Spáči nebo špióni. Řidiči volí různé polohy za volantem, některé jsou vyloženě nebezpečné

Moderní doba přináší časté střídání aut nejen v rodinách, ale i v zaměstnání. Pokud sedáte za volant po někom jiném, nepodceňujte přípravu pracoviště řidiče před jízdou.

Někteří řidiči (přezdívaní špióni) doslova milují polohu „na bidýlku.“ To znamená, že sedačku vypumpují co nevýše, aby měli výhled jako z rozhledny. Jenže tahle poloha jde přesně proti filozofii co nejlepší kontroly nad vozem a ještě omezuje výhled za auto přes boční zrcátka. Obecně totiž platí, že sedačka blíž k podlaze snižuje těžiště, takže řidiče dostává do většího komfortu při průjezdu zatáčkami při bočních přetíženích. A tím i do výhodnější polohy pro ovládání auta. Ostatně u sportovních vozů je umístění sedadla řidiče co nejníže základním pravidlem. Jenže co platí na uzavřeném okruhu, nemusí být dobré na běžných silnicích. Tam je ideální zvolit kompromis mezi polohou pro řidiče a kvalitním výhledem z auta. Jinými slovy, podle očí nastavit sedačku co nejníž, abych přes čelní sklo dobře viděl, co se děje před autem.

Podle výšky řidiče se pochopitelně určuje i vzdálenost sedáku od pedálů. Ještě než ho začnete posouvat dopředu nebo dozadu, vylaďte si sklon opěradla. Tady platí, čím vzpřímenější poloha, tím pro ovládání vozu lépe (pochopitelně tak vzpřímená, aby to bylo ještě pohodlné). Ležící řidiči (spáči) hůř cítí auto „pod zadkem“ a s nataženýma rukama neohrabaně pracují s volantem. Ještě hůř jsou na tom „špióni“ nalepení břichem na volantu. Otáčet s ním a ručkovat v zatáčkách v této poloze by se těžkopádností dalo přirovnat k chůzi na laně v lyžařských botách.

Když je opěradlo nastaveno, přistupte k posuvu sedáku. Jeho poloha se určuje vzdáleností nohou od pedálů. Měly by být při plném vyšlápnutí pedálů mírně pokrčeny. Pokud jsou natažené, omezuje to přesnost ovládání a zvyšuje riziko zranění při nehodě. Pravá noha by si měla při nastavování sedačky vyzkoušet i polohu s oporou paty o podlahu. Při jízdě totiž tato fixace umožňuje přesné a rychlé stepování mezi plynovým a brzdovým pedálem.

Dalším krokem je nastavení volantu. Na něj existuje osvědčený fígl. Když natáhnete ruku a opřete ji o horní hranu volantu, mělo by se o ní opírat vaše zápěstí. Při úchopu volantu lokty svírají úhel asi 45 stupňů. Ideální úchop je v poloze „tři čtvrtě na tři“.

Pokud už máte polohu za volantem vymazlenou, nezapomeňte na nastavení zpětných zrcátek. To vnitřní by mělo pokrývat celou plochu zadního skla. Boční zrcátka natočte tak, abyste měli dobrý přehled o dění za vozem (v každém ze zrcátek byste měli vidět maximálně třetinu svého vozu včetně kliky zadních dveří, pokud ji auto má).