Na čtyři válce rychle zapomenete
Je pravda, že se řada fanoušků po představení nového Horneta zhrozila. Místo čtyř má už jen dva válce. Jenže tohle je zbrusu nový motor, paralelní osmiventilový dvouválec Uni-Cam s objemem 755 ccm, který si se 190kg mašinou dokáže hravě poradit. Má výkon 92 koní v 9500 otáčkách za minutu a 75 Nm při 7250 otáčkách. Zvukově je příjemný, mohlo by to být ale zajímavější (na to je opravdu potřeba poladit ten výfuk!). Díky lehkosti motorky se při jízdě zdá, že má možná ještě víc síly, než co se píše v tabulce. Velmi pěkný je zátah hlavně v druhé polovině otáčkového spektra a těsně před tím, než na jezdce začne blikat displej, aby tam nakopl vyšší rychlost.
Když už jsme u toho kopání, spojení s qucikshifterem je přímo ideální. Funguje oběma směry, nahoru výborně pod plynem. Prostě jen držíte a až se přiblíží konec virtuálního budíku, kopnete tam další ze šesti rychlostí. Před zatáčkou zase jednou dvakrát zašlápnete. Nicméně spojka jde sama o sobě příjemně lehce a jen na krátké ťuknutí, takže si ji osaháte hned a meziplyny budete sázet raz dva. I to naznačuje onu příjemnou hravost a lehkost. Mimochodem, vedlejším efektem lehkonohého stroje je i průměrná spotřeba pod pět litrů na 100 km, takže na benzinku musíte tak jednou za 300 km, samozřejmě po ostrém svezení o nějakých 50 až 100 km dříve.
Jak to u moderních strojů dnes je, můžete si i u levného Horenta nastavit jízdní režimy. Buď jsou na výběr sportovní, standardní nebo do deště, popřípadě uživatelsky nastavitelný, kdy lze ve třech krocích řešit reakce motoru na plyn, chování stabilizace a brzdění motorem. Jezdil jsem nejvíc ve standardu a sportu, kdy už šel Hornet opravdu rychle na ťuknutí kupředu. Pokud bych byl odvážnější, mohl bych si klidně při nějakém tom rozletu zvednout přední kol. Naopak dešťový režim dává jezdci pocit, že motorka se nikam nežene. Zkusil jsem ho právě za špatného počasí a přineslo mi to onen pocit, že se nemusím bát nějakých zbytečných krizových situací. Můžu ale říct, že nejlepší pocit z jízdy nastal při vyváženém standardu.
Podvozek Horneta je naladěn sportovněji, ale nikterak tvrdě. Rozhodně to není lamač zad a drtič zadnic. Předek je řešen 41mm převrácenou vidlicí Showa s odpružením 120 mm, zadní „kyvka“ má 1500 mm. Motorka je stabilní a ochotně se vrhá do zatáček, ale dokáže vás uchránit i před hrubšími nerovnosti na cestě. Určitě se nemusíte bát ani města, kde má rovněž sebevědomé chování. Z její stavby je navíc jasně patrné, že se bude hustou dopravou proplétat mnohem lépe než kdejaký skútr. Je to prostě takový allrounder, někdy se také říká univerzální japonská motorka. To je vlastně dobrá zpráva pro všechny začátečníky a mírně pokročilé, protože se na ní mohou bezstarostně zdokonalovat už třeba jen tím, že ji budou prostě používat každý den. Ráno pojedou do školy nebo do práce, odpoledne nasadí páteřák a vyrazí pilovat svou oblíbenou okresku. Do zatáček to budou posílat jistěji než na kdejaké tisícovce a ven to pěkně vytáhnou pod plynem, přičemž mohou postupně ubírat na elektronické asistenci. Na konci „kurzu“ ji lze už i zcela vypnout.
