalizovala do prakticky dokonalé podoby. Jasně, odpůrci tříválců budou mručet, ale zbytečně. Neklepe, nevibruje, reaguje rychle a ve vyšších otáčkách dodává pěkný vrnivý zvuk, který ve sportovním režimu hlasitě podporují reproduktory. Ano, není to reálné. Ale u malého SUV se určitě nezlobíme. Mimochodem, když se pak podíváte na hezký výfuk, budete chvíli přemýšlet, jestli za tím zvukem opravdu alespoň trochu nestojí právě on.

Nutno podotknout, že kombinace benzinového tříválce a osmistupňové automatické převodovky je lahůdková. Trochu jsme se báli větší lenivosti, ale souhra skříně s motorem vychází velmi dobře. Vždy je potřeba přepnout z ekologického nebo normálního módu na sportovní, kdy plynový pedál reaguje rychleji a automat neváhá. Slabinou je samozřejmě řízení, které je nastavené pro běžné uživatele této třídy. Sice ve sportu ztuhne, ale že by přenášelo nějaké informace ze silnice do dlaní, to se říci rozhodně nedá.

Auto stojí na platformě CMP, kterou má společnou s dalšími malými vozy koncernu, jako jsou DS3 Crossback nebo Peugeot 2008. Pokud už jste četli nějakou z recenzí na tyto francouzské modely, určitě si pamatujete, že podvozek i přes svou jednoduchost patří k těm lépe hodnoceným součástem vozu. Platí to i pro Mokku. Prohnali jsme ji po klikatých silnicích Příbramska, z nichž některé nejsou právě kvalitní. Odskakování zádě se objevilo, ale až ve chvíli, kdy jsme se řítili do ostřejší zatáčky s potrhaným asfaltem ne právě přiměřenou rychlostí. Podvozek totiž výborně tlumí i horší povrchy. Kola velikosti 18 palců jsou pro takový vůz už docela na hraně. Jízda by mohla být určitě na menším rozměru o kapku pohodlnější.

Sluší se ještě zmínit fakt, že Mokka mezigeneračně zhubla. Podle verze je lehčí až o 130 kg. To se pozitivně projevuje při jízdě, zejména na okreskách, kdy je auto na volantu pocitově lehké a mrštné. Určitě se tato proměna propíše také do spotřeby. V klidném stavu jsme jeli tak za 7 litrů, při divočení za 9. Na lepší zhodnocení konzumace paliva bude ale lepší počkat až do klasického týdenního testu.

I z prvních dojmů je ale zřejmé, že nový Opel Mokka vyrostl do dobře jezdícího SUV, které stojí za zvážení pro ty, kteří hledají v této kategorii něco neotřelého.