Vystoupit z komfortní zóny skepticismu
Mám pocit, že v současném Česku bohužel převládl skeptický proud zpochybňující a zesměšňující většinu vizí, nápadů a ideálů, které překračují rámec nejbližších let, hranice naší země a současných mantinelů.
Kdo dnes do médií nebo na sociální sítě napíše post o tom, že by lidé měli usilovat o záchranu a čistotu planety, rušení hranic, boření zdí, ničení zbraní nebo třeba pomáhat druhým, i když jsou z úplně jiné země, mají jinou barvu kůže nebo jiné náboženské vyznání, může si být stoprocentně jistý, že bude v lepším případě za naivního snílka, kterému přitaká malé procento podobně "postižených" a ostatní ho budou ignorovat. V tom horším a častějším za dobrosera, vítače, Havloida, Greténa... Další, většinou už sprosté výrazy, nechci v čase vánočním a vzhledem k zaměření této glosy dopisovat.
A pak se spousta lidí diví, že tady vládne reprezentace, jejímž jediným zájmem je vlastní ego a vlastní koryto. Přitom jde jen o zrcadlo toho, jaké myšlenky mají aktuálně ve společnosti největší podporu.
Jako by lidé zapomněli, co se učili už na základní škole. Že nebýt vizionářů a snílků, neměli bychom dnes ani ty hodnoty a věci, na jejichž zachování se aktuálně v Česku tolik lpí - třeba samostatný stát, jaderné elektrárny nebo spalovací motory.
Myslíte si, že počátky spalovacích motorů byly růžové? Že se lidé nesmáli těm prvním pomalým, hlučným a smradlavým plechovkám, které v porovnání s nádhernými koňmi zapřaženými v kočárech vypadaly tak směšně a uboze?
Věřte, nebo ne, nejsem fanatickým příznivcem elektromobility. Kdo mě zná, tak ví, jak mě okamžitě omámí vůně oktanů a řev decibelů v těch nejrychlejších a nejsilnějších autech a s jakou vášní šlapu na plyn, abych z nich vymačkal každého koně. Málokdy v životě jsem byl tak šťastný jako tehdy, když jsem se svezl ve formuli 1 ještě v době, kdy jí poháněly desetiválcové motory. V elektromobilech jsem podobně intenzivní a požitkářské pocity nikdy neprožíval.
Přesto mám čím dál silnější tušení, že se nad naší současností jednou
budou
naši potomci shovívavě usmívat. A asi se za nás budou i trochu stydět. A divit se, jak jsme mohli individuální mobilitu, naše ega a naše vášně postavit nad úroveň lidských životů, lidského zdraví a zdraví naší planety.
Elektromobily jsou aktuálně snadným terčem. Připomínají protěžované protekční fracky, kteří neumějí ani polovinu toho, co ostatní, ale chtějí za to víc peněz. Souhlasím. Jenže za padesát let to pravděpodobně bude úplně jinak. A elektřina se na rozdíl od fosilních paliv může vyrábět skutečně ekologicky a obnovitelně. Ze slunce, z vodíku.
Někdy je zkrátka potřeba nové myšlenky a jejich vizionáře zpočátku zvýhodnit, pokud se mají zrealizovat, nebo zcela rozvinout svůj potenciál. Někdy jim stačí dát aspoň šanci. A někdy dokonce stačí dát šanci našim vlastním duším, aby jejich paprsky alespoň lehce osvítily naše mozky uvězněné v hradbách vystavěných našimi protřelými egy. Nejlepším receptem na boj s egem je vystoupit z komfortní zóny skepticismu a udělat něco, nebo alespoň připustit něco, co se zdá být zcela bláznivé, pošetilé a neuskutečnitelné.
Kdy jindy, než o Vánocích.
Přeji nejen motoristům, ale všem lidem, kteří je chtějí slavit, opravdové svátky Vánoční.
