Náklady na vlastnictví elektrického Fordu Transit už jsou nižší než u naftového, tvrdí ředitel značky

Ford představil v Barceloně novinářům koncept Ford PRO. Tato tři písmenka neznamenají "Professional", jak by si mnozí mohli myslet, ale "Productivity" - tedy maximální produktivitu. Ford chce nabídnout uživatelům svých dodávek komplexní řešení v rámci správy jejich vozového parku - od dodání vozů samotných přes nabídku jejich financování, servisu, poskytování softwaru a v případě těch elektrických i vybudování infrastruktury pro firemní dobíjení. Elektrifikaci užitkových vozidel sice tento koncept podporuje, ale je určený i pro majitele aut s klasickým spalovacím motorem.

Prezentace ale celkem očekávaně probíhala s elektrickými transity, které jsme si mohli poprvé i vyzkoušet. Rozdíly mezi jízdou s elektrickým a naftovým vozem jsou v případě dodávky jako je Ford Transit ještě markantnější - zejména co se týká tichosti chodu. Zatímco naftové motory v dodávkách obvykle používané uvnitř plechových karoserií většinou dost rachotí, tady vládne naprosté ticho. Tedy od motoru. Mnohem víc samozřejmě řidič vnímá veškeré zvuky vycházející z karoserie či nákladového prostoru.

Velkou výhodou elektrického transitu je jeho výkon. Zatímco v Česku se Transit typu Van, tedy dodávka s jednou řadou sedadel, aktuálně nabízí s naftovými motory o výkonu 77 až 125 kW, už slabší verze na prezentaci (135 kW) všechny tyto hodnoty převyšovala a silnější (195 kW) už dělá z elektrické dodávky vyloženou raketu.

Naopak nevýhodou je samozřejmě dojezd na jedno nabití. Aby Ford zajistil E-Transitu stejnou užitečnost jako běžným naftovým verzím (totožnou velikost nákladového prostoru a podobnou nosnost), dal do podvozku relativně malé baterie s využitelnou kapacitou 68 kWh. To v případě optimistického scénáře s prázdným autem a rozumným řidičem znamená dojezd lehce přes 300 km na jedno nabití. Po Barceloně bychom díky nižší spotřebě v městském provozu (jezdili jsme místy jen za 17 kWh/100 km) možná někdy ujeli až 400 km. Samozřejmě to ale vylučuje použití E-Transitu na dálkové trasy na jedno nabití.

Velký rozdíl je zatím také v pořizovací ceně. Zatímco naftový transit lze pořídit už od 693 300 korun bez DPH (verze Van Bestseller L2 s výkonem 130 koní), nejlevnější E-Transit bude podle informací z českého zastoupení Fordu stát více než dvojnásobek (ceník zatím na stránkách není). Mezi velikostně srovnatelnými verzemi by měl být rozdíl půl miliónu.

Přesto se ředitel divize užitkových vozů Ford od Europe Brandon Lyne v exkluzivním rozhovoru pro Autosalon.tv dušoval: "Z hlediska TCO, tedy celkových nákladů na vlastnictví vozu, jsou už nyní elektrické transity levnější než ty naftové. Zejména díky levnější údržbě a servisu, a také díky nižším cenám za palivo."

To ale neznamená, že už by Evropu ovládly elektrické dodávky. "Zatím jejich podíl činí tři až čtyři procenta a podle odhadů většiny lidí z automobilového byznysu bude každý rok přibližně dvojnásobný. V roce 2030 by měla elektrická auta, jak osobní tak nákladní, tvořit tři čtvrtiny prodeje nových vozů. Tento vývoj ale mohou zpomalit současné problémy s nedostatkem některých součástek," tvrdí Lyne.

Podle podkladů, které Ford novinářům na prezentaci poskytl, polovina všech vlastníků transitů, které značka oslovila, v životě s elektrickým autem nejela, ani ho dosud nenabíjela.

Ford podle Brandona Lyna zatím neplánuje ukončit výrobu dodávek se spalovacím motorem. "Přizpůsobíme se legislativě jednotlivých zemí. Budeme nabízet dodávky s naftovými motory tak dlouho, dokud to půjde," slibuje.

Podle Lyna není pravda, že by Evropa byla z hlediska upřednostňování elektromobility horlivější než třeba Spojené státy. "Teď jsme program Ford PRO uváděli na trh i v Americe a situace je tam přibližně stejná jako v Evropě," ubezpečuje.

A jak dlouho se aktuálně čeká na nový transit? "Přibližně šest až devět měsíců, což je lepší situace než u většiny osobních aut," odpověděl Brandon Lyne.

V Barceloně jsme si v praxi vyzkoušeli, co znamená koncept Ford PRO pro správce vozových parků i pro řidiče samotné. Ne, že bychom auta kupovali, nebo servisovali, ale po skončení každé testovací jízdy jsme byli vyzváni, abychom se přišli podívat na její vyhodnocení. A před každým řidičem se na velkoplošných obrazovkách otevřela velká mapa, na níž se klikatila jeho testovací trasa. Ozdobená množstvím ikonek signalizujících překročení rychlosti, zbytečné akcelerace, nebo naopak nešetrné zacházení s plynovým pedálem.

Správce vozového parku má možnost vyhodnocovat výkony jednotlivých řidičů podle obrovského množství kritérií, a mimo jiné také v reálném čase neustále vidí, kde se vůz nachází a co se s ním děje. "Ano, řidiči se vztekají, že je to "Big Brother". Zato majitelé vozových parků jsou nadšeni, protože se dramaticky snižují jejich náklady na servis a palivo. Každý šofér, když tohle vidí a pochopí, co všechno o něm dispečink ví, tak si podruhé dává mnohem větší pozor, aby pracoval tak, jak to je pro jeho firmu nejlepší," usmívali se manažeři od Fordu.

My se smáli spíš ze slušnosti. A jestli dříve platilo, že řidič tvrdej chleba má, tak to do budoucna bude v mnoha ohledech platit o to víc.