Porovnali jsme Hyundai Tucson s jeho dvojčetem ve sportovním kabátu. Rozdíly jsou nejen v designu

I když v interiéru tolik změn neproběhlo, působí verze N-Line dramatičtějším dojmem a čiší z ní adrenalin. Přináší sportovní volant s unikátním N designem - na rozdíl od základního volantu má ramena s kovovým vzhledem, plaketu s logem N a kůži s červeným prošíváním. Dále je zde N-Line řadící páka, která má stylovou perforovanou kůži, kovové prvky a červenou linkou s logem N. Samozřejmě nesmí chybět ani hliníkové pedály, které jsou charakteristické pro všechny modely s označením N. 

Dynamickou atmosféru dotváří také odlišná sportovní sedadla N-Line, která mají dobré boční vedení a díky tomu v zatáčkách krásně drží tělo. A na rozdíl od ostatních sportovních sedaček vás z nich po delší cestě nebudou bolet záda. Nastavování je elektrické a můžete si kromě obyčejných směrů nastavit i bederní opěrku.  

Jinak se standardní výbava příliš neliší od Tucsonu v nejvyšším provedení Style. Zahrnuje například duální automatickou klimatizaci, vyhřívání předních i zadních sedadel a vyhřívání volantu, navigaci s osmipalcovým dotykovým displejem, bezdrátové nabíjení telefonu nebo kompletní sadu bezpečnostních asistentů.

Cena Tucsonu N Line je o čtyřicet tisíc korun vyšší než u provedení Style se shodným motorem.

Hyundai Tucson N-Line se od normální verze motorově neliší. Na výběr je z jednoho benzínového turbomotoru ve verzi s pohonem předních a všech kol a dvou naftových. Po prvním kilometru jízdy jsme ale poznali tužší a sportovnější podvozek. Ve městě jsme nad ním občas naříkali, ale jakmile jsme vyjeli na okresky, pochvalovali jsme si, co kluci z divize "N" dokázali.

Při sportovní jízdě v serpentinách na Točné jsem byl mile překvapen. I když je Tucson poměrně velké a těžké SUV, dokázal zatáčky proletět krásně svižně a kontrolovaně, skoro se nenakláněl a byl doslova přilepený k asfaltu. Patří za to dík i pohonu všech kol a skvělým pneumatikám Continental s nízkým profilem (245/45 R19).

Co mě zarazilo, je použití brzd identických s ostatními verzemi modelu Tucson. Rozhodně bych ocenil u verze N-Line výkonnější. Po pár kilometrech agresivní jízdy začaly brzdy vadnout a jakmile jsem si potřeboval odbrzdit prudkou zatáčku, musel jsem se modlit, abych to zvládl ve zdraví. Podobný problém jsme měli i u fastbacku i30 N-Line. 

Jízda ve městě není tak pohodlná jako u obyčejné verze, avšak nejde o nějakou markantní změnu. Malé nerovnosti zvládá Tucson N-Line s přehledem a když přijde nerovnost vetší, tak pouze slyšíte tlumenou ránu do interiéru. Jinak je podvozek skvěle naladěný a nemám mu co vytknout. Sportovní i komfortní jízdu zvládá bez problémů. 

Testovaný model měl pod kapotou přeplňovaný benzínový motor s objemem 1,6 litru, který dával výkon 177 koní a byl spjat se sedmistupňovou automatickou převodovkou DCT. Motoru nechyběl výkon a skvěle koresponduje s charakterem automobilu. Převodovka řadila plynule a chytře. Škoda jen absence pádel pod volantem pro snadnější řazení při dynamické jízdě. Spotřeba po městě se pohybovala kolem 10 l/100 km, na dálnici při rychlosti 130 km/h automobil spotřeboval zhruba 7,9 l/100 km při dvou a půl tisících otáčkách.