Bonusy k TV pořadu

Toyota Proace - objevte plusy a mínusy pojízdné garsonky, ve které nemusíte skládat kočárek

Velkoprostorové auto vyrobené z dodávky má tři téměř identické sourozence a Toyoty je v něm málo
Zdroj: Bart Běhal

Toyota Proace Verso je velkoprostorový vůz (MPV) odvozený od kompaktní dodávky. Jejími sourozenci jsou Citroën SpaceTourer, Opel Zafira Life (začne se prodávat až začátkem roku 2020) a Peugeot Traveller. Prodává se ve třech velikostních verzích a my jsme testovali tu nejdelší, jejíž karoserie měří 5,3 metrů.

Toyota Proace Verso se prodává od 515 tisíc korun bez DPH s motorem 1.5 D-4D 100 v nejkratším provedení a se základní výbavou Kombi. Testovaná varianta v nejdelším provedení L2, s motorem 2.0 D-4D 150 ve třetím stupni výbavy Family přijde na 838 tisíc korun bez daně.

Níže nečekejte podrobný test, soustředili jsme se pouze ny zjevné výhody a nevýhody, které vyvstaly po týdenním soužití s tímto autem pro opravdu velké rodiny.
Reklama

Co nás potěšilo

Od prvních kilometrů jsme si zamilovali plynulost, měkkost a chod naftového dvoulitrového motoru, který je velmi slušně odhlučněný. Neotravuje turboefektem, neboli prudkým zrychlení po zátahu turbodmychadla. Zrychluje plynule, ale přitom nabízí dostatečnou dynamiku i rychlost. Jde o ideální pohonnou jednotku na všechny typy jízd.

S jezevčíkem se jezdilo velmi příjemně i po městě. Řízení vyhoví i slabším rukám, z auta je navíc nečekaně dobře vidět, takže ani proplétání se úzkými uličkami nebo parkovišti nákupních center není vůbec nepříjemné. Opět to souvisí i s charakteristikou motoru, která není cukavá nebo agresivní. Zároveň ale auto vyhoví i svižnější jízdě po okreskách, zkrátka se nenašel režim, kde bychom si na něj stěžovali.

Řazení má sice drobné vůle, což ale není na škodu. Páka je dobře po ruce a jednotlivé kvalty jsou v kulise dobře znatelné a lehce zapadají do své polohy. I to dokresluje atmosféru pohodové jízdy.

Testovaná verze obouvala sedmnáctipalcová kola a zřejmě i díky nim nabízela velmi slušný komfort i v některých pasážích, do kterých bychom to neřekli. Například v pravém pruhu dálnice D1 s mnoha spárami. Drkotání na nich jsme cítili méně než u mnoha čistě osobních modelů.

Největším kladem testované verze samozřejmě byl zavazadlový prostor. Pardon, vlastně nákladový prostor, protože objem tři metry krychlové za dvěma řadi sedadel už není pro zavazadla, ale pro pořádný náklad. Nejkratší verze nabízí o jeden metr zrychlový méně a to už je znát.

Potěší také pět (v našem případě) až devět opravdu plnohodnotných míst. To není výsadou pouze dlouhé verze, i ta nejkratší pobere komfortně devět dospělých cestujících.

Co nás nebavilo

Jakmile si sednete do sedadla řidiče, poznáte, že sedíte v lehce předělané dodávce. Nemusí to být vždy k neprospěchu věci, některým řidičům bude spousta vzduchu kolem nich vyhovovat. Málokdo ale u auta za milión ocení tvrdé a ošklivé plasty na přístrojové desce.

Ani přístroje a zejména multimedální systém už nejsou na úrovni srovnatelné s osobními automobily. Displej by mohl mít rychlejší odezvu a větší rozměry. Sice nechybí bezpečnostní asistenti, ale jsou na té nejjednodušší úrovni - například hlídání mrtvého úhlu signalizuje pouze relativně malá diodka ve zpětném zrcátku.

Spotřeba při testu se od hodnoty udávané výrobcem odchýlila o tři litry. Částečně to bylo způsobeno studeným nezajetým motorem, částečně tím, že jsme se pohybovali převážně na dálnici a ve městě. Za těchto okolností bychom považovali za úspěch sedm litrů, osm už je příliš.

Vyjímatelná sedadla jsou sice fajn, ale jen do té doby, než je máte z auta dostávat. Pak si půjdete nejprve zaplatit členství v posilovně. Asi stárnu, ale dávám přednost posouvání, skládání a zajíždění sedadel do podlahy, tedy vlastnostem typickým pro osobní automobily, nikoli pro dodávky.

A na závěr možná trochu subjektivní zápor. Za celou dobu jsme vůbec neměli sebemenší pocit, že sedíme v toyotě. Volant, tlačítka, přístroje, páčky, ovladače - to všechno je na první pohled francouzské. Toyotu tady reprezentují pouze znáčky a to je fakt zoufale málo. Pochopíme, že v dnešní době není ani pro velké automobilky rentabilní vyvíjet vlastní užitkové modely, ale aspoň trochu volné ruce pro personalizaci Toyota dostat mohla. Třeba jako v případě malých trojčat vyráběných v Kolíně.
Reklama

Diskuze

Žádné příspěvky, buďte první!


Jde u rodinných SUV dohromady rozumná cena a slušná dynamika? Seřadili jsme je od živých po loudy

Brali jsme v úvahu nová auta s cenovkou maximálně 500 tisíc korun
05.09.2019 18:50
|
1

Už jste spali na svém autě? Testovali jsme střešní stan na rodinném MPV Peugeot Rifter

Uvnitř se leží pohodlně díky promyšlené matraci. Vztyčit stan zvládne jeden, skládat jsme museli dva
13.08.2019 10:15
|
3

Přehled rodinných MPV. Není jich moc, ale pořád mají smysl

Velkoprostorové auto žádným esúvéčkem nenahradíte. V přehledu najdete, jaké modely jsou k mání
13.06.2019 20:25
|
0

BMW Z4 M40i umí být autem pro závodníka i slečinku. Stačí stisknout pokaždé jiné tlačítko

Největší nevýhodou téhle hračky pro radost je její cena. Testovaný vůz stál více než dvě mega
19.09.2019 20:15
|
0

Honda CR-V nabízí místo na nohy jako Kodiaq a odstěhuje půl bytu. Škoda žravějšího motoru

Porovnali jsme velké SUV s pohonem všech kol s konkurenty. Většinu parametrů jsme si změřili sami
19.09.2019 18:42
|
1

Škoda zahájila v Kvasinách sériovou výrobu částečně elektrického Superbu iV. Byli jsme u toho

Superb plug-in hybrid (PHEV) se vyrábí na stejné lince jako auto s konvenčním pohonem
18.09.2019 16:15
|
0

Obliba těchto nových aut letos u Čechů prudce stoupla. Našli jsme největší šplhouny roku 2019

Vyhledali jsme deset modelů, které se na tuzemském trhu prodávají o desítky procent lépe než loni
15.09.2019 06:27
|
0
Autosalon TV